Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vadí - nevadí
Ahoj, všem, dávám sem takovou malou anketu, ale protože se mě úzce dotýká, raději zůstávám anonymní. Otázky zní: Vadí vám, když váš muž jede někam na víkend bez vás, s tím, že tam bude také ženský kolektiv? A jestli ano, tak 1) u vás nepřichází v úvahu, že by někam takhle jel, 2) skřípete zuby, ale “pustíte ho“. Nebo v tom nevidíte vůbec žádný problém? Popíšu vám naši situaci. Jednou za čas (tak 2x, 3x do roka) můj muž takhle jezdí. Většinou tam to osazenstvo znám, i všechny ženy, nicméně necítím se u toho dobře. Možná k tomu přispívá i to, že mi před pár lety zahnul s jednou kamarádkou (právě na té akci). To jsem byla ještě tolerantní a chápavá, rozuměj blbá a naivní 🙂 Bylo to jednou, můj muž není žádný Casanova, nevyhledává románky, ale stalo se to. Od té doby mi jeho občasné akce vadí. Teda, kdyby to byla čistě mužská jízda, tak je to O.K., ale tohle není. Že mi to vadí, on ví, už jsme o tom mnohokrát mluvili, jemu zase vadí to, že ho chci omezovat, že mu beru svobodu, že na něj tlačím, atd. Takže zatnu zuby a jeď. Jenže pak celý víkend mám depresi. Což taky není dobře. Byli jsme i u rodinného terapeuta (tak celkově, ne kvůli tomuto), ale nemyslím, že by se to zlepšilo. S ním jezdit bohužel nemůžu, máme malé děti a nemáme hlídání, navíc, ta poslední akce byla firemní. Ale nechci od vás radu, to ne, spíš se chci zeptat, jak to vidíte vy, taky manželky. Máte to taky tak, nebo v tom skutečně nevidíte problém? Ještě musím říct, že já “mám povoleno“ jezdit kamkoliv s kýmkoliv (což fakt hodně využívám, cha cha – ironie).
Ale pokud Ti to tolik vadí, tak to znamená, že ho hodně miluješ a pak ten rozchod bude pro Tebe dost drsný 🙁 Drž se, je mi to moc líto, ale ten rozchod bych nechala jako úplně krajní řešení…Co jsem pochopila, fungujete jako normální rodina a byla by škoda tohle všechno hodit za hlavu kvůli jeho občasným akcím. To je můj názor. (Pokud máš důkaz, že Ti na těch akcích zahýbá, pak by to samozřejmě byla jiná, ale tak to není).3
A nejedná se o nějakou sportovní partu? Tam to prostě takhle chodí, sama jsem to zažila.
Mně by to silně vadilo, ale zakázat se to bohužel nedá 🙁
Jen tak pro upřesnění. Třeba na té poslední akci byli všichni ( muži i ženy) v sauně a pak popíjeli (no, dost přes míru). Opravdu by vám tohle nevadilo? Mně se zdá, že tak moc lpí na svojí svobodě, až mi tím ubližuje. Čím tak víc o tom uvažuju, tím víc se cítím na ten rozchod 🙁
Dobré ráno, děkuji za reakce, to “popovídání mezi ženskými“ mi doopravdy chybělo.
Makineo, nemyslím si, že bych manžela neměla ráda. Mám ho ráda, je to fajn chlap i táta, mám ho v úctě pro jeho povahu i názory – většinou 🙂 Nepoznala jsem nikoho takového. Ale něco v našich povahách do sebe naráží, možná už to bylo dřív, ale skryté a tou nevěrou se to “obnažilo“. Čas od času si mezi sebou říkáme, že jsme se asi neměli brát, že jsme každý úplně jiný…Já chápu jeho potřebu svobody, ale pokud on dělá to co dělá, tak zase ubíjí svobodu mou. Aspoň tak to vnímám. Řešením by byl samozřejmě rozchod, taky už jsem vážně o něm uvažovala, ale když jsou děti, tak to není tak jednoduché, navíc on je jinak opravdu fajn.
Marinado, děkuji, snažím se, i když to jde těžce a budu se snažit dále. A, ano, je to tak, odpustit není vůbec jednoduché.
Danielo, děkuji.
Pavlínko, film znám, dokonce jsme se na něj dívali spolu s mužem. Upřímně – té ženské jsem nezáviděla – i když pak dostala drahou kabelku 🙂
Bamisko, to je ono, já totiž cítím rozdíl mezi “akcemi“ a “akcemi“ – na fotbal, do hospody, kamkoliv mezi mužské, ale i mezi ženské, když to nebude takové to “vztahotvorné“, ať si klidně jde. A já fakt budu v pohodě. Jen s určitými akcemi mám ten problém.
ten citát je moc hezký 😀
stále pročítám ….hezké názory a i jsem tak nějak s podobnými počítala….
já osobně mám rozdíl mezi akcemi a akcemi…
takže když ex manžel jezdil na ryby tak mi to nevadilo a do hospůdky mi to vadilo…no a nakonec ani ty ryby nebyly ryby 😀
já asi ty akce mám hodně spojené s hospodou,posezením a tanečkem…s bývalým jsme chodili si sednout do vesnické a to se tam slézala omladina a opravdu vesnice žila…ale ani za jednoho chlapa bych ruku do ohně nedala s alkoholem v těle a vtipnou příjemnou ženskou u stolu je absolutně nezajímala důvěra manželek doma 😀 a přitom manželství a vztah i hezké …
Vše podstatné už tu asi bylo řečeno.
Je to o důvěře, ale chápu, že pokud se jednou pokazí, je těžké ji znovu získat.
Dovolím si odlehčit citátem z filmu Muži v naději:
Není důležité, za kterou chodí, ale ke které se vrací 😉
Zatím se toho držím, i když asi opouštím rodinný krb asi častěj já.
Tak se mi to zas přes noc rozleželo v hlavě a ještě něco bych k tomu řekla.
Jednak si vlastně nejsem tak jistá, jestli bych to nechtěla vědět. Nevím. Je to co se týká emocí dost extrémní situace, takže prostě nedovedu posoudit, když jsem to nezažila.
Ale určitě si myslím, že bys měla nějak zapracovat na sobě, a to právě hlavně kvůli sobě, protože manžel to má dávno za sebou, vyřešené, v hlavě mu to neleží, protože ta dotyčná je mu dávno fuk, tak prostě aby ses neužírala ty. A určitě si fakt začni užívat života, nečekej na něj doma, sejdi se s kamarádkama, někam jeďte i třeba s dětma, ale klidně někdy zase bez nich.
Ale nemyslím, že podváděný by byl za blbýho, když to neví.
Moc ti přeju, aby se to postupně vyřešilo a měla jsi zase klidné spaní i o víkendech, kdy je manžel na tahu. 🙂
Tak jsem přelouskala diskuzi a ještě bych chtěla dodat, že v mých očí rozhodně není za “blbku“ ten podváděný, ale ten, co podvádí.
A ještě jsem si vzpomněla k tomu ex – člověk když v té situaci je, tak odpustit není tak jednoduché…(Já byla klasická ženská – sice jsem “odpustila“, ale při jakékoliv banální výměně názorů se to přede mnou zjevilo a měla jsem co dělat, abych to na něj nikdy znovu nevybalila – ale pak se zase ten vzek a bezmoc hromadily ve mně…až do chvíle, než jsem mu tu nevěru oplatila…To ale neber jako návod 🙂 – stačí si přečíst, že je to můj “EX“; i když náš vztah nakonec zkrachoval na něčem úplně jiném…).
Přidám svůj názor a až pak projedu diskuzi, jak to vidí ostatní.
Předně přeju pevné nervy, protože tahle situace nemá rozumné východisko.
Zakazovat můžeme jak chceme, ale tak leda dítěti, dospělému chlapovi to prostě nejde.
Záleží na chlapovi. Můj ex prostě jel a to dost často…a pak bylo na mě, jak s tím naložím (= první 4 roky jsem se užírala doma a žárlila na každou ženskou,co se v jeho okruhu objevila – nutno dodat, že ne bezdůvodně :-(… druhé 4 roky jsem si udělala svůj program a nakonec to byl on, kdo žárlil).
Můj přítel má v povaze “vlastnění“ – nikam nechodí a to samé očekával ode mě. I když ho mám moc ráda a jsem věrná (+nepiju alkohol), tohle po mě prostě nikdo nemůže chtít. Máme výjezdy od práce, občas si vyjdu s kamarádkou nebo jedeme samy na víkend s dcerou a nechci se na tohle ptát přítele se staženým žaludkem, jak se na to on bude tvářit. Už to pochopil a dokáže mi s úsměvem popřát příjemnou zábavu a beru to od něj jako to největší vyznání lásky 🙂
A abych pravdu řekla – kdyby si přítel občas někam vyrazil, budu jedině ráda.
Vyzkoušela jsem si to teda z obou stran a ani jedno nic moc. Radu žádnou nemám, jen je známo, že člověk chování druhého změnit nemůže, může ale změnit svůj přístup k tomu. Až bude na víkendu, seber děti a vyražte na nějaké zajímavé místo (pokud teda nemáš miminka – pak bys musela pár let počkat 🙂 ), užijte si to tam. Až přijede taťka domu a uvidí vás šťastné a brebentící o zážitcích, možná příště radši zůstane s vámi. A když ne – nevadí, vy si svůj čas přece umíte užít i bez něj, ne? 🙂
Moc držím palce.
PS: Zkus mu před odjezdem popřát hezký víkend, jestli to dokážeš, možná budeš překvapená z reakce…
Tak někde jsem četla, že žárlivost je nedostatek lásky. A myslím, že na tom něco bude.
Když jsme měli období, kdy nám to moc neklapalo, tak mi takové všelijaké výlety atp. (a to jich bylo mnohem víc než tři do roka), vadily a doma jsem se užírala.
Když jsme v pohodě, tak to beru v klidu. A naopak přeju to manželovi.
Stejně tak vím, že když budu já chtít, tak taky můžu a nebude dělat nějaké dusno.