Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Odstranění nosní mandle - ano x ne ?
Ahoj ženy,
některé z Vás tady vědí, jak od lońska prcek marodil.
Po částečném zápalu plic v únoru 2013 a jeho 5tých ATB během 1roku, vydržel teď ve školce 2měsíce (za což jsem vděčná).
Zmínil se (už podruhé co onemocněl), že Ondra – jeho kamarád- měl takový hnusný nudle. Zajímalo by mě, kolik dětí ze třídy marodí a jak často, jestli je prcek jediný takhle na hromadě?
Poslední sobotu po příjezdu od babi jsem si všimla začínajícího hnisu v levém oku, do neděle mu oko oteklo, hnisu víc, ale naštěstí jsme včas zakapali Opthalmoseptonexem a dobrý. V neděli před obědem začal naříkat, bolí mě ucho, chci do nemocnice, ať mi někdo pomůže.
Dala jsem mu tedy Nurofen sirup a obklad na ucho. Spal a pak už si na ucho nestěžoval.
Neměl teplotu, neměl a nemá rýmu, na první pohled. V pondělí mu orl dr. vzala sama od sebe výtěr z nosu, v lev.uchu začínající zánět, takže do ucha Otobacid, klid, řekla, že neumí správně smrkat. A že by se ráda vyhnula ATB, pokud se povede. (díky bohu narozdíl od naší dětské, která dává atb skoro automaticky).
Dneska jsme byli na kontrole, oko v pořádku, ucho na ústupu, provedla vyšetření nosní mandle – a doporučila její odstranění . Na můj dotaz řekla, že tento zákrok = operace v narkoze – není nezbytně nutný, ale vzhledem k tomu, že má k uším sklony (07/2012 zánět stř. ucha – ATB, podzim 2012 náběh na zánět, a ted znovu).. že mandle je překážkou, že se tam množí bacily, atd. může dojít až ke ztrátě sluchu.
Taky se všichni ptají, jestli hodně chrápe.. ale on nechrápe v podstatě vůbec, i když třeba spí s pootevřenou pusou.
Ve dne ale zase pusou dýchá a jako by funí a možná trochu huhňá – což já už nevnímám, jen co vím od jiných.
Rýmu jako takovou, fakt hnusnou měl v prosinci-lednu, pak už nic.
Ale dle nich má tu zadní, vzadu v krku.
Na ORL jsme původně mířili na popud dr. z alergo imuno, která se vyjádřila, že dle krve imunita 100% ok, ale bohužel její funkce není vyzrálá a tedy nejlépe do mš nedávat. Což jaksi nehrozí.
Že máme jít na orl vyšetření, a ona by mu na podzim dala něco přírodního na posílení imunity.
Já mám v plánu jet na konci srpna na 14dní s prckem k moři.
Případný zákrok bych objednala až na podzim. Ale….
1. v podstatě se mi do toho vůbec nechce.
2. z doktorů strach nemám, prcek taky ne, ale v nemocnici jsem krom porodu nikdy nebyla a on taky ne. Mám z nich takový divný pocit. Mám obavy z narkozy a vůbec.
3.zrovna v té naší neslyším moc chvály na zdejší péči, přístup, byť je to moderní nemocnice.
4 . známá sem před lety vezla 5l dcerku s obtížemi, péči zanedbali a ona je od té doby ležák 🙁 , takže během pár dní měli ze zdravé holčičky postižené dítě do konce života.
Tak nevím, zvětšenou mandli mělo hodně dětí a ne všem ji dali pryč. Chtěla bych zkusit, jestli mu nepomůže to moře a podpora imunity od dr.
Zajímal by mě váš názor, hlavně kdo s tím máte zkušenosti – dali jse mandli pryč nebo nedali a proč? Udělali byste dneska jiné rozhodnutí a proč? Prostě pište všechno 🙂 i když rozhodnutí bude na mě.
Děkuju a přeju pěkný den.
petko koukam,ze jsme mely podobny zazitek 🙁
viz.nize..
i moje sestra..a to jsme chodily do Ms..maminka je z toho spatna do ted..
Meggii.
Babofko, byla to opravdu nosní mandle a věk cca 13 let. Nevím už přesně. Ale pamatuji si to, v té době se to dělalo bez narkozy. Své dítě bych na tento zákrok nedala bez narkozy ani náhodou. Dostala jsem sice nějakou oblbovací injekci, ale bylo mi po ní akorát zle, na zvracení. Zákrok byl nepříjemný, že je mi z toho špatně ještě nyní. Musela jsem se předklonit, doktor měl na sobě gumovou zástěru, vypdal jak řezník. Strčil instrumenty pusou do nosu, pak cosi ruplo, to už jsem se dávila. Zavřela jsem pusu a už ji odmítala otevřít. No hysterka hadr. A malé děti, co byly předemnou byly vcelku v pohodě. Pak mi stékala krev do pusu ještě několik hodin.
Dnes to už na sále opravdu “uzavřou“, asi něco jak píše Babofka, aby to neteklo.
Mandle mi nedorostla.
Ještě jsem chtěla napsat – pro úplnost informace – že třeba kamarádky syn takhle dobře nesnášel ani ten “oblbovací“ prášek a už vůbec né narkózu, takže opravdu záleží na dítěti – rozhodně to není tedy taková sranda, jako jsem to popsala níže. Přeji aby ses rozhodla správně. Kšanda
Keen, ale přecejen je to operace, byť malá.
Z okolí vím o dětech, kterým to pomohlo i o takových, kterým to nepomohlo. A i podle toho, co píšou ostatní, někdo tím prošel jako nic, někdo ne. Takže je to trochu risk, jestli to vůbec bude mít smysl a jak to dítě zvládne.
Kolem mě se někteří divili, proč takovou drobnost řeším, když to nic není. Ale pro mě je operace dítěte docela závažná věc, takže jsem koukala udělat vše pro to, abysme se tomu vyhnuli, samozřejmě ale aby se problém vyřešil, protože mi bylo jasné, že ty uši opravdu problémem jsou.
Určitě odstranit,já jsem jako dítě byla v 11 letech.
Dá se to dobře zvládnout.
Jo a dcera měla tři roky, když šla trhat nosní mandle.
Asi záleží na dítěti, někomu to pomůže někomu ne. Za sebe říkám ano.
Dcera si kvůli nosní mandli, vytrpěla dost. V noci spala tak špatně, že ráno stávala unavená,protivná, uplakaná. Chrapala a vynechávála dýchání. Chvílemi přestávala dýchat.Z toho jsem mívala dost strach. Během noci jsem jí neustále kontolovala.
vyzkoušela jsem s ní všechno možné. Kapky, sirupy, léky, mastičky, infra červenou lampou,lejzr…….
Rýmu mívala 4 týdny, pak týden klid a zase 4 týdny rýma.A takhle pořád dokola.Nakonec jsme šli. Nemocnice a takové dva týdny potom,byl opravdu chvílemi až zlý sen.
Ale od te doby máme klid, rýmu má normální a v noci spí dobře.
Nemocnici jsme si vybrali mimo bydliště a byla jsem spokojená.
Naše dětské oddělení má tak špatnou pověst, že své dítě bych jim nesvěřila .
Dcera byla na vyndání nosní mandle v 5ti letech. Operace jako taková trvala asi dvacet minut – dcera šla na řadu jako poslední z pokoje – tenkrát se hrozně těšila až jí dají ten oblbovací prášek – přišlo jí vtipné jak jsou ty děti jak opilé. Taky si to pěkně užila – řehtala se, sahala do prostoru a snažila se něco chytit… Když přišly sestřičky, tak jak když mávly kouzelnou hůlkou a usnula, přivezli ji spící, asi po hod. (možná dvou) se vzbudila – to už si mohla trošku cucnout vody… A pak jsme tam čekali do večerníčku a šli domu – dcera to vnímala jako dobrodružství, našla si tam kamarádku a běhaly na nanuky… Nebolelo jí to – jen pak ten týden v “izolaci“ byl náročný. Takže proces snášení dobrý, ale jak píšou holky – každá narkóza je zásah. Nám to doporučili tři doktoři, tak jsme “poslechli“. Dcera od té doby nemocná moc není, ale v našem případě nevím, jestli ta zvýšená nemocnost byla kvůli mandli – malá měla boreliózu, takže ta ji taky dost dobře mohla nabourat imunitu…
Ahoj Keen,
kdybych byla na tvém místě, asi bych počkala. Já mám za sebou obě operace – jak nosních, tak krčních. Oboje si pamatuju a žádná tragédie se nekonala, na nosních jsem byla jenom oblblá, krční mi brali v narkoze. Jsem ale nemocniční profík, takže mi to nevadilo, jen jsem nesnášela ty piškoty po krčních – fuj, zvedal se mi z nich žaludek.
Jinak u mých dětí je na tom stejně syn. Ovšem u něj byly operace nutné z jiného důvodu. Kvůli zvětšeným mandlím se mu špatně okysličoval mozek – takže špatné EEG, časté febrilky a podobné dobrůtky. Na nosní mandle šel tuším v roce a půl – do Motola, během hodinky hotovo, jen ty jeho probouzení jsou úděsné. Kvůli komplikacím s febrilkama si nás tam nechali do druhého dne. Do měsíce od operace mi před očima rozkvetl, pak bylo chvíli klid, ale mandle mu dorostla a problémy se vrátili, takže jsme šupali na odstranění znovu nosní a potom i krční (tedy mělo to být najednou, což v nemocnici pozapomněli). Probuzení hlásím dopředu, takže oba pobyty jsme si náramně užili a malej na ně vzpomíná dodnes.
Ono záleží hlavně na lidech, ty dokážou i z nepříjemného zážitku udělat pohodový 😀
Držím palce, abyste to nakonec vyřešili bez nutnosti jakýchkoliv operací
keen “hodnyyy ex“ 😀
papa vsem…