Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Můžu spát u vás?
Tak nejprve bych chtěla vidět váš údiv nad touto otázkou. 🙂
Nebojte, Vaše postele jsou v bezpečí. 🙂 Tohle je totiž otázka mých děti.
A ta má pro vás zní takto: Jak a kde spí Vaše děti?
– můžou spát s vámi nebo jste proti?
Nuninko, myslela jsem, že diskuze bude na téma, když se dětská návštěva dožaduje, jestli u nás může spát…tak na to odpovídám – občas ano 🙂
Dceru u sebe v posteli nenechávám. Jen o víkendu ráno ke mně vždycky hupsne.
Když mě v noci potřebuje (když jí není dobře), tak si dávám vedle její postele matraci a spím tam.
Na společné nespaní jsem byla od malička přísná – věnovala jsem se jí celý den, tak jsem chtěla mít aspoň večer a v noci svůj klid. A přiznám se, že v okolí jsem viděla dost ostrašujících případů na to, abych to dopustila.
Ale ona o to dcera ve finále ani tak moc nestála – má ráda kolem sebe svůj prostor (stejně jako já).
U nás můžou spát, kde chtějí. Taťka chodí na noční, to pokaždé probíhají boje, kde kdo bude spát, samozřejmě já uprostřed, aby se oba mohli tulit. U babičky na chalupě nemáme tolik postelí, aby mohl spát každý sám, tak se tam nějak vždy nacpeme.
Musím ale říct, že jsem stejně nejklidnější, když je mám všechny pěkně kolem sebe. Společné spaní praktikujeme od malička, my i děti jsme spali klidněji, když jsme byli pohromadě. Naše postel je takové bezpečné útočiště, když jim není dobře, tak už jen ta postel samotná uzdravuje 😀
Matildo, mě taky připadá, že společné spaní spíš přechází syndromu. V době časté nemocnosti syna jsem ho měla neustále u sebe a většině problémů jsem stačila takto předejít, prostě mě cosi vzbudilo v tu správnou chvíli. Dokonce teď, když je starší slečně už náct, pořád se moc ráda tulí. A já si to užívám, čas hrozně rychle ubíhá a co já vím, kdy už se tulit nebudou chtít, že 🙂
U nás můžou, ale nejsou na to “naučené“. Někdy se stane, že přijdou – pokud přijde syn, tak i dcera (sama v pokojíku nebude a nějak to vycítí), pokud přijde dcera, tak většinou syn nechodí. Nezakazuji jim to, jen když to vypadá, že se u nás zabydleli (třeba přijdou třikrát po sobě), tak večer řeknu, že dnes spinkat ve své, abychom se pořádně vyspali a nemají s tím problém. Syn (3 roky) přijde zřídka. Dcera (7Let) teď už taky, ale ta chodívala častěji. Taky jsem četla, že spaní s maminkou spíše snižuje riziko syndromu náhlého úmrtí, ale já osobně jsem se bála, že mimi zalehnu…(teda spíš manžel – ten spí jak medvěd). Pokud jsou děti nemocné beru si je do ložnice ještě teď (i dceru) – stejně nespím a jsem víc klidu, že můžu kontrolovat jak dýchají, kontrolovat teplotu… Kšanda
No, u nás bylo období, kdy spal prcek s námi. Ráda na to vzpomínám, pozorovala jsem ho a očichávala, krásně mi voněl. Líp se mi spalo, vedle něj, než bez něj. A jemu evidentně taky 🙂 Teď má dávno svojí postel, ve které spí, ale občas chce usnout v obýváku, kde jsme i my navečer. A někdy v noci přijde, cosi drmolí (většinou o ošklivém snu), naznačím mu, aby zalezl ke mě, přehodím přes něj deku a spíme. A partner ráno kouká, že je tam zase návštěvník 🙂
Jo, holky, já mam asi bohatý rodiče… 🙂 Po přečtení názvu mi otázka zaváněla spíš nějakou nezvanou návštěvou doma i s noclehem 🙂
Tak jsem asi jediná, kdo tu otázku pochopil úplně jinak – myslela jsem, že tu budete probírat, jestli spí vaše děti u kamarádů/příbuzných (bratranci, sestřenice apod.), nebo naopak oni u vás. 🙂
Náš 3měsíční drobek se nás na to zatím není schopen zeptat, ale je to naštěstí asi v jiném diskusi zmíněná pampeliška – je mu úplně buřt, jestli spí s námi v posteli, u sebe v postýlce, v kočáru nebo u babičky. Když je ospalej, tak prostě spí a hotovo. 🙂
Ahoj Nuninko, opět jsi mě nezklamala, z té Tvé otázky jsem usoudila, že přijedeš a chtěla jsem Ti rozestlat postýlku :-).
A dítě? Může spát, kde chce :-).
A to platí stále ( když byl malý a i teď, když už je velký). Ani jako malého jsem ho neodmítala a nepřemisťovala. Chci říct, že jsem nebyla “proti“.
Má svůj pokoj a velkou postel (letiště). A obvykle spí u sebe. Ale někdy spíme pohromadě a vůůůbec nám to nevadííí :-). Nechávám to na něm, jak se mu chce, jakou má náladu, chce-li být sám nebo se mu zrovna nechce .
Můžou, v jakémkoliv věku. 🙂
Matildo, to je zajímavé, před časem jsem četla opačný článek, kde naopak spaní s rodiči údajně předcházelo syndromu. Co rok, to jiný názor.
u nás platí pravidlo, že večer usínají ve své postýlce u nás v ložnici a v noci když se vzbudí můžou přijít. Starší 4.5r chodí tak 1x za měsíc, mladší 2.5r 1x za měsíc nepřijde :-). Pokud dorazí chvíli po tom co jsem zalehla já, jdu je uspat k nim. Chci aspon část noci spát bez dětí 🙂
To je otázka,kterou řešíme každý večer.Anetka (10 let) už nechodí,ale Nikolka ano.Většinou večer usne u sebe a pak v noci potichoučku přejde k nám do postele,takže ano můžou.NIkča u nás spala už jako miminko.Rádi jsme ji pozorovali jak spinká a teď si kolikrát říkáme jak to uteklo,protože teď ji je plná postel 🙂 🙂
take si myslim,co nuninka..ja uz sice nemam miminko 😀 (ikdyz obcas tri)
,ale probudim se i ted hned..zvlaste pri nemoci vsech ditek.A kdyz byli malinky,tak funguje jakysi instinkt,nebo co to je.. 😀 Jsem si jista,ze pokud matka neni pod drogama,nebo opila 🙂 , tak nic zleho nehrozi..naopak..malou jsem kojila i v noci v leze..a obe jsme tak usnuly..a uz i prvni noc v porodnici,postylka byla nevyuzita,sestricka souhlasne kyvala hlavou 😀