Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Retro test-když dnešní třicátníci byly dětmi
Dnes mi přišlo mailem 🙂
http://zena.centrum.cz/deti/grafika/2012/03/20/retro-test-kdyz-dnesni-tricatnici-byli-detmi-pamat/
Měla jsem 1 chybu.
jo a ještě nechápu, jak tatínci mohli popíjet pivko na prvního máje. za mých mladých let ten den (stejně jako o volbách) byl zákaz prodeje alkoholu a to včetně piva.
nebo taky zdivočelá země:-(
Jak říkám, kdo se nechce dívat na dokumety a je mu bližší seriálové zpracování – ct1 – každý pátek – Vyprávěj. 🙂
matildo, to bude tím, že jsi vyrůstala v osmdesátých letech a to už byla proti dřívějším letům procházka růžovým sadem. vložky v roce 1988 nebyly žádné, ani ty vatové. a hajzlpapír chyběl asi třičtvrtě roku. to nemluvím o dalším co pulty vidělo jen zespoda:-) samozřejmě že ti co “drželi hubu a krok“ to tak blbě neviděli. ti, kterým nevadily stovky politických vražd (a ty končily až kolem roku 70), komu nevadilo, že nám tají pravdu o černobylu, že spousta inteligentních lidí se nedostala do škol kvůli “původu“,že spousta chytrých čestných lidí maká v uranových dolech, v kotelnách, … my se nedostali ani do bulharska, ani do rumunska, natož jugina. a to byla sestra dost nemocná a moře potřebovala jak sůl. ty třeba máš “problém“ s penězi teď. já bydlela s malým nemocným dítětem v jednopokojovým domku bez plynu, kuchyně, bez vody a samozřejmě bez koupelny. kadibudka na dvoře, studna 100 m od baráku. ex donesl po zaplacení alimentů domu někdy 70, jindy 150 korun na celej měsíc. mateřská byla 6 měsíců, pak ani koruna. a můžu říct, že v roce 1988 a 1989 jsem nejednou omdlela hladem. a to jsem vyrůstala v láskyplným prostředí, rodiče nás milovali a my je. snažili se nám vytvořit krásný dětství (i když noční přepadovky estébáků nelze zapomenout) takže tím to asi nebude.
Semelko, naopak, cukr byl ve všem! Protože byl levný, dostupný. Dnes je pro výrobce cukr drahý a tak ho nahrazují kdečím. Třeba takovým aspartamem, což je, troufnu si napsat, doslova jed. 🙁
13 z 16 – taky dobrý 🙂
Já si myslím, že naše vzpomínky na tuto dobu závisí hodně na pocitu, jaký z dětství máme, v jaké rodině jsme vyrůstali, jaké bylo naše dětství.
Já jsem 72.ročník, typické husákovo dítě… A přitom jsem v normalizaci zažila nádherné dětství, plné jistoty a blahobytu. Moji rodiče nikdy nebyli ve straně, i přesto byl můj táta (železničář) v ROH a moje maminka (prodavačka) využívala veškerých výhod v organizaci Pramen, takže jsme si mohli dovolit každý rok jezdit na dovolenou za naše minimální náklady, jako dítě jsem projela – vlakem zadarmo – celou republiku a bez problémů se podívala k moři do Bulharska. Nyní nemůžu svým dětem dopřát vůbec nic, co na tom, že kolem nás vyrůstají např.aquaparky jako houby po dešti, nenašetříme ani tisícovku, abychom je vzali na výlet, o dovolené ani nemluvě… což mi třeba dost rve srdce, sedíme pořád jen doma.
Jako celiak jsem jezdila každý druhý rok na 2 měsíce do Karlových Varů, od mých 5 let až do 19… od tamtud mi plyne vzpomínka na ony kubánské pomeranče, které jsme dostávali 2xdenně k jídlu – nevím, jak vy, já měla slaďounké jak med a velmi šťavnaté. Přijde mi opravdu nefér, že nyní obracím každou korunu a když koupím domů 2 pomeranče, tak je můžu vyhodit, protože jsou uvnitř úplně suché… o peckatých mandarinkách, kyselých jak šťovík ani nemluvě…
Narodila jsem se jako miminko s celiakií a v té době o té nemoci vědělo minimum lékařů… celkově mě trápení s touto nemocí do jednoho roku mého života dovedlo několikrát na dlouhou dobu do nemocnice a málem jsem zemřela. Jediné, co tehdy má nemocná střeva snesly, byly banány. Každý tvrdí, že nebyly k sehnání, ale moje mamča je pro mě sehnala vždycky, abych měla každý den co jíst…
Na nedostatek vložek si nepamatuji, nevadily mi ony vatové, kterých bylo vždy dostatek, protože je nikdo nekupoval, všechny dámy požadovaly lepící…
Toaletní papír nebyl k dostání asi měsíc, po nějakém výpadku, dnes už si s mamčou nemůžeme přesně vzpomenou, proč, ale ten měsíc se s ubrousky dal přežít… noviny jsme nepoužívali nikdy…
Rodiče nebyli ve straně a nechodili k volbám, i přesto jsem se dostala na SEŠku bez problémů, jak je to možné?
Na prvomájové průvody vzpomínám s láskou, prostě se mi to líbilo a dojímalo mě to, jak jsou všichni vysmátí, tátové si dají pivo v kelímku, seženou dětem mávátka a balónky, já nevím, asi jsem divná, ale zažila jsem prostě idylické dětství…
Jogurt byl jogurtem, salám salámem, špekáček špekáčkem a chleba chlebem, i ten rohlík byl větší… a o chuti mléka v sáčku ani nemluvím, pořád se vidím, jak jsem seškrabávala smetanu z vnitřní strany…
Je to prostě o tom, že mí rodiče ani prarodiče si na nic nestěžovali, vedli krásný spokojený život a já tuhle dobu prostě nemůžu vidět jinak. A dodneška vzpomínám na babičku, jak po revoluci hrozila rukou a říkala, Havel, ta liška zrzavá, proradná, ulhaná, však vy si na mě ještě vzpomenete, až budete všeho litovat, když jsem jí vykládala, jak jsme utekli ze školy a šli na náměstí zvonit klíčema… a má pravdu…
nejstarší se narodil za komunistů, našli mu cukrovku, takže extra cukr jsem tehdy řešila hodně. neznám nic sladšího a ulepenějšího než vitacit, který byl před revolucí hitem.
a ten tlustej příbuznej by byl tlustej i za komoušů, když by ho rodiče cpali těma svinstvama.
radko, máme obézní dítě v rodině a rozhodně se nedá tvrdit že nemá dost pohybu – počítač mají omezeně, na telku moc nekouká, playstation ani mobil nemá, je věčně venku … opravdu je chyba ve stravování, pije pouze nejlevnější sladké limonády, nejí ovoce a zeleninu, nacpává se přeslazenýma sušenkama … samozřejmě že je to chyba rodičů, ale takhle umělé a přeslazené věci před převratem nebyly, teda aspoň já si je nepamatuju a hlavně jich nebylo tolik … pamatuju si na zlaté oplatky od opavie, jakmile opavii koupil zápaďácký koncern, ty oplatky se přestaly dát jíst – byl to samý cukr a žádná chuť …
nechci tu dobu a tehdejší potraviny obhajovat, šunty byly, jsou a budou .. ale myslím si, že zrovna cukru tolik v potravinách nebylo …
K těm socialistickým limonádám a glutamátu a jiným “dobrotám“ včetně Feminaru a Sunaru – ano, vyrostli jsme na tom a neměli jsme jinou možnost. Kdopak ví, proč zrovna generace našich dětí má o tolik desítek procent vyšší výskyt různých alergických i jiných onemocnění už od peřinky… Stejně tak prudký vzestup rakoviny prsu a konečníku u generace, která celý život prožila v reálném socialismu (a ve výskytu těchto rakovin jsme na špici v Evropě) tu asi má nějakou spojitost. Nu což, historii máme a nezměníme to.
V testu jsem měla jednu chybu, ty Sparty. Táta byl silný kuřák, ale tak dobře jsem ty krabičky přečtené neměla – a to jsem pro cigára byla posílána pravidelně a prodávali mi je tenkrát bez potíží.
Taky si myslím, že test není pro třicátníky, spíš pro ty čtyřicátníky. Revoluci jsem prožívala ve třeťáku gymplu, který se jako první připojil ke stávkujícím vysokým školám – tudíž jsem to i oddemonstrovala a mám z toho všeho úplně jiné vjemy než mají moje nové kamarádky na maloměstě, kde žiju. Tady panuje spíš pocit, že v Praze něco udělali – a my to tu museli přijmout chtě nechtě. Taky je tu kolem víc lidí, kteří mi přijdou, že teskní…
Moje vzpomínky nejsou nic moc, jsem z chartistické rodiny, takže pamatuju, jak před barákem pořád stával “tajnej“ a hlídkoval, lustroval každého, kdo se přiblížil k domu… Pamatuju, jak jsem v první třídě na otázku, kdo byl náš první prezident, pyšně řekla celé jméno TGM (přišlo mi to tenkrát těžké jméno a byla jsem tak ráda, že si ho celé pamatuju) a nastalo dusné ticho a poznámka… Nesměla jsem chodit do pionýra, což mě mrzelo, protože tam chodili všichni kamarádi a byla jsem sama. Nedostala jsem posudek na gymnázium, protože jsem nebyla pionýr (o té politicky nekvalitní rodině nemluvím, ale ta neúčast v pionýru snad byla ještě horší), i když jsem byla nejlepší v prospěchu ze všech osmých tříd. Na gymplu potom jsem si vyžrala jednak politický původ, jednak si na mně zgustla jedna profesorka, která mě dusila tím, že nikdy na žádnou vysokou, protože na to nemám (myslela tím politicky i schopnostmi).
Ale taky jsem měla štěstí, protože revoluce přišla včas. Takže jsem poslední ročník mohla mít volitelnou vysněnou latinu a přihlásila jsem se na medicínu, což zmíněná profesorka málem odnesla infarktem (musela jsem maturovat z jejího předmětu a před komisí těžko mohla dělat, že neumím). Dokonce jsme mohli ve škole udělat jakési průřezové testy IQ – to dřív taky nešlo, aby se neukázalo, že na VŠ se odchází podle jiných kritérií než jsou schopnosti. Pro mě to byl úžasný pocit, protože jsem v několika parametrech byla zcela mimo grafy – řekli mi tehdy, že si můžu vybrat naprosto cokoliv a doporučí mě, to byla taková satisfakce vůči některým… A přijímačky, kde záleželo jen a pouze na výsledcích testů – takže byla šance uspět i na prestižní školu.
Jsem moc ráda, že jste mi to připomněly – ono teď, co už jen taktak a vyhrávají komunisti, to stojí za to.
semelko, já teda nevím, ale socialistická kofola, vitacit, malinovka….obsahovaly taky dost barviv a cukru a svinstev. ty děti dnes nejsou tlusté ani kvůli pití, těch komunistickejch tlamolepů se vypilo taky dost, ale spíš mají míň pohybu. když nebyly mobily, počítače, playstationy….tak se prostě vzala mičuda a šlo se ven.