Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Náboženství ve škole/školce?
Jak se díváte na výuku náboženství ve školách?
Nemám teď na mysli samostatný předmět (ten bude asi všude volitelný), spíš různá témata v rámci dalších předmětů (společenské vědy, prvouka…). Ostatně o Ježíškovi, Vánocích a Velikonocích si povídají už i děti ve školkách.
Do jaké míry tahle “náboženská výuka“ ve vašich školách a školkách probíhá? Je to podle vás v přiměřené míře?
Tak my jsme věřící…Náboženství máme jako nepovinný předmět při škole, ale…nelíbí se mi nucení chození do kostela, když naše malá přinesla na papírku napsaný přehled školních mší a na začátku bylo napsané, že každý od 7let musí být na nedělní mši nebo je to smrtelný hřích se neúčastnit, tak to mě zklamalo. My docela právě s tou nedělí bojujeme, je to vesměs jediný den, kdy máme jen sami pro sebe, tatínek není v práci ani na melouchu, když se jí zeptám v týdnu jestli půjdeme do kostela tak není problém a jdeme. Jinak mě vůbec nevadí, když si s nima o náboženství někdo povídá, paní učitelka jim četla ve školce z Bible a to malou velmi bavilo.
my jsme ateisté, nikdy jsme nebyli vedeni k víře v Boha, ani nevedeme naše děti … víra v Ježíška a oslavy Velikonoc jsou u nás tradice a ne víra – Ježíšek je malé kouzelné miminko co nosí dárky, někde nosí Mikuláš, někde Santa Klaus, u nás Ježíšek. Velikonoce jsou svátky jara, chodí se na pomlázku, aby byly “ženské“ zdravé, vajíčka jsou symbolem života. O souvislosti se Spasitelem nemluvíme, pokud se zeptá, vysvětlíme. Máme známé aplikující křesťany, pokud na nějaký jejich zvyk nebo rituál narazíme vysvětlíme – oni jsou takoví my zase makoví a přesto jsme kamarádi 😉
pokud jde o náboženství ve školkách a školách jako samostatný předmět i když volitelný, podle diskuze jde vám spíš o křesťanství tedy v podstatě o výuku Katechismu, já jsem proti. Ano povídat si o tradicích v souvislosti s náboženstvími v našich krajích s křesťanstvím – to lze i v jiných předmětech, protože v podstatě jde o kulturu ne o náboženství a později by samozřejmě měli na školách probrat různá náboženství ne jen křesťanství – znalost jiných zvyků vede k toleranci. Nicméně opravdovou výuku by si měly vést jednotlivé farnosti, to bych do škol ani školek netahala, zvláště v krajích, kde je křesťanství v menšině.
U nás je to jako u Kšandy 🙂
Nenásilně jim ve školce o náboženství povídají.
Třeba v noci svítí hvězdy a Lucka mi řekne: Mami, vidíš tu velkou hvězdu? To je betlémská hvězda a ta svítila na celém nebi když se narodil Ježíšek.
Petro, když jsme jí vysvetlily že lidé mohou být věřící a nevěřící (jako my )každý může věřit čemu chce, ale my do kostela opravdu chodit nebudeme tak to nijak neresila.
Jí se totiž líbil mladý pan učitel který vedl náboženství.
Jinak souhlasím s ksandou,napsala to přesně 🙂
nuninko, tak mě napadá – jak byste reagovali, kdyby Markétka chtěla chodit do náboženství s kamarádkama?
kšando,líbí se mi, jak jsi to napsala, myslím, že jsi vystihla i můj postoj k náboženství ve škole – informovat, ale nevnucovat, stavět to jako jednu z cest ne jako jedinou možnou pravdu.
Ještě k tomu jak je to v naší škole – nedokážu pořádně posoudit, ale určitě se o tom baví, protože dcera nám třeba vysvětlovala jak se dostal Ježíš na kříž, kdo ho zradil… I nám vysvětlovala narození Ježíška… Vnímám to jako né výchovu k víře, ale vysvětlení určitých tradic, svátků… po křesťankém způsobu – a to si myslím, že k naší kultuře patří. Pokud s tím někdo nesouhlasí – vždy může říct ano, takto to mají křesťané, ale my to máme jinak… Takže u nás to zatím vnímám pozitivně. Já mám třeba kamarádku, která své děti vychovává ve víře a hrozně se mi líbí její přístup… Moje děti běžně říkají Pane Bože…nebo Ježiši… Když to její děti zopakují, tak řekne… Aničko, MY přece takováto slova neříkáme. Víc nic – nepoučuje proč je neříkají, neříká jak jsou moje děti “neznabozi“… a tak by to podle mě mělo být.
Náboženství nabízí škola 1x týdně formou kroužku. Musím říct ,že nejsme věřící ,do kostela nechodíme a tak mi vadí ,když mi někdo vnucuje různé náboženské “moudra “. Každý může věřit čemu chce. Vím ,že některé holky ve škole na náboženství chodí a markétka s tím už párkrát přišla, ale my na to prostě nejsme.
Já myslím, že školy klidně můžou informovat… ale co je pro mě důležité je, aby vždy jen informovaly, tzn. aby řekly, že někdo věří a někdo ne…! Samotná výchova k náboženství by měla dle mě být v rukou rodiny, rodičů… Aby školy informovaly je důležité především proto, že né všechny rodiče dokážou podat svým dětem úplné informace – náboženství tu je a bude a věřící s nevěřícími by se měli umět tolerovat. My jsme nevěřící, ale dceři říkám, že někdo v Boha věří a že je jen na ní, jestli uvěří taky…
Jak se díváte na výuku náboženství ve školách?
Nemám teď na mysli samostatný předmět (ten bude asi všude volitelný), spíš různá témata v rámci dalších předmětů (společenské vědy, prvouka…). Ostatně o Ježíškovi, Vánocích a Velikonocích si povídají už i děti ve školkách.
Do jaké míry tahle “náboženská výuka“ ve vašich školách a školkách probíhá? Je to podle vás v přiměřené míře?