Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Muž v nemocnici
Dneska je den blbec. Odpoledne mi volal muž, že je v nemocnici se zlomenou rukou. Dělal na baráku někde u Prahy. A že prý leží v Motole. Říkám, proč jsi proboha v Motole se zlomenou rukou? Tak z něj vylezlo, že si jí zlomil nadvakrát v zápěstí, do toho otřes mozku a rozsekaná brada, už zašitá. Sletěl ze 3 metrů. Teď večer jsme si volali a stěžoval si, že ho to šíleně bolí, že mu tu sádru sundali a má to na volno, nechtějí mu dát nic proti bolesti (a že on neni žádný bebíčko, když už ho to bolí, tak to musí bejt), od rána nejedl a prý ani jíst nic nesmí. Zvažují operaci, ale nejsou schopni mu nic bližšího říct. Takže ho tam nechají skučet a hladovět než se laskavě rozhodnou, co dál. Dostal nějakou kapačku, po který se mu trochu ulevilo, tak aspoň něco.
Teď musim nějak zajistit odvoz do Prahy, abych se za nim dostala, tak doufam, že v neděli by mi s tim mohla pomoct mamka. Přijedu jim tam nakopat zadek za to jak se chovaj. Kdyby mu aspoň řekli co a jak, proč mu nedaj najíst nebo proč nemůže dostat nic na bolest. Ale nechat tam člověka ležet a nevědět, to mě zvedá z gauče.
Nevím, nejsem zdravotník, ale je normální, že mu tu zlomeninu narovnávali “zaživa“ a zrovna tak zaživa mu šili tu rozseklou bradu?
Přesně, Peťko, 3 děti! A napadlo to i naše drahé maminky, které se spolu dohodly, že Anička pojede na týden k jedné z nich! No, tak dneska jela. Já si aspoň uklidim a ušetřim dřevo na otop…
Tak hlavně, aby mu to dali dohromady a ruka byla bez následků, v pořádku a bez komlikací.
Tak mě napadá, že doma budeš mít nyní 3 děti, co? 🙂
Takže beru zpět. Dneska jsem za mužem byla a operace ho čeká zítra. Tříštivá zlomenina, podle rtg se to nějak špatně posunulo či co. A to jsem doufala, že si ho dneska rovnou odvezu dom 🙁 No a po operaci tam ještě jeden nebo dva dny zůstane, takže snad ve středu už bude doma.
Tak to jsem ráda, že to nakonec dobře dopadlo, že nebyla nutná operace. Moc přeju, ať se vám tatínek brzo uzdraví 🙂
Tak to mám radost! On ten první dojem je vždycky hrozný a k neydržení. A není se co divit, člověk má sám co dělat se sebou, aby vydržel bolest, bay vydržel nebrečet, aby se ovládal a k tomu má pocit, že všechno trvá nějak déle, než normálně… Strašně dlouho všechno trvá, vyšetření, laboratoř, vůbec než se někdo rozhoupe 🙂 A ten druhý pohled, když akutní bolest zmírní, personál ví co a jak se bude dál odvíjet (plán léčby je daný), ví, o čem může informovat a v plné výši a dávkách podávat léky na bolest i spánek, tak je už mírnější a shovívavější.
Moc dobře vím a chápu.
Věřím, že brzy budete mít taťku doma 😉 *
Tak to jsou dobré zprávy! 🙂
snažila jsem se mu to takhle vysvětlit, ale on je ten typ, co se zcela oddá doktorům. Takže doufám, že ho pustí sami od sebe, nejlíp zítra, když už tam jedem 🙂
tak to jsou příjemné zprávy…..tak to je fajn, hlavně at rentgen je v pořádku a pustí ho jak to půjde neboj oni si ho tam dýl než je nutné nechávat nebudou a doma se léčí nřeci jen nejlíp….
Ježečku, krásně jsi to vysvětlila, super! Jenom jak píšeš o tom narovnávání, že necítí bolest, tak on mi tvrdil, že si myslel že u toho pojde, jak to bolelo, tak nevim. Ale už je “po“, takže dobrý.
A nás se zase to štěstí nějak drží (akorát včera si teda někam odskočilo). Operovat se nebude, půjde ještě na rentgen, najíst už dostal, na bolest taky něco. Říkal, že doktoři jsou strozí a nechce se jim mluvit, ale když se zeptá sester, tak ty mu řeknou co potřebuje. Takže dostane ortézu místo sádry a po tom dnešním rentgenu se zkusí zeptat, jestli by ho pustili domu. Rozhodně v telefonu působil o tisíc procent líp než včera, tak jsem za to moc ráda.
Hanzlici, je mi to líto, že se ti manžel takto zranil a přeji, ať je co nejdřív fit!!!!
Taky jsem si vzpomněla na Lien….
K lékařskému přístupu se nijak nemůžu vyjdřovat, ale moc pěkně a pro mě hlavně srozumitelně to napsal Ježeček. Prošla jsem si s Domčou od operace hlavičky v 6 měsících přes různé jiné peripetie docela hodně nemocničním prostředím. Jedno vím bezpečně, pokud se mi něco nezdá a nerozumím tomu, okamžitě se ptám…i když je to třeba až za 15 min., kdy mi třeba všechno dojde nebo třeba jen potřebuji čas na to si sesumírovat otázky.
Setkala jsem se i s tím, že někteří lékaři informují absolutně o všem i o “banálním“ braní krve a některým je naobtíž i vás jen slušně pozdravit a ukázat malinko svou lidskou tvář, třeba s tím, že ví, že se bojíte, ale oni udělají vše proto, aby ten dotyčný/á byli v pořádku.
Držím pěstičky, ať je co nejdřív líp a pak dej vědět 🙂