Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Všechno chce svůj čas...
Dost často tady v poradnách čtu, jak maminky řeší, že dítě má rok a půl a nemluví…
Naše má dva a půl. A nemluvila.
Ale ve své specializaci jsem si prošla i logopedii, takže mě to nechávalo docela klidnou. Stačilo mi “juta hají“ – Lucka chce spát. “Máma pá“, “ja blé“ nebo “ja aaa“ – chci čurat, kakat 🙂
V únoru na zápise do školky jsem musela všem vysvětlovat, že malá nemluví, že nemá cenu se jí ptát “Jak se holčičko jmenuješ?“ Říkala jsem uč., že do září to určitě příjde.
Ještě před třemi týdny jsme prostě doma měli “němého Bobše“.
Pak jsme s manželem odjeli na víkend do Prahy (dostal k narozkám lístky do Národního, tak mě vzal s sebou ;-)) A já jsem se po dvou dnech nestačila divit. To byl pokrok!
Její vskutku originální verzi písničky “halí belí“ už mám natočenou a při natáčení mi smíchy tekly slzy 🙂
A včera jsem jí něco podávala a volala ji a za zády se mi ozvalo “Ne maminko, děkuji, nechci“.
No já jsem šla do kolen. To bylo tak hrozně milounké, že mě to nabilo energií snad na měsíc dopředu 🙂
Na to, jak hrozně pozdě začla mluvit, tak najednou mluví ve větách i o pěti slovech, zvládá takové zákeřné písmenka jako je “k“ a “l“, no já prostě nestíhám zírat.
Nejdřív jsem chtěla napsat jen do Drobných radostí, ale pak jsem si uvědomila, že bych tam vlastně nepatřila. Slyšet od dítka “maminko“ je totiž radost převeliká 🙂
Pavlinko, to je vážně moc hezká růžovka … teď už malá tu papulku nezavře 😉
Suodal, to jsem ráda, že tě moje zpráva ještě tak trošku vzpružila 😉
Peťko, naše děti jsou přesně tento typ. Pořád nic nic a pak rázem bum 🙂 A je to 🙂
Ježečku, video hezky uschovám a jsem zvědavá, jestli v 18 u něho bude slzet smíchy i ona 🙂 Nicméně je to písnička, u které poprvé použila “l“ – z hají bylo rázem haLí 🙂
Petro, tak podobnou větou jsem odzbrojovala to uremcané okolí – “všechno je v pořádku, není potřeba mluvit“. (Já to neznám od Wericha, ale jako vtip – chlapec poprvé promluvil – zanadával – v osmnácti a jako vysvětlení použil tuto větu.)
Jinak – není to moje první dítko, takže už u chození jsem razila teorii – čím pozděj, tím líp, pak už mi bude jen utíkat. A ono fakt.
Takže teď to mluvení fakt řešilo jen okolí, já rozhodně ne. Ještě mě z nich bude bolet hlava, jak budou obě ukecané (po mamince ;-))
Teda Pavlínko, tak jsem to tu chtěla jen prolítnout, protože jsem dnes nějaká vyřízená-úplně hrozně… ale ty jsi mě donutila se i přihlásit a písnout ti OBROVSKOU gratulaci!!!! 🙂
Příjde mi, že poslední roky nějak přibývá hodně dětí, které začnou mluvit až později. Už jsem se s takovým “nemluvkou“ setkala i u nás v rodině. Ale po třetím roce to nabralo rychlý obrat.
Ono to “nemluvení“ má taky své kouzlo, protože když vám dítě-Domča “prožvatlá“ víc jak 12 hodin od jednoho roku (protože v poledne nechce chodit spát) je taky docela záhul. A pak se narodí druhé dítě-Honzík (které nechodí spát od 1,5 roku) a ten tu pusu taky nezavře…tak máte někdy hlavu pěkně dohranata. 🙂
Ono všechno má svoje pro a proti…nejkrásnější oslovení jsou řečena ústy našich dětí 😀
Pavlínko, to je nádherná růžovka! 🙂
A je to pravda, některé děti ( moje taky) fungují tzv. “skokově“, nejprve nic a pak veliký skok kupředu, většinou během dne či dvou předhoní vrstevníky o půl roku, pak zase počkají, kdy je ostatní “doženou“ a udělají jeden obří skok znovu a znovu.
Gratuluji k mluvení.
Dcera mluvila brzo,syn začal až ve 3 letech a nejmladší má dva a zatím se mu mluvit nechce.
To je hezká zprávička! A teď se připrav na to, že pusinu už nezavře a těš se na další komentáře 🙂
To video, bych ráda viděla taky 🙂 *
Pavli, skvělá zpráva, gratuluju! 🙂
Mně to připomnělo pohádku, co vyprávěl Werich (tuším Franta Nebojsa?): “Dosud nebyl žádný důvod ke stížnostem.“ 🙂
Pavli, krásná zprávička 😉 Vašek ještě bojuje s ř, ale jinak brebentí od rána do večera
Ahoj Pavlínko blahopřejeme k takové krásné události 🙂
Ahoj Pavlínko, díky za milou zprávičku :-). Hezky se to čte :-).
A “ano“, máš pravdu, všechno chce svůj čas :-).
Já jsem zažila se synem něco trochu podobného, taky nemluvil, nechtělo se mu. Když jsem s ním tenkrát byla na dvouleté prohlídce u dětské doktorky – vidím to jako by to bylo včera – smutně jsem jí oznamovala, že syn nemluví a ona se usmívala a říkala mi, ať si užívám každý den, že až rozváže, půjde mi z něj hlava kolem :-D.
A měla pravdu! 🙂
Taky to přišlo najednou, ze dne na den a začal rovnou mluvit ve větách :-).
O tom, jak mluví syn teď, už se ani nebudu rozepisovat :-D.
Každopádně – blahopřeji k důležitému krůčku! 🙂