Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Děti a domácí mazlíčci?
Přejí si děti nějaké zvířátko?
Jaký věk je ideální na domácího mazlíčka?
Kdy jste dětem koupili nějaké zvířátko a jak to dopadlo?
Jako dítě jsem ještě měla andulku, jmenoval se Žak a naučila jsem ho dokonce i mluvit. Byl to takový mazlíček a to doslova 🙂
A dva maltezáčky. Dneska už bohužel oba mrtví. Ale dožily se vysokého věku.
Jinak moje mamka šílela když jsem domů nosila “havěť“ z venku. Kobylky atd… Bílé myšky málem nerozdýchala. 🙂
Ludlinko,
A je nějaký důvod proč nechceš doma zvířátko?
Petro 🙂
Měli jsme psa, bernský salašnický, ale ten nám loni umřel. Muž teď žádného jiného psa nechce.
Ale děti pořád škemrají a chtějí nějaké zvířátko 🙂
Magdo,
A kdo se o všechna zvířátka stará?
Halino,
zajímavá kombinace 🙂
Meggi,
A jakého křečka? Já mívala takové ty malé džungaráčky. Nevím jak se to píše. A pak i morčata.
A když jsem se jednouvrátila z tábora, tak jsem neměla nic. Naši je daly jako krmivo hadovi.
Katko
A hodně? Přeji aby to byl jediný špatný incident.
Máme ovčáka, ale byl už před synem…tak jsem měla čas si ho vycvičit…a naštěstí k děckám je OK!!!!!
U rodičů děcka mají kočky…
Jinak uvidíme, jestli něco v budoucnu budou chtít, a hlavně jestli přemluví hlavně chlapa…
ok tak nic 😀 foto nasi Fifi, je ve fotogalerii 😉 aspon tak.:-)
Tak my máme kocoura Pepu, Jorkšírku (ale ta bydlí u babičky – naše původní bydlení a jí se moc stěhovat nechtělo a hlavně ani nechtěl děda a jejich pes a tak k nám jezdí na návštěvy – už je stařičká) a teď máme čerstvě štěňátko bígla a taky mravence. Jinak k těm domácím zvířátkům – naše děti s tím také problém nemají – prostě jsou zvířata, která se chovají za účelem snězení a tvářit se, že nevím, kde se to maso v regálech v obchodech vzalo mi přijde pokrytecké (to jen mimo). Kšanda
pokus ok..snad to vyjde…;-)
Jména mají jen psy a kočka. Co jíme, to nepojmenováváme. Pamatuju si z dětství, že jeden strýc si pojmenovával prasata a zabijačku velmi těžce snášel… kluci tak nějak ten koloběh života u domácích zvířat chápou a neřeší, prostě máme králíčky, chodí se na ně dívat, mazlí se, pak vyrostou a přijde jejich čas. Asi tak nějak.
Já jsem vždycky byla zásadně proti domácím mazlíčkům, ani jako dítě jsem si žádné zvířátko nepřála, na rozdím od mé sestry, která chovala myšky, křečky, rybičky.
Ani dětem jsem žádného mazlika neslibovala, až jsme se přestěhovali do domečku, tak děti začali se psem, ale ještě mě nepřemluvili.
Nakonec děda koupil Zdendovi suchozemskou želvičku, nebyla jsem vůbec nadšená, ze začátku jsem na něj ani nesáhla a dnes je to můj miláček a starám se o něj víc jak Zdenda, ale doufám, že tím u nás domácí zvířectvo skončilo.
tohle je náš mazel http://katkan2000.rajce.idnes.cz/nastenka#994148_171880472982040_1485485732_n.jpg
Andulku nám celá léta chodila krmit naše stará paní sousedka. Jenže se štítí hlodavců… Takže vloni chodila krmit kamarádka dcerky, jinak se nám podařilo se doma nějak prostřídat. Už jsme řešili i letošek, protože až Hanča pojede do toho Norska, tak já budu u rodičů na druhém konci republiky a Tom někde kdovíkde. Ale budou nám chybět asi dva dny, takže nasypeme dostatek dobrůtek a bude to.