Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Opravdu děti zvlčily?
Nedávno jsem mluvila s jednou učitelkou z MŠ, která si velmi stěžovala na děti u ní ve třídě, dokonce mluvila i o tom, že ukončí svoji karieru učitelky a půjde dělat něco jiného.
A dnes jsem si přečetla tento článek:
Opravdu si myslíte, že je situace tak vážná?
Máte čas si s dětmi doma povídat?
No, upřímně – děti jsou divočejší. Můj názor je na to ten, že tak nějak tu výchovu my (rodiče) neumíme “dělat“. Za nás prostě byl rodič, učitel… autorita a tak, i když rodiče třeba nebyli ve výchově tak “zásadoví“, tak děti prostě v okolí viděly, že to tak je a tak neměly potřebu se nějak vymykat. V nás se to teď pere – výchova, kterou jsme prošly my jako děti a současné názory na výchovu, které si špatně vysvětluje převážná část společnosti. Neustále slyšíme – dítě musí mít ostré lokty, jinak by v této společnosti neobstálo, dítě by se mělo vyvíjet, tak jak ono samo si přeje, dát dítěti volnost… A tak to plácáme, mícháme… jak to jde (teda aspoň já). Ve školce jsem pracovala a opravdu mi kolegyně říkaly, že je to čím dál horší. Děti už ve školce ví moc dobře, že učitelka na ně nemá žádnou páku! Klidně řeknou, že nemusí cvičit, že mamka řekla, že ho nikdo nesmí do ničeho nutit. Ve snaze ochránit děti před těmi “zlými učitelkami“ jim dáváme do rukou zbraň na likvidaci autority. Osobně se do školky taky vracet nehodlám – raději budu za kasu do Tesca. A chci tady napsat, že si učitelů strašně vážím a možná, že by bylo super, kdyby si to každý vyzkoušel sám. Třeba moje švagrová – pořád říkala, že mám super práci, že to musí být úžasné s těmi dětmi pořád něco tvořit… No, teď se jí naskytla možnost do školky jít pracovat – po týdnu to vzdala. Co se týká prvňáčků. Dcera začala chodit také letos – paní učitelka nám říkala, že takhle užvaněnou třídu už dlouho nezažila – při matematice prý proberou (děti mezi sebou) vše – od oběda… Dcera ještě stále neumí vyslovit Ř – no, někdy se popravdě trošku stydím, protože si všichni myslí, že je to tím, že si nepovídáme, nečteme… Ale u nás to tak opravdu není – jsme “ukecaná“ celá rodina, čteme si večer před spaním, když byl syn malý a nevydržel, tak jsem malé četla, když spal po obědě, čteme i přes den…, televizi si děti zapínají pouze v případě, že venku prší už několik dní po sobě a to většinou na šmouli (kouká jen dcera, synovi tel. neříká vůbec nic). S těmi hygienickými návyky je to u nás ale trošku slabší – umýt ruce před jídlem je automatika, stejně tak po záchodě, ale spláchnout záchod po “čůrání“ – to je neustálý boj – a to se snažím v tomto být opravdu důsledná a děti(obě) vracím.
Tak já zase o této “katastrofální“ situaci vím jen z doslechu v okolí, což může znamenat cokoli. Osobně, co znám děti, tak je fakt, že výchova je mnohdy velmi prapodivná i velmi uvolněná, ale co mě naprosto zarazilo – jeden ze synovců, 5 let, když jsem mu u nás doma dala do ruky mýdlo, ať si umyje ruce, tak vůbec nevěděl co to je ani co s tím má dělat. Později jsem se dozvěděla, že doma mají pouze tekutá mýdla. Nedokážu to nijak obhájit, prostě děti by podle mě měly znát klasické předměty, zvlášť mýdlo. Ach jo.
Jinak že na mě sem tam na návsi jeden malý capart sprostě vykřikne, to bych ani tak nehrotila, je jediný. Jiné caparty jsem si po několika výstřelcích velmi snadno zkrotila, takže respekt jsem zaznamenala. ALe jak říkám, s dětmi nepracuji a potkávám jich velmi málo. Pokud si na tu situaci profesionálky stěžují, asi bych to určitě nebrala na lehkou váhu.
A doma tomu svýmu drobkovi čtu sice velmi málo, ale zato hodně říkám básničky, pohádky nebo zpíváme. Ale teda bez knížky, jestli jde o tohle.
A hned přidám svůj názor.
Buď mám “štěstí“, ale v mém okolí vidím většinu dětí, které jsou upovídané až moc, umějí se tedy dobře vyjadřovat, mají základní hygienické návyky a nevidím u nich nic, co popisuje článek.
Až na vyjímky, ano, znám i dítko, které by i odpovídalo popisu, nicméně také to nevidím jako nějaký zásadní problém.
Co si myslím, že může být problém, je fakt, že většině dětí, rodiče opravdu doma nepředčítají z knih.
A také jsem si všimla, že děti mnohdy nemají ani chuť něco vyzkoušet a vše odmítají dřív, než vůbec zjistí o co jde. Což je asi taky smutné.
Nedávno jsem mluvila s jednou učitelkou z MŠ, která si velmi stěžovala na děti u ní ve třídě, dokonce mluvila i o tom, že ukončí svoji karieru učitelky a půjde dělat něco jiného.
A dnes jsem si přečetla tento článek:
Opravdu si myslíte, že je situace tak vážná?
Máte čas si s dětmi doma povídat?