Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pojištění dětí????
Myslíte si, že mám své dítě nechat pojistit, nebudu jen vrážet peníze do pojišťovny, která potom bude cukat a hledat skulinky, pro č mi pojistné, odškodné nevyplatit? Co si myslíte????
na listu vlastnictví jsme samozřejmě my, ne banka 🙂 Dům je pouze v zástavě do výše dluhu. Takže nakrásno, i kdyby nás banka vyhnala pro neplacení, tak z prodeje by nám určo zbylo po uhrazení dluhu bance zase na ten byt 😀
tomu rozumím, ale nechápu ten mezistupeň, koupit byt, zrekonstruaovat ho a pak si brát hypotéku na dům, proč ne rovnou dům z úspor
Juj, to je diskuze.
Já teda podobné hypotetické diskuze nemám vůbec ráda a nerada se vyjadřuji k tomu, co by kdyby.
Ale když nad tím přemýšlím a neber to Lien prosím zle, nepřeji nikomu nic zlého. Kdyby třeba vinou vnějších vlivů váš dům spadl a nezbylo z něj nic. Budete tedy hledat podnájem či pronájem. Platit vysoké nájemné a bydlet ne ve vlastním,neustále pod hrozbou, že pronajímatel bude chtít byt pro někoho jiného a vás pošle bydlet zase o dům dál? Takže budete dávat třeba 10tis. za bydlení v pronajatém, kde si to nemůžete zařídit podle svého, protože to není vaše? Místo, abyste si vzali hypotéku, spláceli měsíčně třeba 6tisíc a bydleli ve svém, budovali další svůj domeček a žili dle svého? S tím, že až hypo zaplatíte, dům jednou připadne tvým dětem? To je dle mého rozumější varianta, než cpát peníze nenasytným pronajímatelům.
Nemám ráda půjčky na cokoliv. Tak jak žije mnoho dnešních rodin, že si v závěru pak už berou půjčku na dovolenou, na televizi, na mobil za 20tisíc a já nevím…Tohle nechápu a nepochopím a tohle mi přijde nezodpovědné. Hypotéku na byt či dům, v určitém pohledu jako nezodpovědnost neberu.
V případě naší smrti by naše pojistky pokryly dluh a děcko by za nás přece nic neplatilo. Mělo by vlastní dům bez dluhů.
Aha, naše děti by taky měli vlastní dům bez dluhu a nemusím k tomu mít žádnou pojistku, tak jsme na tom vlastně stejně.
Lien – s nulou bych asi do baráku hned nešla. Na to jsem srab, ale když už něco máš vybudovanýho, tak už toho máš víc a můžeš si zase dovolit víc. Nechtěla jsem bydlet v paneláku. Celý život jsem bydlela v domě a jsem na to zvyklá. Splácíme málo právě proto, jak psala Radka, že jsme si nemuseli půjčovat moc. Už jsme toho prostě do začátku měli dost.
Sice dneska po maratonu odklízení sněhu se mi trošku po paneláku zastesklo, ale jinak bych už zpátky fakt nešla. Ta zahrada prostě chybí, chtěla jsem dceři taky dopřát vyrůstat v domě.
Osobně jsem bydlela v obecním bytě, byt byl obce a já nájemník.
Takže ok, jestli chcete slyšet, že pojistka je super věc, tak fajn, když už jste se přivedli do situace, že vám nic jiného nezbyde, tak je pojistka jediné, co můžete dělat.
A pokud se nepletu, jestliže tvůj dům platí banka, pak je banky a tobě spadl do klína a zrovna tak ti z něj kdykoli může snadno zase vypadnout, pro mě je to takto logické, i když se přiznám, že se v hypotékách a vlastnictvích neorientuju.
Když bych si ale od někoho půjčila na dejme tomu auto, rozhodně bych netvrdila že je moje, dokud bych nesplatila i poslední korunu.
Lien – jak jako spadl? Jsme ho koupili, byť za peníze banky. Musíme je samozřejmě vrátit, ale dům je náš.
V případě naší smrti by naše pojistky pokryly dluh a děcko by za nás přece nic neplatilo. Mělo by vlastní dům bez dluhů.
A nechápu, co je jiného na nájmu a pronájmu? Co by jako mělo být jinak? Pronájem snad ani neznám. Pronajímatel je asi ten, co ho pronajímá, ne? Ten, do v něm bydlí je nájemce a kdyby ho pronajímal dál, tak ten další je podnájemce. Možná je to blbě, ale nic to nemění na věci, že bydlíš u cizího a platíš hypotéku tak max. jemu.
Myslela jsem hlavně ty začátky dospělosti, jinak v životě s mým mužem dostávám hodně ve všech směrech, to je fakt. Psala jsem spíše o zajištění z původní rodiny.
navíc tedy už jak píšeš jste jedno bydlení měli ze stavebních spoření, které jste se rozhodli opustit a uvrhnout se do dluhů. To je pro mě nepochopitelné :-(.
Kdybych měla volit kdo více myslí na zajištění dětí, jestli ten, kdo jim zanechá dům bez dluhů, nebo ten, kdo jim nenechá nic na bydlení a dluhy a k tomu tedy pojistku, tak rozhodně zodpovědnější mi přijde přístup č. 1.
Přesto tady nikoho nepřesvědčuju, že si nemá pojištění uzavírat, je mi to jedno, jak si to uděláte, ale vadí mi, když se mi snažíte namluvit, že varianta č. 2 je zodpovědnější a více na dítě myslící, to opravdu není. Je pohodlná především pro ty, kteří si dluhy nedokáží nedělat.
Jak si sama napsala, že je pro člověka přirozené chtít víc, než má. To je sice hezké, ale důležité je především to, jakým způsobem se snaží toho víc dosáhnout. A také v jaké oblasti.
a katka je tomu nebezpečí splácení nevystavila právě tím, že je zodpovědná a sjednala pojisku, kdyby se jí něco stalo, aby děti měly kde bydlet a nemusely splácet.