Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Využíváte anonymitu internetu?
Využili jste už někdy toho, že na internetu můžete být prakticky kýmkoli?
Pokud se někde zaregistrujete, zůstáváte “věrní své přezdívce“? Co vás případně vedlo k tomu, abyste si ji změnili nebo ji “zapřeli“ (=psali záměrně bez přihlášení)?
Petro, ale zajímavé téma k zamyšlení… Když Tě to delší domu “trápí“, asi je k tomu důvod… 🙂
Já píšu taky pod svým nickem, když jsem na jiném počítači nepřihlášená, tak se podepíšu.
taky chápu, když má někdo moc citlivou věc, že napíše výjimečně anonymně (třeba ona nevěra), tohle mi nevadí. Sama jsem to tuším snad ani nevyužila, moc osobních věcí se nesnažím na net psát, i když za ta léta, která jsem registrovaná třeba tady si myslím, že se toho o mě dá najít dost. tohle se přiznám, mi trochu vadí, protože kdyby mě chtěl někdo “vyčíhnout“, možnost by měl.
Co nechápu a odsuzuji je, když někdo píše jako anonym pod své příspěvky, nebo když někdo reaguje jako anonym, když to “není nutné“.
Nějakou změnu přezdívek jsem neregistrovala, vůbec nevím, o koho jde… Nicméně co mě přímo šokovalo je, že je tady někdo, kdo se vydává za dvě různé osoby a ještě k tomu má pozměněné informace (jako počet dětí…)…????
To netuším kdo… a pokud to tak někdo dělá, připadá mi to nečestné a nenormální… Nicméně i tohle internet umožňuje…
nuninko, a co máš konkrétně na mysli ? 🙂
Jestli myslíš tu změnu nicku, kdy to tu dotyčná pak ohlásila, že je vlastně někdo jiný, to si pamatuju moc dobře, vůbec jsem pak nepochopila smysl.
A k té rozdvojené, nebo spíš naklonovované osobě – stačí důkladně číst všechny reakce a příspěvky a okamžitě je jasné o koho se jedná. Teda aspoň mě :-).
Teda,tady se to rozjelo. Já jsem přihlášena neustále, občas se stane,že to vypadne. V tom případě hned napíšu,po přihlášení, že jsem psala já.
Můžu se zeptat? Nejsem si jistá jestli mi něco neuniklo.Jde o někoho konkrétního?
Petro, přezdívku jsem si změnila a nikomu nic neřekla – na MD nefungovala tak dobře (spíš vůbec) komunikace se správci stránek jako tady… Neměla jsem potřebu někomu to sdělovat, protože jsem tou dobou (co změna proběhla) na MD nějak víc nepřispívala, spíš jsem se pouze párkrát na něco zeptala – tenkrát jsem byla doma čerstvě, s čerstvým miminkem a tak jsem neměla takovou potřebu s lidmi komunikovat jako mám teď po 8 letech doma :-). A jestli to splnilo co mělo? Určitě :-).
Jo – Inori – skvělý vtípek, nejdřív jsem si říkala, to je dlouhý, to kašlu, ale nedalo mi to, tak jsem se zasmála… :-))))
Ahoj Petro, vezmu ty tvé otázky postupně:
1. Před nějakým časem jsem byla registrovaná v jedné online hře pod nijak nerozpoznatelným nickem. Byla to jediná zkušenost s chatováním s ostatními hrajícími, v té hře si lidé virtuálně hledali partnery, přišlo mi to v té době jako docela sranda… No a “spřátelila“ jsem se tam s “mužem“ – píšu v uvozovkách, protože s přátelstvím to nemá nic společného a jestli to byl muž, to nemůžu vědět 🙂
Ale tehdy jsme virtuálně uzavřeli manželství a to jen proto, aby mi daly pokoj hromady jiných mužů chtivých po erotických virtuálních schůzkách – přiznávám, byla jsem tehdy i docela zděšená, co všechno je vlastně možné a dovolené a chtěla jsem hru přestat hrát. “Můj manžel“ byl na pár týdnů na netu mým příjemným zpestřením dnů i nocí. Rozhovory s ním byly inteligentní a zábavné, ihned proběhlo mezi námi ujasnění, že zůstaneme oba v anonymitě. Chci jen říct, že v průběhu týdnů jsme víc a víc propadali to nějakého virtuálního vztahu, a došlo to tak daleko, že jsme na sebe prozradili dost věcí, o kterých nebyl pak problém zjistit, že jsou pravdivé – jakože jsem třeba bez problémů zjistila, že opravdu pracoval tam, kde udal… A že byl ženatý a že kdybych mu chtěla udělat problémy, nebylo by to nijak těžké… Ta hranice je opravdu hodně křehká, já jsem to radši utla v pravou chvíli, protože něco takového dál udržovat nemělo pro mě žádný smysl, naštěstí i toto prozření bylo oboustranné, dnes na to vzpomínám s úsměvem i s mírným chvěním v srdci, ale jak říkám, hranice je strašně křehká a tyto věci nemusí končit tak nekomplikovaně.
2.Pokud si vzpomínám, tak jsem zaregistrovaná pouze na VD, na MMB kvůli nákupu a prodeji, na Galerii kvůli fotkám a na FB – tam pod pravým jménem. To, s čím se svěřuji zde na VD, je můj skutečný život a protože některé místní členky jsou mé skutečné kamarádky v životě, nemohla bych si ani dovolit v něčem lhát. Na druhou stranu, nesvěřuju se tady se vším. Zkritizovat se za své vlastní chyby umím dokonale sama, nemusím psát žádné “achouvej“ a pak se divit, že mi někdo napíše, jak jsem ale pitomá “milka“… 🙂 Čímž odpovídám i na otázku – nikdy jsem zde nepsala jako anonymní, pokud mě počítač odhlásil, dodatečně jsem rychle dopsala, že ten a ten příspěvek je můj. Upřímně řečeno, neumím si představit, že bych měla až tak citlivý intimní problém, o který bych se nechtěla podělit pod svými nickem. Pokud se svěřit chci, tak se k tomu stavím čelem, v opačném případě pokud se mi o něčem nechce psát, tak pak ani mluvit ve skutečnosti.
No a nebyla bych to já, aby to zas nebyl román… 😀
1.Nezapomínejte, že na druhém konci jsou lidé a ne počítač. To, co napíšete do počítače, byste možná dotyčnému nikdy neřekli do očí.
2.Dodržujte obvyklá pravidla slušnosti normálního života. Co je nevhodné v obvyklém životě, je samozřejmě nevhodné i na internetu.
to jsou první dvě pravidla netikety:-) takže pokud mi někdo napíše anonym, je to podle mě zmetek, totéž platí na netu.
a k dotazu co s OV.
kdysi mi jedna z VD psala dost sprostý vzkazy a urážky, když nic nepomohlo, požádala jsem petru. ta ji buď odstřihla nebo upozornila a přestalo to.
jinak zatím vždy pomohlo to, když jsem dotyčnému napsala, že si nepřeji, aby mi psal. sice to v jednom případě nepomohlo na poprvé, ale ve finále je klid:-)
lien já zase naopak většinou přezdívku nevnímám, čtu podle názvu diskuze. kolikrát ani když reaguji tak nevím na koho. ale je fakt, že některé reakce po pár slovech nedočtu a ani už se nemusím na přezdívku dívat:-)
takže k otázce: jako anonym jedině omylem, když se nepřihlásím a většinou v záoětí (když si toho všimnu) napíšu že jsem to já. jsem zvyklá říkat co si myslím i si za tím stát. řídím se tím, že napíšu jen to, co bych byla schopna říct i do očí v reálu. lidi, co schválně reagují jako anonymové jsou u mě zbabělci a křiváci a nestojí za to na ně reagovat. prostě ubožáci. i na netu by mělo platit pravidlo – piš jen to, co bys řekl/a tomu člověku i z oka do oka.
jinak ale beru anonymní dotazy a prosby o radu – těžko chtít po někom, kdo má třeba strach, že chytl syfilis protože zahýbá aby do dotazu napsal své jméno:-) zvlášť pokud tu vystupuje pod svou přezdívkou jako vzor ctnosti.
já osobně žádné problémy, které bych nechtěla aby někdo věděl že jsou moje, nerozebírám na netu. tady mám zase pravidlo – piš o sobě jen to, co by ti nevadilo, kdyby o tobě vyhlásil obecní rozhlas:-)