Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tak jsem to setkání ustála 🙂
Tak jsem tu po pauze, nemohla jsem na net…. teď všechno napravím.
Zvládla jsem to dobře, ale příjemné to nebylo ani trochu. Diví se, že prý chci všechno skončit po JEDNÉ HÁDCE. Ano, on tomu říká jedna hádka.
Řekla jsem, že to všechno vidím jinak, ale opět jsme si nerozuměli…. vrátil mi klíče, já mu vrátila ten jeho… vzal si pár věcí, něco tu ještě nechal (proč asi?)
Napsala jsem mu dopis, ve kterém mu vysvětluju, jak mě ranil, proč to chci skončit, protože se s ním opravdu nedá mluvit, ať si to tedy přečte – třeba několikrát, ať má konečně jasno, že to myslím vážně.
Nebyla jsem si jistá, jestli mu ten dopis mám dát nebo to prostě nechat a nereagovat na nic co pochází od něho. Ještě to musím promyslet.
Když odešel, brečela jsem, ale už není cesty zpět… už ne!!!
V pátek jedu s kamarádkou a její rodinou na chatu. Nečekaně se ozvala, že potřebuje uchlácholit…. tak se budeme chlácholit navzájem….. moc se těším.
No jo Blani,když Ty bojuješ hlavně sama se sebou…co se dá dělat…buď na něj naštvaná,připomínej si jak se choval,jak Tě urážel…nespadni do toho znovu….zvládneš to a věř tomu,že bude dobře…žádná moje kamoška nikdy nelitovala,že odešla od takového chlapa..naopak jen si pochvalují svou svobodu…taky na to příjdeš:-)))) měj se krásně. K
Blaničko, já to mám úplně stejně jako Matylda, taky vždycky píšu dopisy a pak většinou čekám, jestli to neuvidím po nějakém čase jinak. Ale to co napsala Karamela se mi taky líbí.
Tu chatu Ti závidím, jela bych hnedka s vámi 🙂 A drž se !
Byla jsem si dnes pro kolo a ten dopis jsem mu dala. Nejdřív mě pozval dál, já nechtěla, ale musela jsem na WC… dala jsem si i teplý čaj, přišla jsem fakt zmrzlá. Chtěl mě odvézt domů autem… kolo by tam zas zůstalo, že?! Chvíli jsme si povídali (úplně v klidu) o práci a o dětech (dnes za mnou byla jeho Eliška)…. pak jsem sedla na kolo, předala mu dopis a odjela jsem… neotáčela jsem se a letím se Vám pochlubit. Mám z toho dobrý pocit… myslím, že už je to malé vítězství.
Blanka
Blani, už jsem byla napjatá, jak to s tebou vypadá. Zatím jsi to zvládla na jedničku a to je důležité. A ta chata je fakt dar z nebes!
K tomu dopisu – sama nevím, na jednu stranu souhlasím s Karamelou, pro takového škoda slov, stejně by všechno překroutil zase v tvůj neprospěch, pokud to nedokáže uznat sám a řekne, že je to po „jedné hádce“… Na druhou stranu já jsem přesně ten typ, který by taky dopis napsal a doručil tomu člověku…Vždycky mám potřebu vysvětlit, když něco visí ve vzduchu a slova někdy nestačí.
Dej tomu ještě pár dní, dopis může přijít na řadu vždy, zvlášť když se ještě určitě setkáte, myslím, že on jen tak pokoj nedá. Z vlastní zkušenosti vím, že když dám něčemu čas, druhý třetí den to už vidím jinak a pak jsem ráda, že jsem se neunáhlila.
Užij si hlavně víkend a zase se ozvi. A neboj, bude líp:-)
Jenže tím mu možná nahraješ aby se tvářil,že ano,že on už bude jen takový jakého ho Ty chceš…jenže to nebude napořád…nemyslím,že by se dokázal najednou změnit…až nastane zas nějaká krize tak vyplave napovrch to jaký je opravdu a né na co si hraje…On sám by měl přijít na to,čím Ti ubližuje…
super,jsi silná šikovná holka:-))
Ta chata to je dar z nebes…přesně tohle teď potřebuješ a žádné brečení do sklenky vína…vemte cd a pořádně to rozbalte…..
Tahad s tím dopisem ,nevím možná bych mu ho nedávala aby se neměl čeho chytat a co překrucovat,však víš jaký je v tomto mistr…. ale schovej si ho a když budeš mít pocit,že to na Tebe jde,že bys ho chtěla zpátky, tak si ho pěkně přečteš a připomeneš si jak Ti bylo mizerně….ale rozmysli to sama:-))) Krásný víkend K
Ještě k tomu dopisu. Řekla jsem o něm kamarádce a ta mi radila, abych mu ho nedávala….. pak jsem jí ho dala přečíst a ona řekla, že jo, že je to moc hezky napsaný a že by mě konečně mohl pochopit.
Ale stejně si to ještě rozmyslím.
Blanka
Tak jsem tu po pauze, nemohla jsem na net…. teď všechno napravím.
Zvládla jsem to dobře, ale příjemné to nebylo ani trochu. Diví se, že prý chci všechno skončit po JEDNÉ HÁDCE. Ano, on tomu říká jedna hádka.
Řekla jsem, že to všechno vidím jinak, ale opět jsme si nerozuměli…. vrátil mi klíče, já mu vrátila ten jeho… vzal si pár věcí, něco tu ještě nechal (proč asi?)
Napsala jsem mu dopis, ve kterém mu vysvětluju, jak mě ranil, proč to chci skončit, protože se s ním opravdu nedá mluvit, ať si to tedy přečte – třeba několikrát, ať má konečně jasno, že to myslím vážně.
Nebyla jsem si jistá, jestli mu ten dopis mám dát nebo to prostě nechat a nereagovat na nic co pochází od něho. Ještě to musím promyslet.
Když odešel, brečela jsem, ale už není cesty zpět… už ne!!!
V pátek jedu s kamarádkou a její rodinou na chatu. Nečekaně se ozvala, že potřebuje uchlácholit…. tak se budeme chlácholit navzájem….. moc se těším.