Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jaký máte názor na využití náhradní matky?
Zaujala mne tato zpráva:
Herečka nechce přijít o svoji postavu, proto si nechá dítě odnosit a porodit svoji kamarádkou.
No já jen, že to v zahraničí je celkem ne snad obvyklé, ale dělají to tam tak a zrovna já tedy zahraničí nemusím vychvalovat. Jen jsem a to je už dávno viděla příběh jedné mladé paní co nemohla otěhotnět a náhodou to bylo sd bydlištěm blízko od nás a mluvila tam i její matka a prostě tu možnost chtěly využít a zákon jim to neumožňoval, ovšem to může být tak 10 až 15 let co to bylo. Určitě to není jednoduché se zříct dítěte, ale právě pokud člověk ví, že udělá šťastným i svou sestru nebo dceru tak proč ne a musí to být právně vše řádně ošetřené.
Lien – děkuji za nabídku, ale sezení asi ne. Spíš plánuji v létě zase začít trochu cvičit, zlepšit kondičku a třeba se na to budu zase cítit. Mám trošku problém s arytmiema, které mi dokáže vyvolat i těžké jídlo v žaludku a hlavně ve střevech, takže i z toho důvodu se bojím, co tam asi nadělá kopající dítě.
Marysku – taky jsem měla depku, že jsem to nezvládla. Dost to ale nezvládali i doktoři. Někde jsem tady už psala, že jsem byla na císaři s virozou s horečkou. Nemohli zastavit při operaci krvácení. Dokonce se šli na chodbu zeptat manžela, jestli se mají víc snažit o mě nebo o malou – takže manžel měl z porodu trauma ještě rok – předtím se samozřejmě ještě 2 dny díval na mě, jak neúspěšně rodím. Pro nás to byl dosti stresující zážitek a velmi mě mrzí, že jsem to musela zažít u prvního porodu. Asi po 2 letech jsem se z toho sice docela vzpamatovala, ale zase začly arytmie a další odkládání těhotenství – a tam jsem teď. Je mi 31, čas mi běží a já nevím, jak dál.
Určitě jsem pro tuto možnost. Kdo nemůže mít děti, touží po nich, tak udělá cokoliv, aby je měl. To asi člověk musí zažít,je to velmi složitá situace. Ale je to hodně komplikované, představit si to lze ztěžka, odnosit miminko a pak ho dát někomu jinému… Musí to být dobře právně ošetřené. Ten článek – ty důvody jsou slušně řečeno debilní… Holt každý si žije podle svého.
Ahoj Peťko, pokud se ptáš na názor na náhradní matky, tak to bych Ti musela napsat, že proti tomu nic nenamítám – tohle si může každá žena rozhodnout sama za sebe (event. s partnerem či manželem).
Osobně si to neumím představit. Vůbec si nedokážu představit, že bych to miminko “odnosila“ a po porodu někomu “dala“… Ale to jsem já a můj názor…
No a pokud se ptáš na tu “ženštinu“ z uvedeného článku, tak to je mimo “můj záběr“. Nechápu to a nerozumím tomu. Jestli je pravda, co tam píšou (a to já nevím), že je to údajně kvůli strachu o postavu, připadá mi to přitažené za vlasy.
Já tedy nejsem ani herečka, ani modelka, ale nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že bych si těhotenstvím zničila postavu…. přijde mi to strašně hloupé…
Také čtu jen název…. a na náhradní matce mi nepřijde vůbec nic divného nebo špatného, pokud jí tedy NENÍ využito proto, aby se ženský nezkazila postava. Pokud hvězdička nedokáže obětovat postavu, jak moc je vůbec na to mateřství připravená? Bude muset obětovat daleko víc… Takže v tomto případě to je teda síla, jinak proti náhr. matkám nic nemám.
Dokonce jsem sama před lety se svou vynikající kamarádkou vedla rozhovor na toto téma, kdy jsem jí “přislíbila“ odnosení dítěte, protože jí samotné tehdy lékaři řekli, že děti mít nebude. Nevím jak je to dnes, ale nebránila bych se takovému typu “pomoci“. Samozřejmě to je na delší promýšlení i v kruhu rodinném…
nečetla jsem, stačí mi název…nechápu…
Katko já mám za sebou 2 císaře..první neplánovaný a druhý plánovaný kvůli dvojčat…po prvním jsem si říkala, nezvládla jsem to…všechny známé rodí normálně, jen já ne…a pak mi došlo, že to jinak nešlo…a hlavně že je malý OK…po druhém císaři mi bylo tak o 200% lépe…a dodnes nevím proč…rodila jsem v jiné porodnici…následná péče byla lepší…nevím…taky už jsem věděla do čeho jdu a mohla jsem se “připravit“…holky za to stály…
Hm..nedsuzuji nahradni matky..kazdeho vec..ale pokud JEN k vuli postave,tak to pro mne neni Milka,ale…. Hm…krava je hezky zvire a skoda ji urazet..
Za sebe muzu napsat,ze pred porodem,jsem byla takovy nevyrazny mlade..kde nic tu nic..nebo jak to napsat..a az po jsem mela postavu lepsi..I se tak citim ..
Je fakt,ze jsem mela zase svou postavicku,skoro “hned“ vzdy po porodu..ale myslim;ze materststvi tomu mnohdy spis prida..a taky se moc neresit.kojila jsem kazdyho potomka +- 2r…a tak je jasny,ze gravitace na poprsi,je proti me..ale ja na to kaslu 😀
Jsem stastna,ze osud mi dal rovnou 3deti..a ostatni se da vzdy resit..pokud neco clovek resit ma potrebu..ci chce..Ale nechtit k vuli postave deti?!..to je pro mne “moc“ 🙁
Co se tyce pripadneho donoseni mimi jine zene-ja jsem si jista;ze ja bych to nezvladla,protoze se znam,jsem velmi emotivni..a tyhle “veci“prozivam..a cit k detem se u me utvoril uz v brisku..Proste bych “to nedala“..ale pokud kdokoliv ano..(ale ne k vuli postave)ok..jeho vec..
Ja bych nad tim uvazovala “jen“ v pripade,nedej boze,vlastni dcery..to chapu velice a bylo by to bez diskuze…a uz jsme se z velkou i o tom,ciste hypoteticky,bavily(diky jednomu filmu)..Ale to bych musela bejt o par roku mladsi..a vse okolo zdravi..
Meggii
katko někdy mezi prvním a druhým porodem jsem chodila na skupinová sezení “císařoven“, taky jsem se s tím z nějakého důvodu nemohla vyrovnat. Možná bych ještě byla schopná dohledat kontakty, kdybys chtěla. Třeba by ti to pomohlo se strachu zbavit. Je to v podstatě skupinová psychoterapie zaměřená na porodní trauma, to ale nevím, zda stále probíhá, rozhodně ale psycholožka, co tam byla se tím bude zabývat i individuálně dál. Byla tuším z Prahy.
Peťko – to je složité. Opravdu nevím, i když já bych byla asi i pro adopci. S tím ale manžel nesouhlasí.
Bylo by to asi zpočátku hodně divné, ale určitě bych to odnošené dítě někým jiným milovala stejně jako to odnošené mnou.
Pořád se na druhé dítě odhodlávám, jestli tu zátěž fyzicky vůbec zvládnu. Není to jen o psychice, ale hlavně asi o ní. První těhotenství jsem měla přitom bezproblémové, akorát porod dosti komplikovaný. 2 roky jsem nechtěla z toho důvodu o dalším dítěti ani slyšet a teď to mám zase naopak, že se spíš bojím těhotenství a říkám si, že porod už bych pak ten den dva nějak snad přežila. V podstatě porodu se teď už bojím jen z toho důvodu, abych nešla znovu na císaře – to už nikdy!!
no článek číst nebudu myslím si o ní své a pokud je to kvůli postavě mám pro ní označení že to je milka
tohle mě mrzí vůči maminkám co děti mít nemůžou z nějakého důvodu, ale postava a ještě s tím plnit časopis ….
víc tomu asi nejsem ani ochotná věnovat času, protože tohle si pak jako dítě někde přečíst tak ji jako její dcera kopnu do její dokonalé zadnice bez strii