Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Opravdu děti zvlčily?
Nedávno jsem mluvila s jednou učitelkou z MŠ, která si velmi stěžovala na děti u ní ve třídě, dokonce mluvila i o tom, že ukončí svoji karieru učitelky a půjde dělat něco jiného.
A dnes jsem si přečetla tento článek:
Opravdu si myslíte, že je situace tak vážná?
Máte čas si s dětmi doma povídat?
To, že se doma bavíme o učitelích slušně od prvopočátku beru jako samozřejmou věc.
O to víc jsem byla překvapená, když vidím a slyším, že to tak opravdu není a v rodinách padají podobné hlášky, i zde popsané.
Ano, holky to taky zkouší a občas přijdou s otázkou, zda je učitelka normální, když po nich chce to a ono. Je to sice výjmečně, ale hlavně starší už ví, že stačí se na věc podívat z druhé strany, promluvíme si o “problému“. Pokud má stále pocit křivdy, klidně si za učitelem sama dojde, zeptá se a dokáže slušně debatovat. Nechci po ní, aby něco dusila v sobě a neozvala se jen z toho důvodu, že učitelka je autorita a basta. Tak ne.
Tady je ale zase druhý problém, celá třída šmahem brblá, když má udělat něco navíc, kdy po nich učitel něco chce (nejvíc jsem toto pozorovala tak v šesté až deváté třídě). Pokud já jako rodič stojím za učitelem a rodiče ostatních dětí stojí jen a pouze za svým dátětem a opravdu věří tomu, že učitelka je kráva, která si dovoluje po nich chtít referát…tak pak je moje dítě ve třídě za cvoka a i tak se na něj celá třída kouká.
Moc dobře chápu, že tento pocit nemůže být pro dítě příjemný, takže raději mlčí a jde prostě s davem, sice třeba už neříká, že učitelka je maková, ale na stranu učitele se nepostaví.
A sama jsem to zažila na třídních schůzkách, kdy se valná většina rodičů dost brutálně obula do jedné učitelky. Po hlubším pátrání jsem si všimla, že nejvíc řvali rodiče dětí, které z tohoto předmětu měli bohužel čtyřky, pětky. Děti byly zvyklé na velmi laxní učitelku, pak ji nahradila jiná, která po nich prostě chtěla nějaké výsledky, připravovat se atd. a tak si děti stěžovaly doma a co z toho vzniklo, to bych vám nepřála slyšet.
Ty názory některých rodičů. Já být učitelkou, tak snad uteču.
Ustála to a do konce školního roku dokázala s dětma udělat neskutečný skok, někdo to nezvládl a dostal třeba trojku, ale jinak si myslím, že za ten rok se úroveň v tomto předmětu zvedla o 100% a do budoucna můžou rodiče této paní učitelce naopak poděkovat.
Lien, já neříkám, že se o nich má mluvit před dětma hezky, to ne, pokud si to nezaslouží… Ale není v pořádku na ně nadávat a takto je urážet.
To samé o učitelkách – myslíš, že před dětma ve třídě pak říkají, když není podepsaný úkol – proč ti ho ta kráva doma nepodepsala?
A žiješ ve společnosti, takže uměle vytvořené autority vždy prostě budou. Ale já si myslím, že pro slušně vychované dítě ani učitelka nebo šéf v práci nejsou strašáci, ale přirozená autorita (pokud si to samozřejmě jedinec nezkazí sám, ale to už je pak jeho problém…)
myslím, že kdyby bylo dost přirozených autorit, nemuseli bychom učit děti uznávat ty umělé, ale je fakt, že jich asi nikdy nebylo extra hodně. Navíc mi tedy řešení před dětmi mluvit o politicích hezky (pokud jejich činy jsou naprosto evidentně nečestné) a za rohem nadávat dost pokrytecké a měla bych velkou obavu, jak potom děti rozlišují správné od nesprávného a koho poslechnout a koho nikoliv. Pro mě je toto chování přímo ohrožující dětské bezpečí.
A totéž platí o učitelkách atd. Jestliže mojí dceři někdo vyhrožuje zavíráním někam, určitě jí doma nebudu vyprávět, že paní učitelka jedná správně, že je autorita, tak jí musí poslechnout, jelikož bych se před ní i před sebou hanbou propadla a vůbec bych se nedivila, kdybych pak pro ní i já jako autorita skončila. To samozřejmě neznamená, že zareaguju např. “to je ale kráva, jí jdu seřvat, to si dovolovat nebude“. Jenže to už potom není o ne/respektování autorit, ale o slušnosti jako takové.
diskuzi si dočtu ted reaguji jen na článek…
ano souhlasím s názvem že děti zvlčily….vidím to i u svých v porovnání se sebou jak jsm si třeba dovolila mluvit s rodiči, nebo o učitelích
vidím to ve svém okolí…je už to delší dobu, co jsem po X letech jela autobusem a nestačila jsem se divit, už to není o tom že mlasší pouští dospělé, ted jsem spíš pouštěla je aby mě nezašlapali
vidím to i třeba v tom a zarazilo mě to…potkáme kamarády Míši ze školy, a oni pozdraví jeho ale my tam většinou jsme vzduchem…
i ve školce je to rok od roku horší, papouškování rodičovských řečí nasadila korunu jednou jedna předškolanda a myslím že si to budu pamatovat do smrti, byla jsem v práci asi rok a byla jsem u kolegyně a o spaní Andrejce říkala at už si lehne a nebudí ty ostatní její odpoveď “ at se nerozčilujeme, že za to bereme dost peněz a když se nám to nelíbí tak můžeme jít dělat něco jiného “ tak mi spadla čelist…nevymýšlím takhle to bylo …děs
a přidala bych to že jsou děti rok od roku méně soběstační, nešikovnější, a méně kamarádští…nevím jak to napsat, ale rok od roku se to horší…
Kšando, musím s tebou souhlasit v tom, že přirozených autorit je pořád stejně. Jenže rodiče si to kazí sami a pak se moc diví.
Umělé autority jsou prostě ve společnosti nutností a myslím, že by mělo být přirozené od malička děti učit takové autority uznávat.
Opět si odskočím od tématu, ale já třeba nesnáším i to, když rodiče doma mluví škaredě o prezidentovi nebo politicích. Ano, je to příšerná banda. Ale prostě jsou to určitým způsobem zvolení představitelé státu a měli bysme to respektovat. Jak mi může čtvrťák ve vlastivědě říct, že prezident je vůl??? No nezlobte se na mě, ale v tu chvíli si o rodičích myslím svoje. Protože to dítě jen papouškuje, co slyší doma.
Samozřejmě si taky doma o nich řekneme své, ale nikdy ne před dětma! Protože to je první chvíle, kdy ti rodiče začínají podrývat autoritu všem umělým autoritám.
Hanzlici, pokud ho používáte, tak to asi samozřejmé je, ale jak jsem psala – mně prostě tuhé mýdlo přijde nehygienické a když jsou jiné (lepší) možnosti, tak proč zůstávat u starých jen proto, že je to klasika. Jinak jsem dnes ukazovala dceři obrázek mýdla a věděla co to je :-). Lien, moc mě nepřekvapuje, že si to vzala z úplně jiné stránky, ale máš určitě pravdu – je to myslím pořád totéž – rodiče prostě neví, jak mají své děti vést. A s tím strašením – já jsem zásadně proti a díky tomu mi moje tchýně řekla, že neví jak na moje děti neb na ně nic neplatí a příliš je nechtěla hlídat – neb jsem zakázala čerty za komínem… Jinak si myslím, že přirozených autorit je pořád stejně – s tím se člověk rodí, ale těch (jak píšeš) uměle získaných je mnohem méně neb právě nikdo neví “jak na to“. Jinak máš určitě šikovnou holčičku, ale já už jsem vyléčená z toho “soudit“ a kritizovat ostatní. Prostě každé dítě je jiné, zvládá lépe to či něco jiného. U nás to je třeba tak, že dcera mluvila už na roce a půl v souvětích…, ale dodnes máme s výslovností potíže. Tužku moje děti držely správně také velmi brzy a teď? Jak se snaží psát, tak jak má, na tužku reje, zkouší ji v ruce přetáčet… A jak jsem psala – nesplachuje po čůrání automaticky ani když jim to “nalejvám“ do hlavy snad od roka. S úklidem totéž – malá je bordelářka a malý ve 2,5 letech dokáže uklidit celý pokojíček – a přístup stejný… S kreslením to samé – malá dokázala nakreslit postavu s krkem už ve 4 letech – a v období od 4,5 do 6 let je kreslila bez krku (prý se jí tak líbily více), takže před zápisem jsem jí to kladla na srdce, aby na ten krk nezapomněla. Barvy – malá ve věku 2,5 let znala snad všechny a malý jen hádá a barvama se opravdu netrápí, ale kdyby si chtěla vyjmenovat všechnu zemědělskou techniku, včetně značek strojů, tak myslím, že by tě mohl i něco naučit:-). Takže “Babo raď“.
No já jsem teda nejvíc v šoku z toho mejdla, ještě když mi to tu pár lidí potvrdilo 😀 ty jo… fakt by mě to nikdy nenapadlo, přijde mi to tak samozřejmý…
A jinak k tomu na co si paní učitelka stěžuje v článku nic moc říci nemůžu, nemám děti ve školním věku, přesto si po záchodě ruce umyjí, spláchne (i když s upozorněním), umí se vysmrkat, mluvit. Co jí nejde je držení tužky, ale počítám, že i to se nějak naučí až přijde čas. Tak nevím, no.
Myslím, že mít z někoho respekt a přijímat ho jako autoritu není totéž jako mít z něj strach.
A to je asi problém naší generace, která byla vychovávána a manipulována strachem.
Teď sami nevíme, jak jinak své děti vychovávat, mnozí souhlasí s tím, že strašit je to pravé ořechové a mnozí naopak, jenže neví jak tedy jinak naučit děti autority uznávat.
Asi největší problém je vynucování respektu k autoritě umělé, tedy učitelům, šéfům atd. Pokud pro nás někdo představuje autoritu přirozeně, není problémem takového člověka následovat, poslechnout.
Proto asi řešením je zapracovat na sobě, aby ve mně mohlo dítě autoritu spatřovat, ne na základě strachu, ale na základě důvěry a své zkušenosti.
Učitelky a rodiče se můžou stokrát ptát, kam se poděla úcta k autoritám, to ale není správná otázka. Otázka zní, kam se poděly přirozené autority, které respektovat je radost a potěšení.
Za sebe musím říct, že u nás takový problém teda není. Školka spolupracuje se školou. Takže učitelé pak ví co od kterého dítěte můžou očekávat. Hygiena ve školce je dobrá. Děti si ruce umývají před jídlem, když přijdou z venku atd…
S čím souhlasím je špatné držení tužky. To jsem řešila i u dcery a teď u malého. Ale paní učitelky mají trik s gumičkou a díky tomu se dítě tužku naučí držet dobře.
Spíše bych řekla, že děti jsou pohodlné a nechce se jim moc chodit. Když jdou na procházky, moc daleko nedojdou. Děti ze školky nejsou zvyklé se hýbat.
Až si někdy říkám, jestli ty naše ratolesti až moc netaháme po venku a různých procházkách 🙂 protože my jsme venku co to jde 🙂