Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsou nonstop školky vraždou pro budoucí generace?
Vím, že tímto příspěvkem opět vyvolám řadu nevole, ale ráda bych znala váš názor.
Slyšela jsem, že opět otevírají další nonstop školku!
Nelíbí se mi to! Nedokážu si představit, že by moje dítě chodilo do školky na celý den i noc.
Ano, manažeři si mnou ruce, myslí na to, co je teď, rodiče řeší situaci, ale už si neuvědomují, co z těchto dětí bude za 20 let?
Heslo – vycházíme vstříc matkám pracujícím na 3 směny!
Do školky matka, která má noční směnu přivede dítě v 18 hodin večer, dítě si vyzvedne až se druhý den sama vyspí, tedy třeba v 15 hodin nebo později a pak ho opět odvede do školky.
Myslím si, že tohle se nám jednou vrátí, děti už nyní nemají žádné vztahy s rodiči a ještě, když je bude věčně hlídat cizí teta? Budou spát jinde, než vedle rodičů? Přijde mi to stejné, jako dát dítě do děcáku.
Představa, že svoji dceru dávám na noc někam, když měla do svých 6ti let problém usnout i doma a musela jsem být u ní? Stačilo by 14 dní a byla by úplně v háji. Psychicky zničená a tohle by už nikdo napravit nedokázal.
Proč si toto zřizovatelé (většinou velké firmy) neuvědomují? Nejde jim o děti, jen o své zisky. Kdyby raději zajistili to, aby matky malých dětí nemusely na směny chodit a upravili jim pracovní dobu, než otevřít nonstop školku.
Je mi takových odložených dětí moc líto, nechápu to a vadí mi to. Opravdu si myslím, že tohle je vražda budoucí generace.
Kde jsou ty doby, co rodiče měli na své děti čas?
K tomu co napsala Lien v 16.4.2013 v 21:45:02:
Já taky nepovažuji závislost na manželovi tím, že on vydělává a já se starám o děti doma. A ani mě tedy nenapadlo,že někdo to tak má, nebo to tak může vnímat. To jsem překvapená. Protože já závislost taky považuji za něco jiného a toto vnímám jako rozdělení rolí.
A docela lituji ženu, která pociťuje závislost na manželovi v době, kdy je na mateřské.
Radko a kde jsem psala, že by měla být maminka do 5ti let s dítětem doma?
Píšu, že většina rodin si to v této době zařídí tak, aby dítě nemuselo do nonstopky.
Já píšu a znovu to opakuji, že si myslím, že tento systém se “nám“ jednou vrátí, třeba za 20 let. Vztahy jsou už dnes mnohde bod bodem mrazu.
Snažím se poukazovat na fakt, že se lidi bojí ozvat se a raději se nechají tyranizovat a stresovat nadřízeným a mnohdy i za cenu, že dítě musí na x hodin do školky. Místo, aby začali vznikat pracovní místa vhodná pro maminky maličkých dětí, tak se začnou zřizovat nonstop školky.
Chci tím také říct, že mi vadí neskutečná arogantnost většiny manažerů, kteří se chovají, jakoby neměli taky děti. I starší ženy v kolektivu zapomínají, že někdy řešily podobné problémy a že taky kdy měly děti nemocné.
Všichni se chovají jako vlci, málokdo se snaží opravdu pomoci.
Diskuzi jsem prolítla jen letmo, ale chtěla bych napsat vlastní zkušenost ohledně “odkládání“ dětí a reakcí okolí.
ještě před půl rokem jsem si neuměla představit, že letos v prosinci mi skončí mateřská a budu muset jít pracovat. říkala jsem si, že kdyby nás manžel všechny uživil, klidně bych byla doma s dětmi a starala se o teplo rodinného krbu.
Nakonec naše rozhodnutí neprodat dům a neodstěhovat se do města vyústilo v to, že jsem začla pracovat, byť jen částečně, řekněme 20 hodin týdně, z toho polovina z domova. Někdy je to víc (třeba celodenní školení v Praze atd.).
Okolí většinou kroutí hlavou, berou to, že jsem malýho (2 a 1/4) odložila, že je malý, že s ním mám být ještě doma atd.
Když pominu finanční stránku věci, tak nyní si neumím představit, že bych s dětmi doma opravdu zůstala. Vím, 100 % vím, že bych skončila v Beřkovicích, bez nadsázky.
Svoje děti miluju, ale po 4 letech doma, kdy jsem nezažila jen tak si jít někam na písek, klábosení s ostatníma maminkama, ale jen doktory, cvičení, léky, totální vyčerpání ať už psychické, fyzické i finanční jsem v práci šťastná a spokojená.
Maximálně mi vyhovuje, že se během 10 minut přeměním z role pečující maminy do pracovní role. Že slyším, jak jsem dobrá, chytrá, hezká a šikovná :-). Když toho mám v práci dost, vím, že mě čekají doma děti a manžel. Když už mám toho dost doma, jsem v pohodě a nenervuju se, protože vím, že v práci si “odpočinu“ a vypnu, resp. přepnu se.
Práci beru fakt jako relax, vím, že každý je nahraditelný a nemíním se jako před tím než jsem měla děti nervovat kvůli práci a kariéře.
Jinak doma toho stihnu mnohem víc než předtím, což bych v životě nevěřila. Stíhám pořád doktory, rehabilitace, dokonce Márovi denně vařím (dřív jsem vařila na 2 dny), opravdu jak tu někdo říkal, je to o tom, jak se ten čas s dětmi využije. Když prostě vím, že toho času na děti je málo, tak se jim věnuju intenzivně a užíváme si to víc všichni tři.
Když se vrátím k tématu – já bych takové zařízení nevyužila. Ale nikoho bych neodsuzovala. Stejně jako já bych nenechala dítě v non stop školce, jiná z vás by nedala své dvouleté dítě na hlídání sousedce a šla se realizovat do práce. I když původně o nějaké seberealizai nemohla být ani řeč, jen jsme nutně potřebovali peníze.
mně třeba vůbec nepřijde, že když manžel obstarává mimo jiné finanční stránku rodiny, že to automaticky znamená manželčinu závislost na něm, to by třeba mohl on být zase závislý na tom, že mu uvařím :-), to neoznačuju za závislot, ale za normální rozdělení rolí, povinností vůči právě závislým členům rodiny – dětem.
Za závislost naopak považuju třeba kouření, sladkosti, alkohol, tak mě dost překvapuje, že zrovna tobě závislost vadí 😛 :-P.
Mně nepřijde nijak sprosté napsat, že někdo má na žebříčku hodnot výš peníze, než třeba zdraví (např. někoho jiného), nebo děti. Na tom opravdu nic sprostého nevidím, ani na tom, že to tak někdo má, proč ne jeho věc, sprosté mi přijde spíš to vydávat za cokoli jiného, ale to už bych se opakovala.
být nezávislá když není nikdo závislý na tobě je jednoduché. každého dělá spokojeným něco jiné. někomu věnovat se jen dětem, domácnosti a manželovi a být na něm závislá, někomu zvládat i tu rodinu i práci, a být soběstačným. a ani jednu kategorii bych si na rozdíl od tebe neodvážila prohlásit za špatnou. a už vůbec ne tak sprostě, že pro první je na žebříčku hodnot první dítě a pro druhou peníze. i pro tu druhou je většinou na prvním místě dítě a rodina. ale to ty fakt nepochopíš.howg
mluvím o životě před dětmi, vydělávala jsem si dost na veškeré výdaje a ještě navíc, v práci jsem měla vedoucí postavení a tak jsem si užila jak nezávislost (finanční, jinak jsem kouřila apod.), tak seberealizaci v pracovní pozici. No a zkrátka jsem shledala, že je mi mnohem lépe jako ženě doma u dětí, kterou zabezpečuje manžel a ona se “jen“ stará o domov a rodinu v tom ženském smyslu. Finanční nezávislost a dobrá pracovní pozice je proti tomu velmi chabá náhražka. Ale je fakt, že dokud jsem neměla tohoto partnera, také jsem byla ráda finančně nezávislá.
Jo a to poslední už si nepamatuju co, tak to jsem asi fakt nepochopila 😉
peťko nevím, kde žiješ, ale většina rodin si opravdu nedokáže zařídit být do 5ti let dítka doma a věřím tomu, že většina rodin to ani nechce.
lien, jakou nezávislost myslíš? když jsi byla svobodná bez závazků? to je trochu jiná. nebo tu, když jsi zůstala sama s malou a hledala možnosti jak ji uživit z dávek? to není nezávislost. kdy jsi byla opravdu nezávislá???
já osobně bych nebyla spokojená a šťastná, kdybych byla “závislá“ na komkoliv. ať už na manželovi nebo dávkách. každej to má jinak. a ten, kdo neobětuje celej život dětem není špatnej, a ne vždycky jsou na tom děti těch maminek co jsou s nimi doma pomalu až do puberty líp. je to opravdu o lidech. ale to ty asi nepochopíš.
Danule, školka o které mluvím už existuje, nezaložili ji odbory a maminky, které tam původně děti měly, hromadně odcházejí z práce, protože to dopadlo právě tak, že byly nucené zůstávat na přesčas. 🙁 Ale ono je to jedno kde to je, mě jde opravdu o fakt,že si hodně lidí a asi i rodičů neuvědomuje kam se řítíme.
Babofko, já si myslím, že pokud může firma zřidit školku a financovat ji, byť částečně, přesto to jistě nějaké finance pojme, pak si může dovolit i tyto ženy (cca 40) zaměstnat na jednu směnu. A zbytek popsala Lien, to bych se asi opakovala.
Nejde mi o sebe, mě se školky již nyní opravdu netýkají.
A celkově si myslím, že dítě má být s rodičem doma, do 3 – 5 ti let ideálně. Většina rodin si to v tomto období dokáže zařídit. Pokud nemá silnou potřebu se realizovat, zde to je ale zase jiná situace. A opravdu mi jde o ty nejmenší děti.
Marinado, ano, souhlasím. Je to určitě o konkrétním dítěti a rodině. Jak jsem už psala, devíti dětem tohle neublíží, tomu desátému ano.
A máte pravdu co zde píšete, že většině nadřízených je úplně jedno jak si kdo zařídí hlídání dětí v době nemoci apod. Viz, to, co psala Babofka. Právě v tomto vidím celkový problém taky.
babofko vidíš, každý to má jinak a jaký je tedy tvůj ideál, můžu-li vědět.
Možná je to tím, že už jsem si té nezávislosti 🙂 užila dost, teď jsem ráda jen žena svého muže a matka svých dětí. V tom dělat si věci, které mám ráda mi nikdo nebrání, jen nejsem nijak podmíněná výdělkem.
Peťko, díky za vysvětlení. Nevím, možná máš pravdu a může to být páka na rodiče, jak vzít směnu navíc nebo mít přesčas. Na druhou stranu třeba v mé práci to nikoho nezajímá, jak to stíhám a jestli mám o dítě postaráno. Ačkoli jsem třeba na OČR doma, stejně mi drnčí telefon. Tak nevím. Mám se líp? 😉
Lien, to by byl pro tebe ideál? Přiznám se, že pro mě tedy ani omylem 🙂 Stačily mi 3 roky doma na mateřské a málem jsem zešílela. Nenaplňuje mě být “jen“ vychovatelkou, uklízečkou a kuchařkou v jedné osobě. Potřebuji se realizovat na více frontách, být užitečná i jinde. Než jen tam, kde to téměř není vidět, nikdo to neocení 🙂 Ale skloubit tyto 2 role, to mě baví a je to pro mě to pravé ořechové. A přiznávám, že je pro mě důležitá i jistá finanční nezávislost.