Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
odstěhovali byste se do ciziny?
Dnes manžel přišel s tím, že se sousedi stěhují do Francie. Sousedka má tunisana a tři děti. Ještě jsem s ní nemluvila tak ani nevím co a jak, ale vím že byl dlouho i doma za prací protože tady neměl, tak si myslím jestli to není trochu kvůli tomu….
Jak jste na tom vy?
– dokázali by jste odejít z “rodné vlasti“
– opustit rodinu
– vrhnout se do “neznámého“
– věděli co a jak v té zemi, kde a jak zjistit potřebné???
a taková filosofická otázka kdyby jste tu možnost měli …jako zemi by jste si vybrali a proč??
Diskuze týdne 26/2013
Nedokážu si představit, všechno tady nechat, rodinu, přátelé atd. a odjet. Ale nikdy neříkej nikdy.
V tuto chvlíli ne. Do budoucna kdo ví. A kdybych si něla vybrat místo asi by to bylo Švýcarsko.
Bami, ještě k tomu vašemu sousedovi – sázím na to, že ten Tunisan má ve Francii nějaké příbuzné, kteří mu to tam vylíčili v růžových barvách a asi budou ve finále nemile překvapení 🙁
Bylo by to těžké, ale ano. Například kvůli politické situaci. Podle mně je nejtěžší to “začínání od nuly“, hlavně, když tam člověk jede bez podpory nějakých známých. Napadá mě ještě kvůli práci, ale to by ta práce musela už vážně za to stát (a děti být odrostlé).
Bami, ono je to komplikované, přítel je Tunisan, který se oženil do Holandska, pak se mu narodila dcera a pak se rozvedl, teď tam zůstává kvůli dceři a na střídačku se co nejčastěji “navštěvujeme“, protože tu správnou chvíli před 5ti lety, kdy jsme se měly s dcerou za ním přestěhovat, jsme už vlivem nepříznivých okolností (které jsme nemohli ani jeden ovlivnit) propásly.
No a teď, v rámci mé probíhající krize středního věku, přemýšlím nad svým částečně zpackaným životem a bilancuju, co by bylo, kdyby…
Bami, ten strach byl z mé strany takový všeobecný, nebo spíš ne strach, ale obava z neznámého. Muž měl jediný problém s jazykem, myslím, že bych ho za krátkou dobu napevno přesvědčila. Vyřízená záležitost to pro nás asi není. Spíš k žádnému stěhování nedojde, ale ta jistota není 100% 🙂
janik já jsem nad tím nikdy ani neuvažovala, mě to nějak hlavou nikdy neprojíždělo….tak mi to jen seplo ve spojitosti se sousedkou….
jani s těma dětma je to těžké ale ony možná to nevnímají tak jak my ale krásně se nám na to vymlouvá 😀 já jsem nikdy neměla tyhle ambice ani před dětma ani s nima….
možná umět bravůrně nějaký jazyk mé myšlení by trochu bylo jinde
tak já za sebe asi né protože se bojím toho “jiného“ a u mě je problém jazykový já bych tam byla odříznutá..a takové to že nevím jak a co v té zemi funguje, atd…
a z jakých důvodů vás to do ciziny lákalo??
ctiradko a kamarádka porovnává – písneš v čem je třeba velký rozdíl a je něco co jí chybí?
a také si myslím že je to o lidech pokud jsou někde spokojení tak asi je jedno jestli je to tady nebo v cizině….
marinádo Holandsko je krásné byla jsem tam jako 17 letá – Nederland, na fotce mám krychle na stojačku a byla jsem uvnitř ale už nevím jak se to jmenuje, v přístavu, a na výstavě kytek….
a co tam přítel dělá, proč nezůstane tady když tam není spokojen???
martinko to je dobře že jsi tu spokojená…a nevím jestli i ta mladost a zamilovanost by to změnila…díky jazykům bych mohla jen do Ruska a vodku bytostně nesnáším a ve Francii bych řekla pár základních vět 😀
a hypoteticky jaká země kdyby náhodou k tomu mělo z nějakého důvodu být by to byla??
kšando takhle jsem zažila jednu rodinu ve školce….tatínek vysoko lampasák a šli do ciziny ženská špatná neuměla jazyk no a ani děti odvázané jedno školkové to ještě druhá na základce a třetí čekal maturující ročník a co si pamatuju tak to musela dělat tam a i pak snad tady nějak se to neuznávalo či co…není to asi jednoduché rozhodnout….nemám už ale zpětnou vazbu jak tam bylo a jak jim to pomohlo šli tam na tři nebo čtyři roky….
babofko a už jste to doma probírali? jak se na to tváří oni?
hanzlici tak to jsi mě také překvapila je tu dost těch co by i šli a vy i reálně uvažovali, a ten strach z tvé nebo mužské strany? myslíš že je to pro vás vyřízená záležitost?
ludlinko také bych potřebovala jistotu a nejlépe někoho kdo by byl ochotný mě vzít pod křídla a řešit vše co je třeba …kdyby bylo nejhůř..
a krom toho že se ti stýskalo co práce v čem to bylo jiné lepší?
Nad touhle otázkou přemýšlím již delší dobu, za sebe musím říct, že bych to nedokázala. Přes všechny potíže to tu mám ráda.
Kdyby bylo nejhůř, tak mě láká Anglie, Irsko, nebo Francie. Na Nový Zéland bych se chtěla podívat, na žití je to moc daleko. Tady u nás mi přijde, že lidi mají pořád v hlavách tu minulost a nějak se neumějí “přeřídit“ nebo jak to říct. A dokud se tíhy minulosti nezbavíme, lepší to tu nebude
v tomhle mam opravdu jasno:s detma bych to nedokazala.
Ani tak nejde o me,ale neumim si to absolutne
predstavit…treba cizojazycna skolka, skola…
jinak kdybych deti nemela, klidne bych odjela,
ale nekam do tepla, treba zrovna to spanelsko,
urcite ne afrika, asie, to me vazne nelaka.
Já jsem kdysi sice tvrdila, že bych odjela, ale musím sama sobě přiznat, že to jsou spíše silácké řečičky….
Pokud jsem to neudělala zamlada (jako že ne…), tak už to teď s dětmi asi neudělám. Není ani nic, co by mě tu moc drželo, ale nerada dělám takové velké zvraty v životě, když to není nevyhnutelné…
…ale strašně moc fandím mladým, kteří takhle jezdí “na zkušenou“….
Na druhou stranu nemyslím si, že pro toho, kdo dlouhodobě v cizině žije je tam pořád “cizina“ a “doma“ tady. to je asi o člověku. Mám kamarádku, která takto žije 13let ve španělsku, ona už není ani češka, ona už je španělka. I když do česka přijede, pořád porovnává, co je tu jinak, než ve španělsku. A taky tím, jak tu nežije, tak pořád má pocit, že je tu vše stejné, jako před 13 lety a vždycky se strašně diví (třeba ceny v obchodech) :-):-):-)
ctiradka