Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Sníh a jízda autem
Tak jsem si dnes poprvé vyzkoušela, jaké to je “řídit“ neovladatelné auto. Skončili jsme v pangejtě, naštěstí jsem jela tak pomaličku, že se nikomu nic nestalo, ani airbacky nevystřelili. Až na to, že jsme v takovém krásném počasí museli shánět traktor se nikomu nic nestalo. Ale pocit hrozný, auto řídíci se do příkopu a nereagující na nic, dvě holky za zády a nic nemůžu dělat.
Hlavně že se nikomu nic nestalo,my byli rádi že jsme dojeli z práce v pořádku sice o něco později,ale dojeli,cestou jsme míjeli pár aut v příkopě a jednu bouračku.
Dnešní jízda do práce by byla lepší na saních.V každe zatáčce jsem jezdila sem tam a to jsem jela pomalu.Snad to do večera povolí a přestane padat.
no já se vrátila právě z cesty. dopoledne hrůza, sníh a led i v brně v centru, v lese na soběšice dvoumetrový závěje kolem silnice zasahující i do ní. teď zpátky paráda:-) ale ráno mi pěkně klepala pr…..přes chumelenici nebylo ani vidět, po dálnici jsme všichni jeli “vzorně“ čtyřicet:-))
Jízda ve sněhu mě celkem baví, tím ale myslím okolo v ulicích a tak. Vždycky hodně přetáčím volant, aby mi jezdil zadek :-D. To ale jen tam, kde je místo a nemám kam nařachat. Když jedu někam dál, tak to samozřejmě taky nemám ráda. Do práce dojíždím denně autem, takže musím jezdit za každého počasí.
Dneska ráno jsem odmítla jet i jen nakoupit autem, protože to byla fakt kalamita. Nejspíš bych ani nevyjela od baráku. Napadlo už asi 25 cm sněhu. Doma jsem sama, takže je odklízení dneska na mně a teď je čtvrt na čtyři a padají mi oči. Na zahradě jsem měla i trošku adrenalinu – nedali jsme pod pergolu podpěru proti tíze sněhu, takže jsem ji odklízela zvršku a chvílema jsem čekala, jestli se probořím nebo ne. Naštěstí mě to uneslo. Pořád jsem se uklidňovala, že kolik jsem z toho už sházela sněhu, tak určitě aspoň tolik vážím a taky to předtím nespadlo. Ale moc jistá jsme si teda nebyla.
Já nerada jezdím na sněhu a také jednou jsem měla snahu podjet náklaďák při prudkém brždění a tedy oparva byla nutná. Jednou jsem jela a to tedy všivjni až tak, že prostě jen spojka se mohla mačkat, obrátit to nešlo a v protisměru stál autobus a za ním auta, prostě odmítli dál jet a já si pak jen říkala, když jsem přijížděla blíž k bydlišti to případně dojdeš. Já se naučila, denně jsem vozila dceru do školy a dnes jsem také jela a tedy nerada a pak u nás jsem musela dát přednost autu a rozjezd také prokluzovalo a dojela a honem zajela do garáže. Jo ještě jednou asi před 7 lety a to nebyl sníh a u chodníku nastkaný sníh a já zatočuila z mostu a pěkně jsem se otočila o 180 stupňů do protisměru a tak jsem opět zařadila jedničku a jela zpět a otočila a znova. Nějak asi to bylo namrzlé a jezdím dál, nevzdávat to a jet radší pomalu a jistě.
Lien, vítej do klubu :-).
A jedním dechem dodávám: “Zaplať Pán Bůh.“
Anděl strážný při Vás stál a to je dobře :-).
Jsi o zkušenost bohatší a jak sama jistě víš, zkušenost je sice sdělitelná, nicméně nepřenosná. Takže teď to máš šťastně za sebou a příště nebrzdi.
Lien, ještěže!!! 🙂
Jarm, ano, každá zima je zpočátku jako ta první 🙂
Já minulý týden, když byla taky ta kalamitka, málem přejela chlapa. Myslel si, že na čestvě napadaném sněhu zastavím na centimetru. Jela jsem pomalinku, ale jela…. takže s nohou přes brzdu na podlaze jsem zastavila asi metr od něj. Ještě teď je mi špatně.
jarmuschko, já jsem s podivem nezlikvidovala vůbec nic, už jsem viděla ten sedřený bok, až se to vyndá z příkopu a ono to vypadá úplně dobře, ani odřeniny a už vůbec ne promáčklina, tak snad to tak dopadne vždy
Školu smyku nemám, ale v zimě jezdím.
Musím.
Od včera jsem odklidila už asi 20 cm sněhu a furt sněží.
V tom vozím holky do města do školy. Dnes na lyžák.
Já pak jela do Olmika a i dálnice byla pod sněhem, někde mizela pod návějemi. V Olomouci bývá většinou jen poprašek, dnes to tam vypadá skoro jak u nás v podhůří… 😉
Občas mi zadek ustřelí už při rozjezdu (třeba na semaforech).
A máme tady takovou hnusnou křižovatku, tam jsem loni touto dobou (sama) a tento čtvrtek (s holkama v zadu) dostala smyk.
Mám výkonného anděla strážného – loni jsem se zastavila v protisměru (nikdo naštěstí v SO ráno nejel), ze závěje jsem vycouvala sama (a jela 120 km do Brna).
Ve čtvrtek to nejdřív jelo neovladatelně doleva do protisměru, pak jsem protipohybem zas mířila doleva do pangejtu. Ale nějak se mi podařilo se na silnici udržet. A jezdím dál.
Choť si smyky zkouší sám, vždy nečekaně a bez varování, což je trošku nepříjemné. Ale takových je tu víc – jsou tu místa, kde se to dá…
Lien, tak už jsi “pokřtěná“, tak jen dál jezdi a trénuj.
Moje zkušenost je, že pak každou zimu jedu jakoby znovu od začátku, ale tato zima je už moje čtvrtá. A stále se stejným autem (blatníky “likviduji“ jinak, než v zimě…)
😉
Ty brďo,hlavně že se vám nic nestalo.