Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ostuda u doktora
Dneska jsem byla s malou u Dr. na posledním očkování. Jak u toho malá plakala, rozbrečela jsem se taky, ale pěkně naplno a nešlo to zastavit. Je mi z toho hrozně. Jednak proto, že jsem nechala svýmu miminku ubližovat i když vnitřně nejsem moc přesvědčená o správnosti těchto lékařských úkonů, a taky proto, že se prostě cítím fakt jako ostuda. Měla jsem taky dostat obrázek za to, co jsem předvedla. Naštěstí jsem tam na ně vyvalovala pupek, tak se to snad dá ještě svést na hormony. Stalo se vám to někdy? Říkám si, jestli jsou na to doktoři zvyklí nebo jestli si to budou pamatovat, protože až přijdu příště, bude mi fakt trapně.
Já se hlásím, že to taky nechápu.
Kéž by takové pochopení jako vy měli i ostatní… jako třeba právě Dr. nebo i druhý rodič… na tohle téma jsme teda ještě nehovořili do hloubky, ale jsem si jista, že když odmítnu braní krve proto, že se dítě bojí, zajisté zažiju nelibé nepochopní ze strany Dr. (což je mi teda jedno), ze strany svého muže asi taky, pokud mu to předem velmi důkladně nevysvětlím, ale nejsem si jistá, jak budu mít sama před sebou celkově čisté svědomí – sice zachráním dítě, ale co když se kvůli tomu z té neodebrané krve nepřijde na něco “zásadního“? Na druhou stranu stále ještě věřím tomu, že kdyby bylo s dítětem něco špatně, tak to poznám. Ani predispozice k ničemu nemají, tak jaký strachy… ale je to trochu boj, vnitřní, jestli chápete…
LIEN-jsem rada,co jsi napsala..napsala jsem..a myslela jsem to podobne..
je pravda,ze mam nekde “schovany“,ze moje maminka to delala ’“naopak“,co pises..a ja asi i proto beru “slzy deti“vazne,nezabijim je….nevim jak to napsat..ale i ty pochopis.. 😀
Jani-to je ale “jen tvuj dojem“ze ji zradis atd..pochopitelny pocit!! Je to normalni 🙂
Nevim,jestli beze mne to slo lepe a myslim,ze to netusi nikdo..ale v te chvili bych udelala vsecicko,co by ji zbavilo toho muceni a hledani zilky a doktorce jsem verila….ikdyz to,ze jsem ji “opustila“me bolelo jeste dlouho..Ale chtela jsem popsat,ze to zname kazda 😀
Mala ma 7r..a ja s ni skratka mluvim..nelzu..nevim jak to napsat..skratka ji dopredu nejdu lhat,a musim rict,ze je to lepsi..A chapu, kdyz mi rika,ze se boji..nerikam ji;nemas proc..ale ani ji nestrasim..Potulim pred i po..Chvalim a chvalim..drzim za ruku..posloucham ji…skratka,co ji pomaha..
Ale to jsme my..a mame “uz“ 7r..Nerikam,ze je to univerzalni 😀
Jinak Hanzlíci, to co cítíš je podle mě naprosto přirozené, a opravdu to tak je, pokud matka nechává svým dětem dělat cizími lidmi věci, které nechtějí, skutečně je zrazuje a nechává napospas, dělá přesně pravý opak toho, k čemu je předurčena, buď ráda za takové vnímání, většina ho má zdegenerované a vůbec to ani necítí, natož aby to dělala.
A věř si, když už máš takový dar to vnímat, poslechni se.
Přeci když mi dítě pláče a prosím mě strachy o pomoc, jak můžu tu pomoc odmítnout?
to byla reakce na tuhle větu
já přežiju to, že řvu jak želva, ale nějak nevim jak se srovnat s tim, že dítě plačky žádá pomoc a bojí se a já mu tu pomoc, kterou očekává, nemohu poskytnout, i když bych stokrát chtěla a dokonce i mohla. Já vim, že to je možná přeháňka, krev se bere každýmu, všichni jsme to přežili,ale nemůžu jinak. Drtí mě to už dopředu. Jako kdybych to svoje dítě jako matka zradila, když jenom mlčky přihlížím, jak se bojí a nechám jí napospas těm cizím lidem, co jí budou ubližovat. Tak nějak mi to přijde.
Jdu si vyrelaxovat, protentokrát to vyřeším takhle 😉
Marinado – to je pravda 😀 tím jsem se snažila uklidnit už tam na místě 🙂
Meggi, to asi má něco do sebe, když u toho máma není, asi je to trápení o dost zkrácené a na obou stranách možná i menší?? Nevim no. Kratší to musí být určitě.
A Lien – nevím, jakou radu nemám odmítat? Sedím si na vedení? 🙂
Přesně takovou radu mám 🙂
Neodmítej jí.
Ahoj Jani;ja to citim tak,ze zadna “spasna rada“neni 😀
Pripada mi naopak uplne “normalni“a prirozene,ze maminka to takhle citi,proztiva..klidne i “prehani“,obreci…Spis by me udivil opak 🙁
Kdyz byla moje(20r.)dcera malinka a meli ji brat krev(byla casto nemocna) ,tak to bylo uplne sileny,ona totiz nemela nikde zilu(za to ja jako lana a chtela jsem dat za ni) takze nase opravdu skvela pani doktorka i sestricka se natrapily,naklepavaly zilku..zkousely kde se dalo..Bylo to hrozny..a jednou mela dcerka predoperacni vysetreni.. bylo potreba udelat dost odberu..Ja v noci nespala..A bulela v koupelne,vedela jsem,co tu moji berusku ceka 🙁
Po 15min.silenyho snazeni..vsichni spoceny..malinka urvana..a ja s pocitem,ze jsem matka mucitelka..jsem byla vyzvana lekarkou,abych opustila na chvilku ordinaci..Byla jsem uz tak bila,jako stena..V cekarne me ostatni cekatelky musely otevrit okno..Neco na tom asi bude,ze s maminkou ditko breci dvojnasobne..a verte,ze “opustit“moje prvoroz.dite nebylo jen tak..ale za chvilku se otevreli dvere(pro mne to byla chvile nekonecna!!) a krev odebrana..sestricka mrkla a rekla,ze jsme holky statecny.(urcite tim myslela i sebe i lekarku).pak mi doktorka prozradila(porad jsem otravovala)ze se zkouselo i na celicku.. 🙁
ale povedlo se..Nikdy na to nezapomenu..
Nejsem matka blaznivka 🙂 ale smutna jsem,ikdyz je jen mala nemocna,nebo ji neco boli..a slza mi ukapla, ikdyz ji nedavno ockovali proti meningogu..musim ale rict,ze dcerka skoro ani nebrecela..a ja spis mela vetsi obavu,protoze jako batole, mela strach z lekaru,jen co je videla 😀 ..A myslim,ze to,co pises,je uplne prirozene!! 🙂
Nestydim se za city,slzy..patri k zivotu i jako smich,strach,vztek..A moje deti to vedi take 🙂
Jsme zive bytosti..nejsme stroje..
Hanzlíci, mě to taky vždycky dostane…ale budiž Ti útěchou, že ta holčička si už teď někde vesele hraje a narozdíl od Tebe už na to dávno zapomněla 🙂