Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Diskuze o diskuzi aneb Neperme se
Díky několika posledním příspěvkům v Diskutárně ve mně dozrál nápad, jak si zde tolik “nehýbat žlučí“. Předkládám vám tedy dva návrhy (ten druhý konzultován s Petrou).
Za prvé: Hodně maminek zde se sem chodí vyplakat, postesknout si a nechat pofoukat duši. Myslím, že takové místo je potřeba, ale zrovna tak, jako vám (dobrý) psycholog hned nevyčte, co všechno děláte špatně, a spíš se vám snaží naslouchat, tak by to mělo fungovat i zde. Navrhuji tedy, aby příspěvky, které ponesou označení TAM TAM (či nějak jinak), byly brány jako jako takové vybrečení. Takže by tam neměly místo žádné hodnotící příspěvky nebo rady, jakkoliv dobře míněné. Rady pouze v případě, že k tomu zakladatelka tématu vybídne. Koho tento typ diskuzí irituje, bude vědět, že do TAM TAMu prostě nebude chodit.
Za druhé: Navrhuji zrušit “souhlasím a nesouhlasím“ pod články. Důvodem je to, že pokud dá někdo “nesouhlasím“ pod váš komentář a vy nebudete vědět proč, k čemu vám to vlastně bude? Není možnost se bránit, protože není uvedený žádný protiargument. Přijde mi to hloupé a takové bulvární.
Prosím, vyjádřete se. Díky.
Přečetla jsem diskuzi a ještě jsem o tom trochu přemýšlela a někdo tady psal, že by mohla být jedna diskuze podobná současným “Drobným radostem“, jen by byla opačná – o starostech. Tak taková by se mi taky líbila…
“Na jednu stranu chápu, že občas si člověk potřebuje jen ulevit, aniž by byl hned peskován za to, co že to udělal. A teprve až trochu upustí páru, je vůbec schopen vnímat názory a rady ostatních opravdu jako názory a rady a ne jako osobní útoky. Pak mu i ty názory a rady můžou něco dát. Takže v takovém případě bych fakt byla pro nějakou tu “utěšovnu“, kde se nebude pisatel hodnotit.“
Petro, to je přesně ono, takhle jsem to myslela 🙂 A souhlasím i s dalším, co jsi napsala.
Jediný problém vidím v tom, že i když zakladatelka diskuze napíše, že nechce žádné rady, že se jde jen vyplakat, stejně se na ni snese plno “dobře míněných rad“. Stačí se podívat, jak to tu funguje. Jak tohle ošetřit, nevím.
Takže za mně: Vidím, že se můj nápad neujal, nic se neděje, byl to jen nápad, jede se dál. Považujte to za skončené. Díky všem, kdo vyjádřili – slušně a bez napadání – svůj názor.
Ahoj Kukačko, asi to vnímáme dost podobně – souhlasím s Tebou – i já se domnívám, že někdy si chtějí holky jen postesknout, vypovídat se, dostat ze sebe “něco“ ven…
A v takovou chvíli to cítím stejně jako Ty – potřebují vyslechnout a mně to “problém“ nedělá – vyslechnout je a nechat si svůj názor pro sebe.
Takže – já za sebe – ano, souhlasím! 🙂
Mně by se takový “koutek“ (v Tam-Tamu) zamlouval :-).
K těm článkům – souhlasím/nesouhlasím – já se přiznám, že mi to nijak zvlášť neutkvělo – ani pozitivně, ani negativně… chci říct, že mi to nevadí….
Kukačko, víš, když nad tím tak uvažuju, stejně je to všechno o vnímání (o emocích) a o empatii, někdo prostě pochopí-vycítí, proč to ten pisatel napsal (ten svůj příspěvek) a někomu jinému to “nedojde“, někdo zareaguje tak, že se přizpůsobí vnímavě dané-vzniklé situaci a chce být “pomocnou rukou“, “polštářkem“, chce být jen tím “uchem“, co naslouchá a někdo reaguje jako “parní válec“.
Stejně jako já vnímám jako urážlivé, když někdo někomu napíše, že “se mu chce zvracet“, někomu jinému to asi nepřijde. Pro mě je představa “zvracení“ nepříjemná – a možná i nechutná – prostě pro mě je to “negativní“. Holt to každá cítíme/vnímáme tak, jak je nám dáno, někdo je vnímavější a citlivější a někomu to holt nevadí.
Já si pořád myslím a jsem o tom do morku kostí přesvědčená, že i opačný názor se dá vyjádřit slušným způsobem, čeština je krásný jazyk, máme tisíce slov, po kterých můžeme sáhnout a vyjádřit se…
Tak já osobně bych to nechala tak, každá máme svůj názor na věc, příště bych jen chtěla, aby jsme se vzájemně nenapadaly, nebo jsme snad dospělé ne? U toho hodnocení souhlasím nesouhlasím, to se mi také zamlouvá, někdy když k danému tématu nemám co napsat, ale i přesto se mi něco líbí, tak jen kliknu souhlasím. Nečetla jsem všechny příspěvky tady, ale nechápu co zase znamená ten poslední na adresu Lien? Tady jde vidět, že to nežádané může vzniknout kdekoliv.
Lien a že ty umíš dobře ukázat jak jsi ta nej, Nějak mi připadá že tomu tady velíš. Pozor ale na to když se někdo zeptá tebe, to už neodpovíš.
Člověk je jeden večer bez PC a tady taková mela 😉
Začnu tím “souhlasím x nesouhlasím“ – u článků to ani neregistruju, je mi to nějak jedno.
Kolikrát si říkám v diskusi, že by se mi to hodilo, protože čtu něčí názor, souhlasím s ním, ale nechce se mi vypisovat, že s tím souhlasím. Obzvlášť, když čtu se zpožděním 😉
“Plakací diskuse“ – nevím. Na jednu stranu chápu, že se chce někdo jen vybrečet. Osobně to nedělám, nemám potřebu se na netu s něčím svěřovat, takže ani nevím, jak bych se postavila k takové smršti, která vznikla pod tou Ježečkovskou. (Myslím, že kvůli tomu tady je tato diskuse, ne?)
Na druhou stranu, když už někam něco napíšu, nemůžu čekat jen “poplácávání“. Já to nesnáším, takové to, jak se všichni začnou utěšovat, poplácávat, jaká je to hrůza a jaká je to chudinka. Ani to neumím, takže pokud by takový “koutek“ vznikl, tak prosím důrazně oddělit od Tam-Tamu, třeba jako samostatná sekce “Plakací diskuse“ a já to vůbec nebudu navštěvovat 😉
A k hrubému vyjadřování – je mi blbé zmiňovat opět dvě přezdívky, ale myslím, že vyjadřování Katky v prezidentské i Lien v plakací ježečkově bylo zbytečné. Pro mě to bylo obojí přes čáru. Do jedné diskuse jsem se zapojila, pak jsem litovala. Do té poslední jsem se nezapojila, pouze jsem si utvořila svůj názor 😉 Nemám potřebu se někde dohadovat, každý má své hranice a svůj postoj k dané věci. Jak se jednou přestřelí, tak už se to pak veze a od původního tématu jsme hodně daleko.
a ještě k těm používaným výrazům – líbí se mi příměr od Lien o tom rozpětí vyjadřování od A do B, kde problém je v hranici B, kterou má každý někde úplně jinde. Osobně vulgarismy nemám ráda, kdyby se tu nevyskytovaly vůbec, bude mi potěšením. Ale přijde mi absurdní sestavovat nějaký seznam zakázaných slov. Navíc vidím problém spíš ve způsobu vyjadřování než v konkrétních slovech. Nijak mi nevadí, když někdo napíše, že ho něco s..e, ale odpovědět někomu “aby ses z toho nepo…“ už mi přijde moc. Je rozdíl napsat: “přijde mi, že je to blbost“ a “ty jsi blbá, když si tohle myslíš“.
Ale myslím, že celou tuhle situaci kolem urážek nejlíp vystihla Peťka, většinou je jádro pudla v tom, jak si kdo slova toho druhého vyloží a jaký význam jim sám podsune. To je takové to čtení mezi řádky, mezi kterými ale přitom vůbec nemusí nic být. Proč hledat za každou větou nějaké skryté významy? a pak se kvůli nim ještě urazit?
Zrovna minulý týden jsem narazila na jednu zajímavou přednášku, kde se mluvilo o tom, že druzí v nás svým jednáním nevyvolávají žádné dobré a špatné pocity, ty si přivozujeme sami tím, jaký význam tomu jejich chování přikládáme. Myslím, že v internetových diskuzích to platí dvojnásob (ne-li víc). Každá z nás se tu sama rozhoduje, jestli ji nějaký jiný komentář uráží nebo ne. Nerozhoduje o tom ten, kdo to píše, ale ten, kdo to čte.
Ty paralelní diskuse si moc nedokážu představit, asi bych založila jednu, jak psala makinea něco jako drobné radosti, kde by už z názvu muselo být jasné, že se nesmí reagovat negativně a ať si tam chodí, kdo má zájem.
Ctiradko, chápu, že ti ten můj komentář přijde nemastný neslaný, vyhraněný názor v něm opravdu není a ani být nemůže, protože na to vyhraněný názor nemám. Nejde mi o to být s každým za dobře (číst to ale od někoho jiného, tak mi to tak nejspíš taky připadá), ale nedokážu si tu situaci zobecnit natolik, abych z toho udělala nějaký jednoznačný závěr. Vždycky mě napadne situace, ve které by to jednoznačné rozhodnutí bylo totálně absurdní.
Na jednu stranu chápu, že občas si člověk potřebuje jen ulevit, aniž by byl hned peskován za to, co že to udělal. A teprve až trochu upustí páru, je vůbec schopen vnímat názory a rady ostatních opravdu jako názory a rady a ne jako osobní útoky. Pak mu i ty názory a rady můžou něco dát. Takže v takovém případě bych fakt byla pro nějakou tu “utěšovnu“, kde se nebude pisatel hodnotit.
Vysvětlím na příkladu – přijdu domů z práce zdrcená, protože se mi nedařilo, sjel mě šéf kvůli nějaké blbině. Když to řeknu manželovi a on na mě vysype, že jsem udělala fakt blbost a šéfovi se nediví a že příště se mám radši zabývat tím a tím, tak mi bude ještě mizerněji a navíc budu ještě namíchnutá na manžela, že mě nechápe a není na mojí straně. Když mi ale v takové situaci řekne, že to muselo být fakt děsný a že se na to mám vyprdnout, protože to nestojí za otrávenej den, tak se mi nejspíš i trochu uleví (neříkám, že se tím vyřeší problém). No a když pak večer prohodí rady stylem “hele, tak mě napadlo, co kdybys zkusila…“ přijmu to úplně jinak a určitě budu mít přinejmenším chuť to zvážit, zatímco v prvním případě bych to zavrhla rovnou.
No a myslím, že v diskuzích je to podobně. Když si někdo přijde vylít srdce a čeká jen to pofoukání, tak v tu chvíli radu nepřijme, protože na ni není připravený. I když bude dobře míněná, může ji chápat jako útok na jeho osobu.
Proto mi nepřijde nijak nesmyslné mít tu vymezený prostor, kde bude “brečení povoleno“ a bude se s ním i počítat. Ostatně takhle nějak byl prapůvodně TT i zamýšlen, možná si vzpomenete, že u něj bývalo heslo “sdělená radost – dvojnásobná radost, sdělená starost – poloviční starost“.
Na druhou stranu nechci nikomu upírat právo vyjádřit se k čemukoli, co tu padne. A jak jsem psala u toho předchozího příkladu, tak ty rady a názory můžou dotyčnému pomoct, otevřít mu oči atd. Je spousta situací, kdy si dotyčný myslí, že se na něj sype smůla a přitom si sám ty problémy způsobuje nějakou drobností, kterou si neuvědomuje a která se dá úplně jednoduše napravit a je v mžiku po problému. Pak by byl nesmysl mu jen psát, jak je mi líto, že má takové trable a jednoduchou radu si nechat pro sebe.
Zase vezmu příklad – přijdu si postěžovat, jak jsem unavená a nevyspalá, protože moje dítě má šílenou rýmu, takže nemůže pořádně dýchat a místo spaní brečí a brečí a brečí. Sice si ráda přečtu, že mě někdo chápe a myslí na nás, aby byla rýma brzo pryč. Ale když mi tam někdo připíše, že mám prckovi zkusit podložit polštář, tak budu za tu radu ráda.
Stejně tak mi přijde na místě upozornit někoho na to, že dělá něco nebezpečného apod.
Na těchto příkladech to vypadá možná jednoduše, ale co si budeme povídat, kde je to tak jednoznačné? Co je pro někoho jasná dobře míněná rada nebo varování před nebezpečím, to druhý pochopí jako kopnutí, co někdo píše jen pro upuštění páry, to další může pochopit jako žádost o radu atd. atd.
Na tohle prostě vyhraněný názor mít nedokážu, protože to z mého pohledu vůbec není černobílé.
Proto mě napadla možnost založit paralelní diskuzi, kde se bude daný problém řešit z nějakého obecnějšího pohledu a provázat ji pak s tím vybrečením od původního autora. Dotyčný pak bude mít možnost rozhodnout se, jestli stojí o rady a názory na svůj problém nebo ne nebo jestli si je přečte až později.
Ale zase jsem u problému určit, co je taková diskuze, do které se dá rada a názor vložit rovnou a kde už se to nehodí.
Možná bych viděla řešení v tom, že si to určí sám autor na začátku. Pokud u svého úvodního příspěvku někdo napíše něco ve smyslu: chci se jen vypsat, rady a názory v tuto chvíli nejsem schopná vstřebat, tak by se to podle mě mělo respektovat a budu-li mít potřebu vyjádřit se k tomu problému obecněji, založím si na to novou diskuzi.
já za sebe mám ráda náhled nezaujaté osoby,proto když už píšu tak mě zajímají názory jiných lidí,vadí mi, když se vytahují slova jako debil,kráva atd..jde nesouhlas napsat i jinak,než za použití vulgárních slov/i když někteří to umí zabalit i tak,ať se tedy neuráží ten zmiňovaný debil/
Tahle cenzura mi nepřijde na místě,protože zas tak hrozné to není a tím,že jde o internetové diskuze jde vždy kliknout na delete,nebo si jisté diskuze nevyhledávat pokud je mi to hodně proti srsti,stejně jako televizi můžu vypnout na ovladači.Z druhé strany,které diskuze mimo narození miminek jsou nejvíce čtené?Spíš bych přivítala,kdyby se do diskuzí zapojovalo více čtenářek/řů,protože nějaký názor má snad každý a když už čtu tak ho můžu ventilovata možná tím poradit těm co stojí na místě nebo něco řeší, ne? 🙂