Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
sebeduvera u ditete
chtela bych vas pozadat o radu,
mam syna 3,5let, je moc sikovny,
ale vubec si neveri.Treba se boji,
ze neco rekne spatne, tak to radsi nerekne.
Kdyz hrajeme nejakou hru, boji se prohry
a tezce to nese.Vzteka se kdyz se mu neco nepodari na 1.pokus
a s cim si neveri, to by nejradsi vubec nedelal.
A to mu muzu vysvetlovat horem dolem a nic.
Tak bych prosila o radu, co s tim? kde jsem treba udelala chybu, abych se z ni poucila, nebo jestli to je v povaze.
Nepiste prosim, ze jsem moc narocna:)dekuji predem
neprihlasena jana231
Musím se přiznat, že jsem překvapená, přijde mi jako ještě malý, aby se už choval jak popisujete…Není to tím, že když třeba teda něco nehraje nebo nechce hrát, že to ještě dost dobře nechápe? Máme holčičku skoro stejně starou, a třeba člověče s náma hraje podle jejích pravidel, protože pravidla hry ještě nechápe. Moc bych přála, aby co popisujete jenom odpovídalo věku. Na druhou stranu mám manžela, který třeba zase nemá potřebu mluvit, mluví velmi málo, pokud je doma, tak normálně, ale jakmile, se dostane do společnosti více lidí a to si ho pak každý dobýrá, proč nic neřekneš, co jenom koukáš. To mi přijde jako takové ponižování a přesně to je u dětí, řekla bych že mnohdy si to ani neuvědomujeme. Tím samozřejmě neříkám, že je to váš příklad, to vůbec, ale asi bych to tak neřešila, naší starší se také nelíbí, když prohrává 🙂
sebedůvěru ničí požadavek “buĎ jiný, než jsi“, ať už vyslovený nebo podaný podprahově. A právě to děláš, tvé dítě může být bojácné, může se vztekat při prohře a může dělat vše, co píšeš a je tak správné, nechtěj ho jiného. A jestli to neumíš, pracuj na SOBĚ (jsou různé terapie, které nám ukáží proč nám něco vadí Eft, kinezka, regrese…..) a jemu to oznam, že jsi zmatená a hloupoučka a proto mu vysvětluješ, aby dělal věci jinak, než je dělá.
Milovat dítě znamená také být vždy při něm, když nechce mluvit, nenutit ho a raději říci tomu, s kým nechce mluvit, že s ním mluvit nechce, když se vzteká pochopit ho a uvědomit si, že prohra je pro někoho hodně nepříjemná……..
ahoj, můj syn byl také takový. Kolikrát při nějaké hře, lítali figurky, když prohrával nebo brečel. Pořád mu dokola říkáme, že není důležité vyhrát, ale zahrát si. Také raději nedělal věci, u kterých si myslel, že je nezvládne, nebo tedy, že nebude nejlepší. Postupem času na to přichází sám. Myslím, že to chce čas a povzbuzování, ale samozřejmě ve zdravé míře.
chtela bych vas pozadat o radu,
mam syna 3,5let, je moc sikovny,
ale vubec si neveri.Treba se boji,
ze neco rekne spatne, tak to radsi nerekne.
Kdyz hrajeme nejakou hru, boji se prohry
a tezce to nese.Vzteka se kdyz se mu neco nepodari na 1.pokus
a s cim si neveri, to by nejradsi vubec nedelal.
A to mu muzu vysvetlovat horem dolem a nic.
Tak bych prosila o radu, co s tim? kde jsem treba udelala chybu, abych se z ni poucila, nebo jestli to je v povaze.
Nepiste prosim, ze jsem moc narocna:)dekuji predem
neprihlasena jana231