Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jste dochvilní?
Jste dochvilní, nebo pro vás nehrají minuty, desetiminuty ba dokonce hodiny roli? My s manželem jsme oba dochvilní a hodně tím trpíme, protože se nám zdá, že spousta lidí čas a dochvilnost vůbec neřeší.
Poslední případ mě fakt vytočil, přijela jsem z dovolené a byla doma jen s dcerou, a domluvili jsme se švagrovou, že pojedeme s dětma na koupák,cca 15km koupaliště, domluvily jsme se na 10h, doma jsem neměla nic nakoupeno, tak jsem si říkala, že to spojíme s obědem, 10h já samože nachystaná, Terezka taky a hlavně natěšená, čtvrt, půl 11 a nic, tak volám, nedostupná, za chvílí sms že přijede v 11h, bylo z toho půl 12, mě brali všichni čerti, byla ve městě.
A moje sestra je to samé, té už jsme se naučili říkat, že když sraz je někde v 9h tak jí se řekne v 8h a stejně je tam o půl 9, to jen takový příklad.
Někdy mi přijde, že snad nejsme normální my.
Byla bych rády, kdyby napsali i ti, co mají s časem a dochvilností tento problém.
bami, já právě nedochvilnost přímo nesnáším. beru to jako neúctu k tomu druhýmu, kterej by kvůli mě plýtval čekáním svým časem. a má úchylka spočívá v tom, že vždy předpokládám zdržení (zácpa, zpoždění mhd apod) a proto chodím o těch cca 20 minut dřív:-)
a k tchýni – abych já, zaměstnaná, s dětmi a s časem jak šafránu čekala na důchodkyni, která kromě sebe nemá nic jinýho na starost a sama ještě vymyslí, že musíme jet už v šest ráno, to teda ne:-)
radko ty dáváš kapky…se tu tlemím chudák tchýnka a dovolená….
já s ní trochu soucítím, protože s tím celý život bojuju…né až tak hodně, ale asi jako katka, snažím se ale většinou se po cestě něco semele, koleje se závorama, nebo se nedá předjet traktor atd…většinou se mi to stane když jedu na čas…..když jedu dostatečně předem tak se žádné katastrofy nekonají…
ve finále také dolítnu v pohodě akorát, ale je to cesta por “presem“ abych to stihla a byla tam jak mám….
Nevím, jestli bych se přímo nazvala jako dochvilná, ale snažím se. Určitě nečekám na někoho čtvrt hodiny dopředu, ale tak spíš načas. Pokud jsem na cestě a už vidím, že to fakt nemůžu stihnout, tak alespoň zavolám, že už běžím nebo jedu.
Tak to jste ji Radko vážnê ,,vyléčili‘ , ale na některé lidi se jinak asi neda.
Nedavno jsme měli sraz s kamarádama na motorkách v 11h na benzince, my jak blázni 10.55 na značkách , v 11 .15 nikdo, tak jsme vyrazili sami, za chvili volali,že jsme blazni a jesti nemůžeme chvíli počkat, myočkali, ale až na místě, v klídku jsme vypili kafe a oni teprve dorazili.
asi jako vy. jsem abnormálně dochvilná, všude jsem minimálně o 20 minut dřív. “nedochvilní“ lidi, kteří nechávají ostatní čekat jsou podle mě bezohlední sobci.
tchýni jsem vycvičila až po letech. hlásila návštěvy na druhou, dojela v pět a podobně. bez zavolání, bez omluvy.
jednou s náma měla jet na dovolenou do maďarska. měla přijet v šest ráno (má to 10 km). my vstávali jak blbci aby jsme byli v šest nachystaní vyrazit. ještě v sedm u nás nebyla, nevolala, tak jsem odjela:-) od té dpoby mívá zpoždění max. 10 minut.
Jste dochvilní, nebo pro vás nehrají minuty, desetiminuty ba dokonce hodiny roli? My s manželem jsme oba dochvilní a hodně tím trpíme, protože se nám zdá, že spousta lidí čas a dochvilnost vůbec neřeší.
Poslední případ mě fakt vytočil, přijela jsem z dovolené a byla doma jen s dcerou, a domluvili jsme se švagrovou, že pojedeme s dětma na koupák,cca 15km koupaliště, domluvily jsme se na 10h, doma jsem neměla nic nakoupeno, tak jsem si říkala, že to spojíme s obědem, 10h já samože nachystaná, Terezka taky a hlavně natěšená, čtvrt, půl 11 a nic, tak volám, nedostupná, za chvílí sms že přijede v 11h, bylo z toho půl 12, mě brali všichni čerti, byla ve městě.
A moje sestra je to samé, té už jsme se naučili říkat, že když sraz je někde v 9h tak jí se řekne v 8h a stejně je tam o půl 9, to jen takový příklad.
Někdy mi přijde, že snad nejsme normální my.
Byla bych rády, kdyby napsali i ti, co mají s časem a dochvilností tento problém.