Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Turistika - je už pasé?
Co vy a turistika?
Chodíte na túry po horách nebo po okolí? Účastníte se nějakých organizovaných pochodů?
Peti, plánů je hodně. Ovšem na hory je ještě min. měsíc čas, tam je ještě moře sněhu.
Pamatuji se, jak u nás bylo krásně sucho, někde v půlce května a my se vypravili na výlet k Mumlavským vodopádům v Krkonoších. Přijeli jsme (včetně malých dětí) v botaskách a tričku. A i když vodopády nejsou nijak nahoře v horách, ale hned vedle Harrachova, netřeba tedy nikam stopat, stejně tam byly 2 mětry sněhu. Po cestě kolem nás svištěli běžkaři a my byli za blázny.
Těším se na nějaký pěkný zámek. 🙂
valerio, tak to je paráda! Jak často takhle vyrážíte na výlety?
Peťko, tak co, už máš něco naplánováno? 😉
My pořád ještě patříme mezi ty dinosaury, co chodí 🙂 Vždycky si sebou vezmeme zdravé svačinky, pití a cestou piknikujeme 🙂
Počasí nádherné, to je pravda! Hurá!
Nuninko, píšeš:
Jenom je škoda, že s kočárkem to je v dnešní době ještě stále problém.
Zajímalo by mě jak to myslíš? Jako třeba v přírodě na vrchol nějakého kopce udělat asfaltovou stezku pro kočárky nebo výtahy? 🙂
Mě to přijde naopak v pořádku, že mnohde v přírodě je to problém a jsem za to ráda. 🙂
Co ostatní? využili jste krásného počasí o víkendu?
Tak jsme v sobotu vyrazili na vandr a bylo to moc fajn. Počasí sice nebylo úplně ideální, ale i když jsme i trochu zmokli, nebyla to ani žádná hrůza. Šli jsme jen dětskou trasu (něco málo přes 6 km), děti cestou plnily jednoduché úkoly. Holkám se to taky líbilo, tak už jsme domluvení, že příští rok jdeme zase. Tentokrát ale už na normální trasu – 12 nebo 13 km.
No a do té doby bychom mohli zkusit aspoň nějaký podobný výlet po okolí i s opíkáním 😉
Organizované pochody nemám ráda. Raději jedeme sami. Přes léto teda tahám děti pořád.Jsou zvyklé hodně chodit.Jenom je škoda, že s kočárkem to je v dnešní době ještě stále problém.
Bez dětí jsme turistikovali hodně, spíš horské túry. Tatry jsme slezli celé několikrát, byli jsme v Julkách, bohužel české hory nás moc nelákají i když nezapomenulný je noční přechod Krkonoš s raním pozorováním zatmění slunce (kluci to stihli na Sněžku, já byla hotová, takže jsem zakotvila před Luční boudou), ale i nás jsme toho nachodili relativně dost.
S jedním dítkem jsme ještě jakž takž chodili, prostě se hodil do šátku, či krosny a šlo se, i když túry byly méně náročné. Se dvěma dítky už to bylo jen občas a trasy sjízdné s kočárkem. A jak děti odrostli už moc nechodíme. Občas jsme jezdili na kole – s vozíkem a sedačkou. Co se Mates naučil jezdit na kole, tak s tátou začali spíš cyklistikovat (ani cykloturistika se tomu zatím říkat nedá – nejdřív jezdil na tyči teď už sám).
Letos ani moc turistiku neplánujeme, spíš ta kola, ale kdo ví jak to bude.
Ale určitě se těším, až budeme moct bez dětí opět někam vyrazit 😉
My s chotěm coby bezdětní chodili dost.
Jezdili jsme s partou na víkendové vandry (často nějaké slovenské hory, spíž ty nižší), my tak jezdili na jednu naši dovolenou – vždy jsme si vybrali oblast, výchozí bod, kam jsme dojeli veřejnou dopravou, a cílový bod, kam jsme chtěli dojít. A týdne jsme se pohybovali pěšky mezi těmito body. Někdy jsme ušli více, někdy méně (to záleželo i na počtu památek a hospod po cestě).
A kam jsme došli, tam jsme večer postavili stan a ráno zas dál.
Všechno jsme si nesli na zádech.
Teď s holkama už je to spíš autoturistika – ale taky obdoba.
Přemisťujeme se autem, vezeme si v něm věci, ale vždy někam dojedem a tam chodíme.
Spíme už většinou “organizovaně“ – tzn. v kempech.
Když se nám někde líbí a mají místo na spaní, tak se třeba pár dnů zdržíme.
“Organizovaně“ chodíme – když se to nekryje s jinými termíny – na Pochod Slováckými vinohrady (ale spíš že se připjíme k organizované akci)
Bez dětí jsme chodili delší trasu, teď s nimi tu “dětskou“.
Poprvé byly holky na výšlapu asi ve dvou a půl letech, kdy jsme velezli k Pravčické bráně.
Přes extra kamenité území je choť chytil do podpaží (každou na jednu stranu), pak už šlapaly samy. Když pod vrcholem umdlévaly, motivací k dalšímu pohybu byl fakt, že nahoře je hospoda a bude oběd.
Tehdy byly holky za hvězdy – rodiče starších dětí (tak předškoláci až mladší školní věk) hlasitě vyslovovaly svou závist.
Dnes je toho méně.
Ale holky se tak nějak přes naše známé dostaly do partičky mladých turistů, takže občas vyrážejí na víkendovky, na půldenní výšlapy (ten jarní s otvíráním studánek byl minulou sobotu kvůli sněhu zrušen).
Mně to ani nepřekvapuje. Popravdě, když se na to podívám po těch dvou letech, tak mi to taky připadá hrůzostrašný, ale jde o úhel pohledu na fotce 🙂