Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nevím jak dál..
Moc dlouho jsem tu nebyla a teď s takovou..
Ani nevím, jak začít. Asi rovnou)-: Bydlíme na vesnici 20km vzdálené od většího města. Nikde nikdo. Topíme uhlím a když nejsme déle doma, tak je v domě zima.
Rozhodujeme se s manželem, zda náš vysněný dům prodáme)-:
Nedovedeme si představit, jak bychom to dělali s dětmi, až budu muset do práce.
Kdybych se měla vrátit na své původní místo, tak tam se pracuje od 9-17:00 a manžel dělá tu samou práci na tu samou pracovní dobu. Žádná školka nefunguje dostatečně dlouho. Představa, že se vracíme večer v půl šesté do studeného domu – ve tmě v Zimě, nevíme, jak bychom to zvládali.
Ze všech domácností, které tu na vesnici jsou, je vždy jeden člen stále doma. Ať už na úřadu práce dlouhodobě, nebo v předčasném důchodu. Já jsem na mateřské, takže nám to nedocházelo, stále byl “někdo“ doma.
Jsem nešťastná. Je to náš první a vysněný domov, kupovali jsme ho pár let po svatbě.
Nevím jak dál. Ani netuším, jestli se ten dům stihne prodat (mateřskou končím za dva roky). Je dost veliký a bez problémů není.
Stále jen pláču.
Bramborko, jak já tě chápu!!!
Už vloni v listopadu jsem tu založila podobnou diskuzi. Pak nás to trochu pustilo a momentálně to řešíme opět.
Každý večer sedím u netu a hledám pro nás byt ve městě.
Pro nás, kteří jsme NIKDY nechtěli do města, dům jsme postavili vlastníma rukama, dřela na něm celá rodina, nastrkali jsme do něj všechny vydělané peníze (a že jich nebylo málo) a ještě splácíme hypotéku, protože peníze stejně nestačily.
Nebydlíme tak odstrčení jako vy, topení máme na plyn a stejně chceme pryč.
Dokud jsou děti malé, tak je zahrada a venkov fajn,ale co pak?
Pracovat oba musíme, rozhodně nemůžu zůstat s dětma doma a dělat jim 10 let taxikáře.
Manžel je i s cestou do práce 12 hodin denně pryč.
Takže přemýšlíme, počítáme a nevíme.
Jediný co mě tu drží je to, že od začátku mám pocit, že dům na nás “čekal“, že nám byl souzený, koupili jsme ho úplně náhodou, navíc ve vsi kde se narodily obě naše babičky, prostě pořád mám takový pocit, že dům si nás vybral.
A řeším, jestli teda mám nějak složitě řešit překážky nebo si to konečně jednou v životě zjednodušit a “utéct“.
Ale pak si říkám – utečeme a ve městě budou taky problémy a co pak? Utíkat se pořád nedá.
Pak jdu tady kolem školy, vidím jak je ve třídě s 15 dětma 14 Rómů a zase chci utéct. A tak je to pořád dokola.
Neumím ti poradit,to si musí každý rozhodnout sám, ale je to sakra těžký rozhodnutí!!!
A ještě k tomu, jak to bylo dřív. Ano oba rodiče samozřejmě chodili do práce, ale třeba táta dělal od 6 do 14 hodin a máma na zkrácený od 7 do 13,takže jsme byli třeba chvíli sami doma a zatopili jsme, ale rozhodně jsme na ně nečekali do šesti do večera….
Určitě to není neřešitelný problém, my to tuhle taky probírali, jak bychom to dělali a jednoznačně a celkem rychle padlo rozhodnutí na elektrické přímotopy. Elektrárna ti na to nechá zřídit lepší tarif, takže vás to finančně nezruinuje a když budeš mít časovač, tak si to nastavíš tak, aby to nehřálo zbytečně dlouho (a za zbytečně moc peněz), ale zároveň abyste nepřijížděli do studeného baráku. Dobře vím, jak to je nepříjemné, máme to tu kařdou chvíli, ale zatim nemáme potřebu to řešit. Takže hlavu vzhůru, založte prasátko na elektrická kamínka a s chutí za rok (nebo kdy vlastně?) do práce 🙂
ono jde i o to, že se děti samy nebudou mít jak vrátit domů, nic sem nejezdí. Navíc se zdá, že ani finančně to tu moc nezvládáme. A i o náš vztah vyjádřil manžel obavy, že bychom se ztrhali. Já nevím. Je fakt, že žít tu, když je někdo doma je jedna věc, ale celý den dům prázdnej věc druhá…
Ahoj Bramborko, dlooouho jsem Tě neviděla ;-).
A hned Ti napíšu, že jsi “bramborka“ :-D. Přece si smutnílkem nechceš zkazit nejhezčí svátky v roce! Hlavu vzhůru! 🙂 Ty, takový nezdolný optimista, nemůžu uvěřit, že bys to vzdala.
Jak si myslíš, že to bylo dřív? 😉
I moji rodiče byli malí a já taky byla malá, no, pravda, sice už je to dlouho, ale ústřední topení jsme taky neměli. Tatínek nám vždycky připravil do kotle a my jen škrtli zápalkou – tedy ten, kdo přišel první domů.
A ještě jedna věc – budou-li Tvoje dětičky aktivní, budou mít záliby, koníčky, tréninky, možná se budou vracet domů později než Ty z práce ;-).
A ani Tvoje děti nebudou pořád pimprlátka, porostou, naučí se topit, neboj se a nedělej si teď kvůli tomu vrásky :-).
sluníčko to je teda období a ještě ke všemu to na tebe padne před svátky kdy máš být v klidu a pohodě….
ono najít ideál aby nechybělo nic to je dost těžké…město i vesnice má své pro a proti…..zvážit takový krok není jednoduché
ono otázkou je je ta práce jistá, nepřijdeš ji nebude se měnit atd…je tam tolik faktorů které to ovlivnují….
psaním jsi mi připomněla to, že jsem od mala vybírala popel, připravovala kamna a topila…
ono jestli tohle je jediný problém..nejde najít nějakou alternativu, nebo to nějak domyslet…nevím jak finančně se to zvládá ale jsou různé přímotopy, nebo kotle co snad nevyhasínají až tak? …
naši měli u baráku takovou plynovou cisternu, když už nezvládali topení…..jen to vyšlo dráž a po zavedení plynu do vesnice to likvidovali…
nebudou třeba i ten plyn výhledově ve vesnici dělat, to by také bylo řešením….
já bych nechala rozhodnutí na jaro až nebudou takové deprese a zjištovala si co a jak…třeba i obhlídla to město aby jsi měla možnost posouzení co a jak a měla co dávat na misku vah….dva roky je docela dobrá doba na vyřešení….v současné době ale jsou prý ceny dost dole….
takže nebreč,,,koukni na ty svoje zlatíčka a určitě nějakou schůdnou cestu najdete….
domov je tam kde jste spokojení a je jedno jestli to bude barák nebo byt se zahrádkou někde atd…
Moc dlouho jsem tu nebyla a teď s takovou..
Ani nevím, jak začít. Asi rovnou)-: Bydlíme na vesnici 20km vzdálené od většího města. Nikde nikdo. Topíme uhlím a když nejsme déle doma, tak je v domě zima.
Rozhodujeme se s manželem, zda náš vysněný dům prodáme)-:
Nedovedeme si představit, jak bychom to dělali s dětmi, až budu muset do práce.
Kdybych se měla vrátit na své původní místo, tak tam se pracuje od 9-17:00 a manžel dělá tu samou práci na tu samou pracovní dobu. Žádná školka nefunguje dostatečně dlouho. Představa, že se vracíme večer v půl šesté do studeného domu – ve tmě v Zimě, nevíme, jak bychom to zvládali.
Ze všech domácností, které tu na vesnici jsou, je vždy jeden člen stále doma. Ať už na úřadu práce dlouhodobě, nebo v předčasném důchodu. Já jsem na mateřské, takže nám to nedocházelo, stále byl “někdo“ doma.
Jsem nešťastná. Je to náš první a vysněný domov, kupovali jsme ho pár let po svatbě.
Nevím jak dál. Ani netuším, jestli se ten dům stihne prodat (mateřskou končím za dva roky). Je dost veliký a bez problémů není.
Stále jen pláču.