Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Náboženství ve škole/školce?
Jak se díváte na výuku náboženství ve školách?
Nemám teď na mysli samostatný předmět (ten bude asi všude volitelný), spíš různá témata v rámci dalších předmětů (společenské vědy, prvouka…). Ostatně o Ježíškovi, Vánocích a Velikonocích si povídají už i děti ve školkách.
Do jaké míry tahle “náboženská výuka“ ve vašich školách a školkách probíhá? Je to podle vás v přiměřené míře?
holky zdravim,
necetla jsem poradne reakce,
ale mne by ucitelka s satkem na hlave nevadila,
ale fakt je ten, ze bych strach urcite mela…
nabozenstvi na skole proc ne, ale ne jako povinny, proste pro toho,kdo chce,nikoho bych do toho rozhodne nenutila.
Mně by to právě taky nevadilo, tedy pokud by děti byli spokojené a učitelku měli rády, ovšem setkala jsem se převážně s negativními reakcemi, proto se ptám
My bydlíme ve vesnici, kde je křesťanská tradice velmi silná. Opravdu hodně lidí chodí pravidelně i do kostela. Já jsem nikdy věřící nebyla a nebudu. Dnes mě pobavil náš pětiletý syn, který má přehled o vesmíru, dinosaurech a zeměpisu a dalších pro něj zajímavých věcech, když se mě zeptal, co je to Bůh a co je modlitba. V duchu jsem se smála, jak může mít obyvatel Hradčovic tak zásadní mezery ve vědomostech. Samozřejmě jsem mu to důkladně vysvětlila a “zarcitovala“ mu i Otčenáš.
Jinak jako učitelka ZŠ přistupuju k náboženství neutrálně (učím ale ve městě, ne v našem zapadákově), “moje“ děti ve třídě ani netuší, jestli jsem věřící nebo ne. Vždy, když na tuto problematiku narazíme, vysvětlím jim to přiměřeně věku. Křesťané to mají tak a tak, věří tomu a tomu, někdo jiný to má zase jinak a hlavně jim zdůrazním, že na tom není nic zvláštního a že každý může věřit čemu chce. Vůbec se náboženským tématům nevyhýbám. Minulý týden jsem dětem vymyslela Velikonoční kvíz, a když vykřikovali, že Ježíš z mrtvých nevstal, řekla jsem jim, že kdo tomu nevěří, může to brát jako pověst. Že se to mohlo stát, ale nemuselo…
Nechápu, proč by někomu mělo vadit, že má učitelka šátek na hlavě. Přijde mi to stejné jako řešit, že je učitelka třeba černoška, nebo že nosí na krku křížek (i když uznávám, že ten křížek je v našich končinách běžnější).
Já bych v tom neviděla problém pokud svoji víru nebude šířit mezi děti. Z toho článku vyplývá, že ji děti mají rádi a rodičům to nebude vadit v případě,že svoji víru nebude přenášet na děti. Takže proč by v práci nemohla nosit šátek?
Ale kdyby tuto víru začala propagovat mezi dětmi nebo začala svoji práci odbyvat tak by to problém byl.
My to máme asi jako ostatní, vysvětlit, nastínit možnosti a rozhodnutí nechat na nich. Kromě “křesťanů“ a “katolíků“ máme hodně kamarádů v církvi českobratrské, ve které funguje např. anglický klub, kde se děti učí především cizímu jazyku, náboženství je zde nabízeno, nikoli vnucováno, a proto tam chodí i nevěřící děti. Toto konkrétně se mi moc líbí, učí to děti toleranci, které je v dnešním světě pomálu.
Tak mě napadlo, vadilo by vám, kdyby učitelka ve školce invertovala k islámu?
http://zpravy.idnes.cz/muslimka-ve-skolce-0nb-/domaci.aspx?c=A130325_103631_budejovice-zpravy_khr
Magda K. – určitě je dobré děti seznámit s více druhy náboženství. Já psala o naší konkrétní situaci a o svátcích, které se v ČR slaví – malá chodí do první třídy… A křesťanství je prostě v ČR nejrozšířenější – pochopitelně počítám s tím, že postupem času ji škola seznámí (či mi) i s jinými náboženstvími. Vlastně už jsme ji seznámili s Islámem protože babička s dědečkem byli v Egyptě, tak se ptala proč je babička oblečená v tom hábitu (když šla do mešity), proč tam ti lidé klečí… Ale přeci jen ví víc o křesťanství – máme kamarády, kteří věří, slavíme křesťanské svátky… Kšanda
Víra se vnutit nedá
Ještě bych přidala,že seznamuji děti s různými náboženstvími, nechápu pod tím tématem pouze křesťanství,jeho různé směry, ale i judaismus, budhismus atd. A prostě kdo je katolík, chce více, má k tomu náboženství jako volitelný předmět.
Podle mě je normální v naší středoevropské společnosti zařazování náboženských témat do výuky ve škole i ve školce, jde o to v jaké míře, formě,jakým způsobem apod. Mají své místo i ve školních vzdělávacích programech. Já sama nejsem věřící,ale myslím, že o náboženství celkem dost vím a kolem mě je dost aktivních věřících, ale jako učitelka dějepisu, občanské výchovy jsem tato témata běžně zmiňovala, protože si myslím, že je to potřebné a opodstatněné,zejména v naší civilizaci. Dětem jsem je podávala z pohledu historika, ne teologa apod. Ale nějaké vnucování víry ve škole bych sama nesnesla. Jde o seznámení s tématy, propojení událostí,uvědomění souvislostí.