Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Chtěli jste radši holku / kluka?
Na trochu ohranou těhotenskou otázku – co byste chtěli,a by to bylo? Většinou odpovídáme, že je to jedno, hlavně, aby bylo mimi zdravé. Ale přesto – opravdu vám to bylo úplně jedno, jestli se narodí holka nebo kluk?
A pokud jste měli “vybráno“, koho byste si přáli, jak jste přijali fakt, že je to nakonec jinak?
peto, my na ty uzeniny moc nejsme 🙂
to me rozesmalo…supr vtipna pohotova odpoved:)…diky!!!
presne tak, ono je to o povaze a ne o pohlavi…takze
dve holky si muzou skvele rozumet a ten parecek se muzou rvat jak kone…Ksando, s tim stydenim mas pravdu,
ja to chapu, a priznavam bez muceni, ze si pripadam divna
ze mi to bylo jedno. Teda u druheho absolutne. Uprvniho jsem zezacatku spis tihla k holcicce.Bylo to tim, ze jsem byla rada ze jsem po roce konecne otehotnela a hlavne kvuli tomu ze to resili babicky, neustale omilala dokola-kdyz jsem cekala 2.decko, kdy uz budem mit konecne tu hlcicku (byla 4.vnouce v poradi).
když jsem byla těhotná, tak jsem si chvíli přála holku, chvíli zase kluka..pořád se to měnilo. Nakonec je to holka.
Kdybych měla druhé, tak bych možná chtěla kluka, protože u nás v rodině vůbec žádní kluci nejsou, ale zase na druhou stranu, když to vezmu z té praktické stránky, tak by byla lepší holka. Takže bych na tom byla asi úplně stejně jako u toho prvního 🙂
Manžel si přál holčičku a teď by chtěl možná kluka, nevím. Zatím pořád jen povídá, že by chtěl další dítě, dále to nespecifikuje 😉
Jani, já taky neměla na prvním místě pohlaví miminka a pochopitelně bych milovala dceru stejně i kdyby to byl kluk… To není o prioritách… myslím, že každý normální rodič má prioritu zdraví dítěte… A ani to není o větší či menší lásce k jednomu nebo k druhému… Miluju obě děti úplně stejně… Jen máme s manželem to “štěstí“, že aniž bychom se nějak extra snažili, tak dcera tíhne k věcem a k činnostem, které mám ráda já a syn k činnostem, které má rád manžel. Mohlo to tak být i kdyby to byly dvě holky, dva kluci, ale u nás je to takto a já jsem za to moc ráda. Ale myslím, že přesně tvoje odpověď je ta, kvůli které se rodiče stydí přiznat, že by radši holčičku/chlapečka… Kšanda
Chlap chtěl kluka a to bez debat 😀 já jsem chtěla hlavně zdravé dítě, ale v koutku duše holčičku 😀 a nakonec jsme spokojení oba 😀 😀 😀
Kšando, díky za přiznání 🙂 Taky si kolikrát říkám, proč se to bere jako něco špatného, když si člověk prostě přeje, aby to radši byla holka nebo kluk. Přijde mi, že je to tak hlavně u maminek, u tatínků se zase nějak automaticky počítá, že touží po synovi a je zase divné, když ne 🙂
Taky si říkám, kdybych měla prvního kluka, jestli bych pak tíhla víc k holce nebo taky radši chtěla zůstat u “osvědčené značky“, kdo ví…
jani, taky jsem na párečky tak trochu alergická. Když jsem čekala Majdu, tak jsem ty průpovídky typu “jé, kdyby vám tak vyšel páreček, co?“ dost nesnášela. Pak jsem měla připravenou odpověď, že my na ty uzeniny moc nejsme 🙂 Dokonce jsem si jednou i vyslechla od jedné “dobré duše“, že to přece nevadí, že to druhý je taky holka.
Řekla bych, že holky spolu vychází tak nějak normálně, podobně jako jiní sourozenci. Já mám bráchu a bylo to zhruba stejné – občas jsme se pobili (pravda, dvě holky používají trochu jiné zbraně, není to tolik o síle) a z toho bychom jeden bez druhého neudělali krok. Naše holky, když jsou bez nás (= stav ohrožení), nedají jedna na druhou dopustit, pomáhají si atd. Doma (= v bezpečí) je to jak kdy.
Já se musím přiznat,že jsem chtěla vždy holčičku a splnilo se.Manžel si přál kluka,ale je šťastný i s holkama.
První jsme se nechali překvapit.Všichni do konce tvrdili,že to bude kluk jen já jsem doufala,že ne a podruhé jsem byla na plodové vodě a to už jsme si nechali říct a holka jako lusk.
Mám kamarádku,která měla mimčo v 18 letech a chlapečka.Bohužel ji nikdo neupozornil na to,že má přetahovat pindika no a musela mu při každém koupání přetahovat.Strašně brečel.Já ho držela za ručičky její manžel za nožičky a všichni jsme brečeli.Pamatuji si to dodnes a proto jsem si vždycky přála holčičku.Teď už se tomu smějem,ale uvnitř to mám pořád.
Já se teda přiznám. Odmala jsem měla zafixováno, že si přeju syna. A v těhotenství jsem ani minutu nepřemýšlela, prostě jsem si přála syna.
Navenek jsem se tvářila a říkala, že je mi to jedno, jestli to bude kluk nebo holka.
A pravdou taky je, že kdyby se narodila holka, tak bude stejně opečovávaná a milovaná.
Ale to uvnitř mě chtělo syna.
Petro, ja to teda absolutne neresim.
Asi to zni divne, ale mam priority jinde.
Vzdycky jsem si přála mít zdrave dite a bylo mi uplne jedno,jestli kluk nebo holka.To je pro me to nejdulezitejsi,dve krasne deticky, tak jeste si přát pohlavi,to by bylo troufale.Doted jsem nepochopila reakce okoli,kdyz jsem jim sdelila,ze jsme si nenechali rict co to bude.Proc? Stastna budu porad stejne. Taky jsem se stala alergickou na vetu: Jee vam se povedl parecek…Nebo kdyz tvrdim, ze uvazujem o tretim, tak reakce znela: Proc kdyz mate parecek?
Jinak respektuju, ze nekdo v koutku duse si preje treba tu holcicku, samozrejme, ale neni to u me na prvnim miste.
Petro, a jak je to po letech? Vychazej spolu holky?Uz jsou preci jen starsi nez my. ja myslela, ze kombinace kluk holka bude asi z hlediska vztahu bezproblemova, ale ta nase cacorka zarli na brachu a vcera ho kousla do tvare, ze si pujciljeji hracku. Mmch je ji mesicu.
Tak u nás jsem první chtěla holčičku – manžel říkal, že je mu to jedno. U druhého to bylo opravdu jedno mně – manžel teda tvrdil, že je mu to taky jedno, ale myslím, že pořád doufal, že to ten kluk bude. Dříve mi přišlo hloupé přiznat, že jsem chtěla tu holčičku – přesně jak říkáš – hlavně že je to zdravé… Ale teď je mi úplně jasné, proč jsem tu holčičku chtěla – jezdíme si už teď na dámské jízdy, malá miluje nakupování hadříků… Prostě je to fakt úžasné. Taky je super pozorovat malého jak “hltá“ každý pohyb manžela, jak s ním jedná manžel… Máme doma děti trošku rozdělené – manžel stačí když pískne “tak jdeme kámo“ a malý všeho nechá a letí – klidně jen házet písek. Když řekne dceři ať jde s nima, tak jen tázavě zvedne obočí, jestli to myslí fakt vážně, jestli se nezbláznil… A obráceně… Kšanda
Rovnou si odpovím – u prvního mi to bylo opravdu úplně jedno, manžel si přál první holčičku. U druhého jsem si nejdřív říkala, že bych byla zvědavá, jaké to je mít kluka, čím víc se blížil porod, tím víc jsem tíhla k druhé holčičce (ne že bych z kluka byla zklamaná, ale měla jsem pocit, že to tak bude jednodušší a že prostě už budu víc v obraze). To zase bylo jedno manželovi – po fotbalistovi nijak netoužil, takže po synovi neprahl (aspoň to tvrdí). Až když se Majda narodila (nechali jsme si překvapení do poslední chvíle), tak přiznal, že je rád, že je to holka, že měl strach, jestli by pak kluka měl tak rád jako první holčičku.