Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Větší x menší děti
Holky, já už jsem se tu asi párkrát zmínila, ale přesto zakládám nové téma. O co jde? Pořád nevím, co je správné. Prožívala jsem si to s dcerou a teď i se synem. Dnes se zrovna stala jedna “příhoda“. Byla jsem se synem na návštěvě. Byly tam ještě dvě kamarádky s dětmi. Malý si hrál s chlapečkem o 5m mladším (takže víc jak 2,5 roku), ale také o hlavu menším neb náš malý je na svůj věk prostě velký a ten chlapeček zas malý. Když seděli proti sobě, tak ten menší chlapeček do syna strčil – jelikož jak jsem již řekla je malý o proti němu větší, tak se nic pochopitelně nestalo. Syn chvilku přemýšlel a pak do něj úplně stejně strčil taky – ani né nijak silně, ale chlapeček to prostě “neuseděl“ a skulil se dozadu a začal trošku plakat. Syn okamžitě začal vysvětlovat, že on ho taky strčil…, takže jsem mu řekla, že vím, že jsem to viděla, takže chápu, že se mu to nelíbilo, ale že se to prostě nedělá, že si mohli ublížit. Na to kamarádka jejíž syn to vůbec nebyl na mě hodila takový tázavý pohled a na malého, že je fakt “hroznej“ a že by měl nést následky za své chování a měl by si uvědomit, že má prostě větší sílu. Tak jsem na to konto řekla, že pochybuju, že dítě v ani né třech letech dokáže domyslet důsledky (když udělá to samé co jeho kamarád, že ten to nemusí “ustát“) a že zrovna tak, by tedy ten chlapeček mohl tedy domyslet, že když je o hlavu menší, že si na syna nemá dovolovat – chlapeček je pokušitel a syna neustále pošťuchuje, něco mu bere (má doma staršího bratra). Na to kamarádka zakroutila očima na znamení, že jsem úplnej mimoň. No, fakt se mě to dotklo. A o co mi jde? Je v pořádku, že vypadá jako “zločinec“ ten, který se brání a ten který útočí je oběť jen proto, že je menší (nikoliv rozumově hloupější…? Mám své děti učit, že si k nim menší děti můžou dovolit cokoliv? Jde mi o tento věk, kdy opravdu to dítě nedokáže domyslet důsledky – dcera třeba v 6ti letech pochopitelně ví, že i když ji syn třeba neustále “otravuje“, že ho nemůže odstrčit celou svou silou. Ještě pro doplnění. Kamarádka jejíž syn to doopravdy byl, říkala, že by se jí taky reakce třetí kamarádky dotkla – takže to viděla stejně jako já. A samozřejmě, že jsem to doma se synem probrala, že musí být opatrný a že kamarád je slabší…Nechci, aby z něj byl bitkař, ale to on právě není – on konflikty nevyvolává, ale někdy mu už prostě trpělivost dojde. Ráda bych tedy věděla, jak byste postupovali vy. Děkuju
🙂 trochu jsem se v tom neorientovala-malej,velkej,vyssi,
mensi,vetsi… A co jako? Nic ve zlem,ale “tohle jsou starosti“..? 🙂
Souhlasim s bamiskou,to se mi libi a delam to stejne 🙂 (i v praci)
A i s lien-hlavne se mi nelibi a zda na nic,take to “oznaceni“
buchta!! ?
Meggi
Něco podobného si prochází naše malá se svýma sestřenkama…Jejich maminka jí neustále říká, to jim nedělej, nech je, nech jim to…oni jsou ještě malé…ony měly dva roky a my budeme mít čtyři…pořád opakuju, že i moje dítě je ještě malé. Je fakt, že někdy si vyměňujeme názory, já myslím, že holky můžou všechno, vše se svádí na to, že jsou malé 🙂 ona zase myslí, že moje dítě už je velké, takže zase by všechno měla vědět 🙂 Já si myslím, že některé věci se těžko kloubí dohromady, je spousta věcí, které já bych udělala jinaka přesně tak i ona. Ale tuhle situaci bych řešila, jak napsala Lien, své děti si vychovávám sama a pokud se to někomu nelíbí, tak se se mnou nemusí bavit.
Bami, já na ten její obličej reagovala, takže mi to pak i řekla, že si myslí, že jsem mu měla vynadat a né jen mu říct, že chápu, že se zlobí, ale že musí být opatrný, že se mohlo něco stát. Následovala i přednáška, že má být zodpovědný za své činny a má si být vědom toho, že má větší sílu než ten jeho kamarád. Nemám strach, že by byl malý bitkař – jak jsem psala – konflikty nevyvolává… Ale nerada bych v něm to bitkařství vyprovokovala já. Už jsem si to nějak přebrala a za svou největší chybu považuju to, že jsem to s kamarádkou vůbec řešila a především před synem.
Jinak termín “buchta“ je asi zavádějící – každý si představí něco jiného. Já si pod termínem “buchta“ představím dítě, které sedí ustrašeně v koutku a “závistivě“ pozoruje děti, nemá vlastní názor, čeká kdo mu co řekne. Tudíž buchta se pro mě nerovná klidné dítě ani samotář.
tak s tím nemůžu souhlasit, jestli jě někdo “buchta“, klidně může být velmi sebevědomý a tu buchtu si ustát, narozdíl např. od dítěte buchty, které je nuceno buchtou nebýt a násilně se začleňuje do kolektivů a her, pak teprve přichází o sebevědomí.
Zároveň nepovažuji za šťastné chodit dětem říkat, jak by se jim líbilo, kdyby ….
mě přijde že to co se stalo je naprosto normální věc mezi dětmi….
já mám pocit že každou návštěvu se něco takového stane, neber hračku, nestrkej atd…běžná věc….pokud to je únosné nechávám to na dětech….pokud né zasahuju…naštěstí jsem měla kamarádky co zasahovaly ok at šlo o jejich dítě nebo moje a stejně tak já “sprdla to jejich“ a nekoukaly jsme na sebe přes prsty….
měla jsi se rovnou zeptat co ten obličej,máš pocit že jsem něco udělala špatně? …možná to byl jen tvůj pocit a to víš ono jsme někdy vztahovačné a vidíme i to co není 😀
a z tohohle poštuchování bych se nebála že bude bitkař, až bude větší tak se zas budou hádat a prosazovat si nebo obhajovat to svoje…to je asi normální z mého pohledu
přijed k nám a zůstn za dveřmi pokojíku starších kluků…klasika…a ve finále se rozrazí dveře mamííííííí on mi tohle nebo tamto…
Nemám bohužel čas psát, tak jen stručně – špatně jste mě pochopily – to, že se dospělý snaží korigovat dětské konflikty, nemá přece vůbec nic společného s “kopáním za vlastní dítě“…aspoň teda u mě ne – mám pořád byt plný dětí a doneška, i když jsou děti větší, když zaslechnu náhodně něco ošklivého, klidně jim přijdu říct, že to bylo ošklivé a jak by se jim líbilo, kdyby to samé udělal nebo řekl někdo jim.
marinado, nevím proč to bereš osobně, klidná nekonfliktní neznamená “buchta“ .. dítěti “buchtě“ chybí především asertivita ale většinou i sebevědomí – to s klidností a nekonfliktností moc nesouvisí a pokud to maminka “podporuje“ tím, že za dítě vše řeší, tak je to teprve výsledek k pohledání… chudáci ostatní maminky
Holky, nehádejte se:-). Já už jsem trošku vychladla a jak jsem si tak četla můj dotaz, tak z něj v podstatě vyplývá, že chci slyšet jen, že jsem se zachovala dobře:-). Ale vážně mě zajímá pohled objektivní :-). Ale určitě mi vaše reakce udělaly radost :-). Semelko, kamarádka má dva kluky (jeden je o rok starší než syn, ale jak si říkala – do teď to byla taková “buchta“ – až teď začíná vystrkovat růžky a je menší a jak to říct – méně obuchaný jak syn neb syn má pochopitelně školu od dcery, no a druhý je o rok mladší než můj syn (takže mu budou dva) a to je taky takový “pořízek“ jenže tu nemá k sobě nikoho, s kým by se projevil). Jinak já celkem souhlasím, že podobně staré děti… by si měly zkoušet řešit své konflikty samy (už jsem to tu taky psala – za dceru jsem pořád kopala a pak se bála skoro do kolektivu jít neb se nedokázala “ubránit“ a postarat sama o sebe. Myslím, že dohlížet (ani nepátrat po tom, kdo spustil konflikt neb většinou jsou v tom stejně oba)aby se nestalo něco vážného nebo se nedostali do situace, kde se něco vážného může stát a nechat jim prostor.
Semelko, a kdyby měla doma jednu “buchtu“, tak co jako? Moje dcera byla klidná a nekonfliktní, podle Tebe teda zřejmě buchta, ale to neznamená, že jsem ztratila zdravý rozum a kritizovala ostatní matky nebo jejich děti. A opravdu nesouhlasím s tím, že 3leté děti si mají řešit konflikty samy!
ta “dokonalá“ kamarádka má děti? podle toho jak to popisuješ asi ne nebo maximálně jednu buchtu, co ji večer najde tam kde ji ráno posadila, ne? 😉
já bych se zachovala velmi podobně, od určitého věku si to děti musí vyříkat sami mezi sebou, jen hodně velké rozdíly a velkou agresi či provokaci koriguju, ale neřeším za ně. A “kamarádku“ bych slušně poslala víš kam 😉