Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Umíte odmítnout návštěvu?
Ahoj a pěkný den Vám všem,
měla bych takovou otázku, chtěla bych se zeptat, zda umíte odmítnout návštěvu. Mám na mysli někoho, kdo se k Vám pozve sám. A o jehož návštěvu v podstatě “nestojíte“.
Asi bych měla popsat, co se mi přihodilo…
Mám už velkou neteř (má za sebou 3 roky na VŠ) a ta má přítele. Vídáme se sporadicky, neb od sebe bydlíme 90 km. No a já se musím přiznat, že v tom klukovi je “něco“, co je mi nepříjemné – míním tím vnitřně nepříjemné. Je na můj vkus strašně radikální, vše je buď bílé nebo černé, nic mezi tím, v jednání k ostatním je dost nevybíravý a netaktní, takové drzé mládě.
Nicméně – doteď jsem o tom s nikým nemluvila, ani to neřešila, protože se domnívám, že to není moje “starost“, prostě si své myšlenky a pocity nechávám pro sebe.
A k věci – když jsme se teď viděli naposledy, zeptal se mě, co budu vařit v neděli k obědu. Já odpověděla, že ještě nevím. A on na to: To já, abys s náma počítala, my přijedem. Párkrát jsem zamrkala a to bylo celé.
Na nic jsem se nezmohla.
A teď se mi to pořád honí hlavou… mám pocit, že je to neslušné se k někomu pozvat… aspoň já to nedělám…
Navíc – já se s ním nijak sbližovat netoužím…
Jenže – zítra je neděle a já nevím, jestli přijedou…
Cítím se nepříjemně a tak trochu trapně vůči neteři, je to hodná holka a ji bych odmítnou nemohla a vlastně ani nechtěla.
To je zase “situace“…
Písněte mi, prosím, jak reagujete třeba Vy v podobné situaci. Umíte říct “ne“? Umíte odmítnout návštěvu?
Nebo jestli se Vám to zdá “normální“ – takovéhle věci a já jsem “mimo mísu“…
Původně jsem reagovat nechtěla, protože jsem si nebyla jistá, zda je to nutné a hlavně zda chce Padmé opravdu slyšet i něco jiného, než že je mladík drzý fracek. Ale poslední reakci Padmé bez komentáře nechat nechci.
Napíšu jen, že pokud člověk nemá dostatek sebeúcty, která se mimo jiné projevuje tím, že dokáže otevřeně projevit svůj názor, i pokud je to nesouhlas, tak logicky nemůže mít ani úctu k nikomu jinému, např. k neteři, aby jí řekl pravdu, ani k žádným jiným lidem. A pokud nemá ani dostatečnou sebereflexi musí si potom vymýšlet výmluvy – ne/dělám to proto, abych neublížil jinému člověku – , nebo vydávat svůj nedostatek sebehodnoty a úcty za ohleduplnost a pokorné citlivé jednání.
To, co nemáme sami, nemůžeme “dát“ svému okolí, tedy pokud nemám ani tolik sebelásky, abych řekla ne, je nemožné cítit skutečnou lásku ke komukoli vně.
Padmé, chápu, že nechceš ublížit neteři… Proto nevidím problém v tom přihodit dva řízky na plotnu navíc a zavolat neteři, že ji ráda uvidíš, aby přijeli klidně i společně… A vůbec nerozumím, proč to vůbec řešíš…
..Si představ, že on může mít “třeba“ i jiný náhled… Vem si, že by on napsal někde na netu na fórum něco v tom smyslu…
(a teď vymyslím, nevím, jestli jeho skutečný důvod byla legrace, z toho jen sama soudím…., třeba fakt přijedou a myslel to pozvání se vážně….)
“Moje přítelkyně má tetu, kterou má velmi ráda. Mě ta teta moc nesedí, je strašný suchar, naprosto nechápe můj humor, má odlišý názor na život, vlastně na všechno. Asi si o mě myslí, že jsem rozmazlený fracek, jen proto, že říkám, co si myslím.
Minule jsem přihodil vtípek, co vaří k neděli na oběd, protože přijedeme. Vůbec mě nenapadlo, že by jí to tak zaskočilo. Nezmohla se ani na slovo. Pak jsem se dozvěděl, že to řeší, jak jsem si to mohl dovolit… Copak dneska lidi už nemají smysl pro humor? A copak dospělá ženská neumí říct, že se ji naše návštěva nehodí, když to tak cítí?“
A k té “rodině“. Nikdo tě nenutí ho vnímat jako blízkého, když to necítíš. Taky je pravda, že neteř může mít ještě dalších x partnerů… Ale kde je ta hranice, kdy ho začneš brát do rodiny (pakliže někdy)… Jako až si ji vezme? Nebo až budou mít dítě… Nebo kdy? Já to vnímám tak, že pokud by neteř toho kluka sama vnímala za svého partnera, tak ho beru, že k ní patří. i když rozejít se mohou vždy a může být další… Kdyby ho ona jako partnera nevnímala, nebrala by ho na rodinné návštěvy a jezdila by sama.
Jarmuschko, děkuju Ti za napsání, za úhel pohledu z druhé strany.
Ctiradko, týjo, překvapila´s mě, míním tím délku Tvého komentáře. Každopádně – děkuji – za napsání i za možnosti.
Pokusím se reagovat.
Jestli si ze mě vystřelil, nevím. Ale určitě to možné je.
Co se týče toho “milá za každou cenu“… víš, Ctiradko, nedokážu v takovou chvíli, kdy on to na mě vysypal, reagovat otevřeně a upřímně, protože nechci (a vím, že nebudu) zraňovat svou neteř. Nejde mi v tu chvíli o něj. Jemu bych to asi možná řekla. Jenže – když to řeknu jemu, ublíží to jí. Nevím, jestli se to dá nazvat slůvkem “milá“. Mně se to spíš jeví tak, že nechci vědomě ubližovat někomu, koho mám ráda, mně je prostě proti srsti způsobit to, že moje neteř bude smutná, bude jí to líto a obrečí to.
A celý “problém“? Vím dobře, tohle není skutečný “problém“ (ta situace). Skutečné životní problémy jsou úplně někde jinde.
A člen rodiny… to je holt moje “starost“, je to její kluk, chodí spolu, přesto – jako člena rodiny ho nevnímám… za rok může chodit s jiným klukem, než dostuduje, může jich mít víc a já nějak neumím každého kluka rovnou přijmout do rodiny.
Padmé, včera jsem to už nestihla.
Při čtení mě hned napadlo, že si z tebe kluk docela slušně vystřelil. Vzhledem k tomu, že ho nemáš ráda a co jsi napsala (…v jednání k ostatním je dost nevybíravý a netaktní, takové drzé mládě.), tak mi přišlo, že to možná vycítil, že poznal, jaká jsi Ty a přišlo mu to vtipné, třeba jenom čekal, co na to řekneš…
To samozřejmě nevím, nicméně první, co mě napadlo bylo toto.
A můj názor. Jsi dospělá a měla bys říct, co si myslíš. Přijde mi někdy, že jsi “tak strašně moc milá za každou cenu“ …. a tohle je ten případ.
Takže dle mně máš tyto možnosti.
-1- uvařit trochu jídla navíc s tím, kdyby náhodou dorazili, abys jim měla co nachystat, nebo
-2- naopak nevařit a kdyby dorazili, řekneš, žes to pochopila jako vtip a bude z toho akorát trapas,
nebo (a sle mne nejrozumější)
-3- zavolat neteři a zeptat se, jestli to byl vtip, nebo jestli to mysleli vážně – podle odpovědi reagovat – prostě podle toho, co chceš, nebo nechceš, žádné umělé výmluvy (buďto se domluvit, aby přijeli, nebo říct, aby jnejezdili, protože se Ti nelíbí, že se pozvali sami, nebo že nemáš ráda jejího partnera…. to je na Tobě)
Ohledně otázky, zda on “je nebo není“ rodina. Tohleto moc nechápu, a tady s takovýmkastováním nesouhlasím. Je to její partner, pokud jsem správně pochopila, tak Ti tyká, nerozumím tomu, proč bys ho neměla brát jako “její součást“. Navíc on se k Tobě chce přijet s neteří, ne? …..takže tady ty úvahy nechápu, a přijdou mi trochu vůči němu zlé. Nicméně pokud ti on tak moc vadí, tak máš zase na výběr
-1- neteři to říct, že ho nezkousneš a že bys raději, aby k vám jezdila bez něj (nejspíš ji tím naštveš a možná už nepřijede vůbec, že)
-2- neteř i přesto chceš vidět, tak se prostě smíříš s tím, žeon je její partner, že ona si ho vybrala a necháš to tak…
Nerozumím celému tomu problému, promiň. Prostě když je na oběd nechceš, řekni jim to… Když chceš, aby přijeli jindy, řekni jim to. Když chceš, aby jezdila bez něj, řekni jí to (i za cenu rizika). A pokud jsi schopná ho tolerovat (třeba i kvůli ní), tak se nezaobírej tím, že je dle tebe “netaktní“, protože prostě takový je a třeba je ejn úpřímný (na tom nevidím nic špatného)… Nevím, neznám…samozřejmě.
No, už nevím přesně jak, ale nějak se mi podařilo všechny vychovat, že k nám bez ohlášení nejezdí.
Ale zažila jsem to tak trochu z druhé strany.
Mám bratrance kousek od nás – mám to k němu blíž, než k rodičům na druhou stranu.
No a jednou jsem se mezi řečí od ségry dozvěděla, že přijede, vyzvedne rodiče a jedou k bratranci, na návštěvu na oběd.
Tak jsem si říkala, že by bylo prima se vidět a kontaktovala jsem bratrance, jestli se můžem taky stavit – po obědě.
A dostala jsem sprchu, ať nejezdíme…
No, tak jsme nejely. Opakovaně jsem se už neptala.
Tak se vídáme jen dvakrát ročně na pravidelných rodinných setkáních.
😯
Bami, v pohodě :-). To já jsem měla pocit, že jsem to nenapsala “dobře“ (ve smyslu – srozumitelně) :-D.
já jsem to i tak padmé pochopila asi jsem se nějak vyjádřila blbě, jsem nedospalá a jdu se hned položit na gauč….
já si dost dobře neumím ani představit člověka který by to byl schopnej se takhle blbě pozvat…naštěstí…
Ježečku, díky za reakci :-). Netuším, jak to zítra dopadne. To se uvidí. Dám vědět.
Bambulo, díky. Potěšilo mě, že v tom nejsem sama. Já na to prostě nějak nejsem nebo co, když to nejde od srdíčka….
Meggi, díky za napsání. Ono se to má tak – se mnou – neumím pohotově reagovat (mám na mysli – slovně) v situacích, kdy se dostávám do vnitřního rozporu. Jakmile se cítím nepříjemně nebo se mi něco nelíbí, neumím být pohotová. Většinou mlčím, protože nechci říct něco nevhodného.
Mám trochu “problém“ v tom, že on není můj kamarád, ani to není “rodina“ (tedy – zatím – a co já vím, co bude?).
Bamisko, také Tobě děkuji za napsání :-).
Mně návštěvy jako takové nevadí. Nicméně – to beru tak, že si ty lidi pozvu já a chci je vidět. Já nemusím právě tohle, že se mi někdo pozve sám.
no tak to je teda kousek ten tvůj budoucí příbuzný..otázkou je jestli to je myšleno vážně a nebo jako vtípek…tipovala bych to jako vtípek a nebo “pokus“ o to jestli nekývneš to víš doražte počítám s vámi 😀
nevím neznám musíš ty nějak vytušit jak to myslí a jak se chová…
a k té návštěvě a osmítnutí….nechodí mi sem lidi co nemám ráda nebo nechci pohostit….stane se že se nehodí čas, nebo zrovna něco mám…většinou se snažím vyhovět a radši překopu svůj program….někdo se rozsedí někdo pospíchá….asi mi nevadí návštěvy spíš to že třeba pak mám frmol atd…
ahoj Padme,zlaticko..ze zrovinka ty jsi nevedela,co trefneho a primeho,mu odpovedet? 😀
Nezvane navstevy neznam 😀 moji pratele se radi,aspon trosku,dopredu ohlasuji..a hlavne,jsou to lide,kteri jsou vitani s otevrenou naruci..a kdo neni,tak ten k nam neleze 😀 Nac take,ze :-D(to nejsou pratele,ale neznami lide)
Naopak,co ja bych ale klidne dala i za prepadavku,v pripade rodiny 🙁 ale ta je tisice mil daleko 🙂
Myslim Padme,ze i tim,ze jsi starsi,nez hosik, jsi mu mohla klidne neco jasneho odpovedet 🙂 Vzdyt si o to i koledoval,borec 😀 Neco jeste vice vtipneho,nez ti klidne rekl on 😀
Ti nevim,ale ja bych byla skratka prima..jasna..A pripadne bych mu rekla,ze -“jeee to je smula,ja o vikendu nikdy nevarim“ 😀
A abych se nestresovala..ci necekala doma,tak bych normalne brnkla neterince a optala se,jestli opravduuu prijedou 😀
Jsem si jista,ze me by i necekana navsteva,nerozhodila..protoze by k nam ani nedojela 😀 😀 hned by bylo jasno 😀 A ze se podava kava 😀
ty zvladnes i tohle,Padme..
A muj dum-muj hrad..vsak to znas.. 😀
nepr.Meggii