Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kdy už je pozdě na dítě?
Dnes večer na ČT1 vysílají Rub a líc pozdního rodičovství, tak se ptám – jaký na ně máte názor?
Obdivujete ty, co se rozhodnou pro dítě i v pozdějším věku, nebo naopak takové rozhodnutí spíš zavrhujete?
Jaký věk rodičů je podle vás ještě “v normě“ a co už považujete za rozmar?
Když už je pozdě? To je velmi individuální… Jak se kdo cítí. Ale je to těžké, někdo se po 40 může cítit výborně, ale když si spočítá, za jak dlouho děti “vyletí z hnízda“- když jdou třeba na VŠ. Já jsem chtěla děti od 5ti let (cestou ze školky jsem se ptala maminky, jestli už mám v bříšku aspoň malilinké miminko). Nakonec jsem “musela“ počkat do 26 let. S manželem jsem sice od svých 20ti let, ale přece jen převážilo praktické hledisko a po dokončení vysoké školy jsem chodila 2 roky do práce. A hned po získání smlouvy na neurčito jsme šli na věc 🙂 Syn byl nespavé a plačtivé miminko a další jsem chtěla až tak po 5ti nebo šesti letech. Osud (a neschopnosté mého těla snášet antikoncepci) rozhodl jinak a naše nádherná dcera se narodila hned 2 roky po synovi – sice za velkých komplikací (vcestná placenta), ale nelitovala jsem ani na vteřinu. Teď všem doporučuju děti po dvou letech, ty naše se úžasně zahrají, ale kdoví, co bude časem. Já jsem ale odbočila od tématu. Pro mě je hranice 35 let (tedy moje osobní hranice). Ale asi k tomu nedojde, manžel nechce třetí dítě (druhý porod byl drama) a navíc mu vyhovuje, že jsou děti už větší a dá se ledacos podniknout-sport, výlety. Já bych tak za 3 roky (to mi bude 35) možná ještě miminko brala, ale asi zvítězí rozum nad citem 🙂
Jinak obecně podle mého zas tak nezáleží na věku, ale na člověku – u některých známých si říkám, že by snad děti raději neměli mít vůbec a jiní by (snad) byli bezva rodiče a miminko se nedaří…
Kouknu na to později z archivu.
Moje zkušenost – do 25 let jsem tvrdila, že děti mít nebudu, protože děti tak nějak nemusím. Nelákal mě pohled do kočárků, bráchovo syna jsem netoužila vozit v kočárku ani si s ním hrát, nerozplývala jsem se nad dětmi kamarádek a spolužaček a přišlo mi, že bude lepší dítě nemít, když k nim nemám žádný vztah. Zlom přišel s mým prvním vážným vztahem, chtěla jsem dítě do 30 let, abych nebyla moc stará. To mi bohužel nevyšlo, neotěhotněla jsem a s přítelem jsme se nakonec rozešli. Pak jsem pár let hledala nového tatínka, až jsem ho našla, i když to bylo a je komplikované. A mám prvního synka ve 35 letech. Moc bych ještě chtěla druhé dítě, ale zdravotní problémy po prvním porodu mi to zřejmě neumožní. Neházím ještě flintu do žita, uvidíme. Ale energie opravdu chybí a teď celkem lituju, že jsem dítě neměla dřív. Jinak si myslím, že pozdě na dítě je, když už se na to máma/táta necítí. Konkrétní věk je na každém.
nemám šanci u nás jede ZOOM a sledujeme vulkány … ono máme málo vody tak soptíme…
Tak to právě začíná, budete někdo koukat?
Pro mě osobně je hranice 40 let, ale jak tu zaznělo,je to každého věc, ne každý má dítě, kdy chce, přání je jedna věc a realita druhá, může se stát také v životě cokoliv. Znám maminky i mnohem starší a děti zvládají výborně,proč ne,když se cítí. Já jsem měla první dítě v necelých 27 letech a druhé ve 32, a i to mně přišlo už celkem pozdě. Hlavně,když si vezmu,kdy budou děti v pubertě. Jak říká jedna známá lékařka, matka v přechodu, dcera v pubertě “ideální kombinace na Kroměříž“. A taky bych chtěla být někdy v životě babičkou, jestli budu mít to štěstí. O víkendu mně starší syn řekl babi, já na něj, že nejsem babi a on zareagoval naprosto vážně: “Neboj, taky budeš“ 🙂
Ahoj Petro, diskuzi nepročítám, právě teď jsem dorazila z práce domů, nicméně jsem ráda, že je ta otázka položená tak, co si myslím a jak to vnímám já.
Takže – já si myslím, že je úúúúplně ideální, když jsou rodiče ve věku 25 – 35 let. To je paráda :-).
Tím “ideální“ mám na mysli to, že si to budoucí rodiče plánují a chtějí a hlavně – jde to přirozeně.
Osobně se domnívám, že hranice je “40“.
To je můj osobní a zcela subjektivní názor.
Na Tvou otázku – “kdy už je pozdě na dítě“ – bych odpověděla – po čtyřicítce.
nestíhám dočíst, tak aspon nebudu ovlivněná jinými….
moc nemám ráda tohle označení kdy ještě ano a kdy už né ..stejně tak kolik dětí ano kolik né atd…
já u sebe pozoruji rozdíl v těhotenství a v citech velký…ve dvaceti jsem to mnohem méně (hlavně jinak)prožívala než s posledním těhotenstvím v 34….to jsem si přímo ňuchňala….
ale po fyzické stránce jsem to v těch dvaceti naopak zvládala mnohem lépe….takže ono má podle mě každé pro a proti….
bude mi 38 a klidně bych si miminko ještě prubla(pokud bych doma neměla další tři + dítko od manžela, měli trochu větší finanční jistotu atd)
Mě je to osobně jedno, také si myslím, že je to každého věc…já jen můžu říct, coby starší 40 let bych už dítě nechtěla.
Z druhého pohledu, mám švagra, který má holky 23, 18 a teďka s manželovou sestrou má ve 48 letech šestiletého chlapečka, ale on je prostě ten, ke kterému se role otcovství vůbec nehodila před 23 lety a ani teď…
Tím chci jenom říct, že může být i padesátník, který se dokáže bezvadně postarat i o dítě i případně pomoci ženě, ale pak jsou takové povahy, kteří na to nebudou mít nikdy…
Takže bych řekla, že je to spíš o člověku i když i věk hraje určitou roli.
Tak já mám v tomto jasno. Mám to přesně jako kšanda. První dítě stejně mladá ale to jsem si tak mladá nepřipadala ale když na to tak myslím jsem byla nejmladší v porodnici. Beru to podle sebe. Dřív jsem si dokázala asi představit že má nějaká žena poslední třetí dítě v 35. Tolik mi ještě není ale už vím že bych si připadala stará ale každý to máme jinak. Já jsem prostě chtěla děti jako mladá a to se mi splnilo. BB
nuninko 😉
…. a “vtipne“ dodam-nerodi,nekoji..vetsinou v noci spi,kdyz je dite nemocne..atd.atd.. 😀 😉