Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mé divoké 3 dny
Ahoj všem! Už v pondělí jsem chtěla psát jednu “růžovku“, pak nějak zešedla, ale dnes…. No, postupně.
V pondělí ráno jsem měla telefon, kde se mi ohlásila manažerka, že má volné místo, zda tedy mám stále zájem, nebo jsem si práci už našla. Takže jsme se domluvily na středu, že si mě “prohlídne“ a u osobního pohovoru řekne, zda příjme nebo ne. Chtělo se mi skákat radostí, ale raději jsem zvolila jen úsměvy na všechny strany, abych to nezakřikla.
Chtěla jsem se tady podělit s vámi o tu naději, ale babička tak z ničeho nic, že je jí špatně, že by si chtěla lehnout, tak jsem skočila pro tlakoměr, ale byla taková těžkopádná, ruku nezvedla, sama se necítila na to, aby se zvedla a o tom, že k psteli dojde ani pomyšlení. Tlak jí nešlo změřit, najednou byla celá bílá, přestala dýchat a na té židli, jak seděla, tak se shrbila a kdybych tam nestála, tak spadne. Šok, hysterie, panika. Co mám dělat?! Položila na zem, puls nehmatný, nedýchala, volala jsem záchranku, při tom už s mamčou jsme ji prodýchly, vyhodila jsem zuby z pusy (babiččiny 🙂 ), samozřejmě stále propleskávala a v jedné ruce telefon na záchranku. Byla to rychlovka, ale babička se po vytažení jazyku a prodýcnutí probírala k vědomí. Stisk obou rukou stejný, nohama hýbala, slyšela a plnila mé pokyny, takže jsem ji oddychla, že je mezi námi. Rychlíci odpracovali zbytek a babi si odvezli do nemocnice. Resumé: babička má velmi kolísavý tlak a z znízkého omdlela s krátkou zástavou a okamžitě po ulehnutí do vodorové polohy se dostala do hypertenze, kterou ovšem nešlo už zase snížit. Ale žije a nemá žádné následky ani nové diagnozy.
Včera jsem byla na školení k volbám, kde budu v komisi a byla jsem zvolena předsedou, což mě potěšilo 🙂 Odpoledne za babi do nemocnice, kde vše oki, ale zase doma – děti obě záchvaty kašle, ze kterého až zvrací a horečky 39,5°C.
A dnes? Ráno jsem vyrazila na pohovor, kde mi řekli, že mě přijímají – jupííí!!! A babičku už jsem si taky dovezla domů. Takže konečně můžu napsat tu “růžovku“
Mám nejkrásnější dáreček k vánocům – je konec mých narůstajících depresí z toho, co bude od dubna – MÁM PRÁCI!!!!!!! 🙂
Tak krásné svátky všem vašim blízkým!! *
Ježečku, tak moc blahopřeju, babička ať tolik nevyšiluje :-P, hlavně že je v pořádku.
A k té viróze, ta asi prolétla celou republikou. Já se teď vyhrabávám a dnes mi volala učitelka ze školky, že ruší besídku, že už mají jenom 8 dětí, ostatní nemocné.
Tak ať už jsou děti pod stromečkem z nejhoršího venku a v nové práci, ať se líbí.
no to je jasné jak jde o někoho blízkého je to jiné…ale i přesto jste to zvládli…no práci máš tedy náročnou to je také o nervy né??
Ježečku, moc gratuluju k pracovnímu místu, rozhodně budou ty vánočky o to veselejší 🙂
S tou babičkou a dětma je to horší, ale tak hlavně že se drží! Přeju moc velkou hromadu pevného zdraví vám všem! 🙂
No, s babi to horor byl. Tolik resuscitací a úspěšných mám za sebou, s chladnou hlavou prostě vím, co dělat, jak se zachovat, ale v momentě, kdy se něco děje doma, tak opravdu panika a hysterie. Chladná hlava a zralý úsudek je v trapu. Prostě citečky a nervíčky pracují…
Jinak budu dělat v nemocnici na infekční jip. *
no tak to je krásný najít takhle práci….moc ti to přeju….a co kdyby jsi se pochlubila co budeš dělat??
s babičkou to je horor, který má pohádkový konec a vy jste opravdu hrdinky jak jste to zvládli…muselo to být náročné…ale sladkej bombonek je doma a to je dobře…
Ježečku, tak to Ti opravdu moc přeju, to je krásný dárek.
A smekám před vámi, jak jste to s babičkou skvěle zvládly!
Tenhle týden je opravdu nějaký zvláštní a plný protikladů – u mě taky tak – s prací to u mě taky dobře dopadlo, ale z té radosti mi málem museli volat záchranku 🙂
Ahoj všem! Už v pondělí jsem chtěla psát jednu “růžovku“, pak nějak zešedla, ale dnes…. No, postupně.
V pondělí ráno jsem měla telefon, kde se mi ohlásila manažerka, že má volné místo, zda tedy mám stále zájem, nebo jsem si práci už našla. Takže jsme se domluvily na středu, že si mě “prohlídne“ a u osobního pohovoru řekne, zda příjme nebo ne. Chtělo se mi skákat radostí, ale raději jsem zvolila jen úsměvy na všechny strany, abych to nezakřikla.
Chtěla jsem se tady podělit s vámi o tu naději, ale babička tak z ničeho nic, že je jí špatně, že by si chtěla lehnout, tak jsem skočila pro tlakoměr, ale byla taková těžkopádná, ruku nezvedla, sama se necítila na to, aby se zvedla a o tom, že k psteli dojde ani pomyšlení. Tlak jí nešlo změřit, najednou byla celá bílá, přestala dýchat a na té židli, jak seděla, tak se shrbila a kdybych tam nestála, tak spadne. Šok, hysterie, panika. Co mám dělat?! Položila na zem, puls nehmatný, nedýchala, volala jsem záchranku, při tom už s mamčou jsme ji prodýchly, vyhodila jsem zuby z pusy (babiččiny 🙂 ), samozřejmě stále propleskávala a v jedné ruce telefon na záchranku. Byla to rychlovka, ale babička se po vytažení jazyku a prodýcnutí probírala k vědomí. Stisk obou rukou stejný, nohama hýbala, slyšela a plnila mé pokyny, takže jsem ji oddychla, že je mezi námi. Rychlíci odpracovali zbytek a babi si odvezli do nemocnice. Resumé: babička má velmi kolísavý tlak a z znízkého omdlela s krátkou zástavou a okamžitě po ulehnutí do vodorové polohy se dostala do hypertenze, kterou ovšem nešlo už zase snížit. Ale žije a nemá žádné následky ani nové diagnozy.
Včera jsem byla na školení k volbám, kde budu v komisi a byla jsem zvolena předsedou, což mě potěšilo 🙂 Odpoledne za babi do nemocnice, kde vše oki, ale zase doma – děti obě záchvaty kašle, ze kterého až zvrací a horečky 39,5°C.
A dnes? Ráno jsem vyrazila na pohovor, kde mi řekli, že mě přijímají – jupííí!!! A babičku už jsem si taky dovezla domů. Takže konečně můžu napsat tu “růžovku“
Mám nejkrásnější dáreček k vánocům – je konec mých narůstajících depresí z toho, co bude od dubna – MÁM PRÁCI!!!!!!! 🙂
Tak krásné svátky všem vašim blízkým!! *