Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Zakázané ovoce
Ahoj a dobrý den Vám všem,
dnes bych na Vás měla otázku, na kterou mě přivedl ráno můj syn – odcházela jsem z domova do práce a nabádala ho jako obvykle – aby nikomu neotevíral, aby si v poledne ohřál oběd a aby se choval slušně a spořádaně atd. atd.
A víte, co mi odpověděl?
“Slušně? Spořádaně? A proč?“
Jen jsem s otevřenou pusou koukala.
A on dodal:
“Porušování zákazů je můj celoživotní cíl.“
Vím, že je to puberťák. Vím, že je ve věku, kdy se bude bouřit proti všemu a proti každému. To je všechno v pořádku.
Nicméně – napadla mě otázka – tedy – mě napadlo víc otázek – ale jedna z nich je – máte to někdo taky? Máte to někdo v sobě? Ten pocit? Znáte to? Že jakoby nechcete poslouchat? Že chcete na just udělat něco jiného než se po vás chce? Takový to “tůdlenůdle“?
A pozorujete to u svých dětí? Mám na mysli děti, které už jsou odrostlé/dospívající… nemám na mysli “mrňousky“…
Přeju pěkné odpoledne 🙂 .
Jojo Padmé,už nemáme doma mrňousky,pro které jsme byly celým světem 😀 mají svoji osobnost,svůj rozum,svůj názor i pohled na život a revolta je to nejlepší jak jít proti ,,těm dokonalým dospělákům“ 😀
Dcera mi pouštěla na youtube nebo FB ,,Debilní kecy matek“.Je to přesně o tom papouškování,někdy zcela si odporujících větných spojení a ač by se to ,,někoho“ mohlo dotknout,mě to pobavilo a uvědomila jsem si,že jí můžu třeba stokrát říkat neotvírej atd,ale když ona bude chtít tak stejně otevře nebo poruší ,,jiné mé doporučení“.Mluvím s ní dost na rovinu a věřím jí a střetů je celkem málo./ještě nedávno tomu tak nebylo a obstojně jsme se žraly navzájem/.
já myslím že reaguje tak jak reaguje protože to všechno slyšel jistě milionkrát, nemám pravdu? 😀
no a vzpomen na sebe a telecí léta a jistě uvidíš něco podobného co před tebou stálo ráno 😀 jen s tím rozdílem že my už na to zapomínáme a máme pocit jak jsme takové určitě nebyli ….. ano nedodržovala jsem přesně to co mi maminka nakázala, nedělala jsem to podle jejího postupu a tak jak chtěla přesně ona, i jsem byla ta co chodila za školu ….ale přesto výsledek byl ten co si přála mamka, ve škole byly známky dobré a nebyla jsem průšvihářka…tím chci říct že poráš se dodržovaly takové nějaké hranice přes které jsem nešla…nevím jak to napsat
Babofko, taky jsem to slyšela 🙂 A je to tak trochu životní koloběh, který musí být.
Ahoj Padmé, taky mám za sebou divoké období.
Ale jsem vychovávaná trochu jinak a tak bych chtěla vychovávat i své děti. Naprostá důvěra mamči, tím, že jsem jí všechno vyslepičila, tak ona pak získala důvěru ve mě a v klidu mě pouštěla na zábavy a diskotéky, protože věděla, jaký je můj vztah k alkoholu, cigaretám a oblbování kluků 🙂
Ale samozřejmě nějaké to prásknutí dveřmi a ječení, že se těším, až vypadnu taky proběhlo 😀 Teď se usmívám…
Jde o to “přežít“, obě generace musí přežít pubertu 🙂
Ale na každého je jiná metoda a jiný metr…
Sama si užívám ten klid a pohodu prckovatého věku, zatím…
Měj se moc hezky *
Babofko, Ty se ptáš, po kom syn je? No, to je snad přece úplně jasný, ne? Po tatínkovi! Je to “kluk“.
A já jsem “holka“.
😉 😀 😛
Ta slova od Marka Ebena jsou krásná. Děkuji.
🙂
Teda, Padmé, po kom ten syn je? 😉
Hele, to už bude asi podstata puberty ne? Bouřit se proti zaběhlým zvyklostem, proti názoru dospělých a rodičů zejména! 🙂
Jednou jsem slyšela krásně mluvit Marka Ebena o pubertě. Našla jsem v rychlosti jeho slova, která si dovolím zde zkopírovat:
“Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí.
A co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy, a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty. Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.“
Ahoj a dobrý den Vám všem,
dnes bych na Vás měla otázku, na kterou mě přivedl ráno můj syn – odcházela jsem z domova do práce a nabádala ho jako obvykle – aby nikomu neotevíral, aby si v poledne ohřál oběd a aby se choval slušně a spořádaně atd. atd.
A víte, co mi odpověděl?
“Slušně? Spořádaně? A proč?“
Jen jsem s otevřenou pusou koukala.
A on dodal:
“Porušování zákazů je můj celoživotní cíl.“
Vím, že je to puberťák. Vím, že je ve věku, kdy se bude bouřit proti všemu a proti každému. To je všechno v pořádku.
Nicméně – napadla mě otázka – tedy – mě napadlo víc otázek – ale jedna z nich je – máte to někdo taky? Máte to někdo v sobě? Ten pocit? Znáte to? Že jakoby nechcete poslouchat? Že chcete na just udělat něco jiného než se po vás chce? Takový to “tůdlenůdle“?
A pozorujete to u svých dětí? Mám na mysli děti, které už jsou odrostlé/dospívající… nemám na mysli “mrňousky“…
Přeju pěkné odpoledne 🙂 .