Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Záchvaty vzteku, věčné téma
Zdravím, maminky. Přestože si v mém dalším těhu článku přečtete, jak mám hodné dítě, opak je nakonec pravdou. Měli jsme asi tři klidné dny, ale jinak je to už asi měsíc v podstatě den ode dne horší. Záchvaty vzteku. Řev, pláč, lehání na zem, dupání, hadrová panenka, když jí chci zvednout. A to při jakékoli příležitosti – obléct, na záchod, obout nebo sundat boty, jíst, nejíst, koupat, ven z vany, nebo při hraní, buď že se něco nedaří nebo i jen tak, prohlíží knížku a najednou s ní švihne, lehne a už to jede. Je to prostě celý den, ale opravdu tak dvacet vztekacích scén denně. Některé vztekací scény vydrží i dýl než na samotné vyvztekání, a to je pak schopná u mě stát a hlasitě “hučet“ s nudlí u nosu. Zkoušela jsem na vztekání reagovat různě, co tak kdo doporučí. Ignorovat, obejmout, odkázat do vedlejší místnosti, upoutat mluvou, příp. jinou zábavou, někam spolu odejít, zakřičet, aby slyšela, prostě kdesi cosi, nikdy se ale nestalo, že by si vyvztekala to, kvůli čemu se vzteká. Přitom jsou ty záchvaty daleko intenzivnější. U večerního koupání už jsem tak vyšťavená za celý den, že jsem si to nikdy nedovedla ani představit. Zkoušela jsem i předcházet těm vztekům. Třeba “dokoukáš pohádku a jdeme papat, ano?“, “chceš mít bebí na nožičkách? (zakroutí hlavou) Tak si obuješ botičky jako maminka, ano?“ Anča všechno odkejve, v tu chvíli mám radost, že jsme se jako domluvily, ale efekt vůbec žádnej. Spustí opět ze všech sil. Poraďte mi něco ohromně spásného, protože zítra to zase bude o kus horší a já fakt už nevim, došla mi inspirace, co s tím. A pochopitelně to dělá jen mě, částečně tátovi. Doma i venku. Ještě tu pročtu, co půjde, ale budu ráda za vaše rady “na míru“. Děkujuuuuu 🙂
Jendulko to je moc pěkně napsané. Myslím, že více není co dodat.
lien já tě za bezohledného člověka nepovažuju….máš jiný přístup jiné názory, ale to přece není o tom že by jsi byla špatná….já dělám bábovku jinak než většina a taky proto nejsem špatná kuchařka….myslím že každý děláme pro to své co si myslíme že je dobré…jen čas ukáže která ta bábovka je lepší nebo co se mohlo udělat trochu jinak….a i když jdeš proti proudu ani ten proud neví jestli je to správně
…..ono možná od každého je dobrého kus a ten prostředek by byl ok. 😀 : D
Lien, jasně – teď už to chápu 🙂
marinado, asi jsem se špatně vyjádřila, samozřejmě tím nemyslím, že všichni tady, ale protože jendulku vídám teď nově, tak jsem jí chtěla upozornit, že i tací se najdou, aby nebyla překvapená, rozhodně to neplatí o většině návštěvníků VD, to opravdu ne a ani bych se sem neobtěžovala chodit, kdyby to tak bylo :-). Ale díky za napsání, nenapadlo mě, jak to může vyznít.
tak názor hezký copak o to s tím souhlasím pokud bude spokojená maminka a nebude nervozní tak i to dítko bude klidnější a v pohodě, tedy předpokládám…ono je to prostě třecí plocha….pokud dítko vyvádí a je takové jaké je tak pak být free je dost problém…
trochu se mi nelíbí to maminka na prvním místě, já tam mám děti, líbilo by se mi že to má být na stejno nezapomínat na sebe…
ono také některé věci jsou v dítěti a at nervní nebo pohodová tak to v něm je a pak je otázkou jak danou situaci zvládat…
K PROBLÉMU
– malej to měl také né sice až tak jak říkáš ty, ale přešlo ho to…to jen pro uklidnění….u nás to bylo tak že se naštvaně otáčel a odcházel do ložnice od kud mě pak volal nebo přišel uklidněnej někdy i nezlob se prohodil….takže lepší verze..
– u nás také nepomáhalo obejmutí atd….jen jsem byla důsledná a když si něco chtěl vymoci třeba ty boty, tak jsem mu je nandala a šlo se i se slzičkama a
– někdy stačilo dát důraz na hlase že to tak bude a nevšímat si…
– v každé situaci pomáhalo něco jiného musela jsem odhadnout, ale také jsme šli se řevem z krámu že chtěl tohle….ale nebudu to kupovat jen aby bylo po jeho a lidi na mě nekoukali špatně..
– myslím že tu radu nenajdeš jen uklidnění že je to naprosto normální v tomto věku….
– přijde mi že prostě zkouší co to s náma udělá a hlavně co si můžou a nemůžou dovolit…
Jendulko, ještě jednou jsem se zamyslela nad Tvojí větou “Pohodová máma má pohodové děti“ a vzpomněla jsem si na svojí kamarádku, která měla naprosto spokojené, bezproblémové dítě. Samozřejmě i ona pak byla v pohodě. Přesně do doby, než se jí po 5ti letech narodil druhý rarach – věčně nespokojený, nespavý chlapeček. No a moje kamarádka byla najednou doslova na prášky (a to se jedná o vyrovnanou osobu). Takže určitě to platí i naopak: Pohodové děti mají pohodové maminky 🙂
Jendulko, hezky napsané.
Lien, za sebe můžu napsat, že Tvé smýšlení o výchově nemá s mým názorem na Tebe vůbec nic společného.
jendulko pěkný názor, sice s ním souhlasím, ale chci tě upozornit, že jsem zde díky tomuto smýšlení považována za hrozně sobeckého bezohledného člověka, který nemá ani trochu empatie a myslí jenom na sebe pak dlouho nic a pak na své děti. Tak jen abys nebyla překvapená, když se tu takový názor ukáže. I když se to může zdát nemožné, tak ještě i v dnešní době žijí lidé, kteří to nepochopili.
Doporučovala bych knihu Respektovat a být respektován a nebo přímo osobní konzultace třeba tady: http://www.terapieodpustenim.cz/respektujici-vychova
A můj názor: dítě samozřejmě prochází různými fázemi vývoje a “vztekací“ období do nich patří, ale zvláště pokud dítě reaguje především na maminku a na ostatní členy rodiny ne tolik, reaguje tak z nějakého důvodu. Něco vám zrcadlí, chce to podívat se na sebe – co to ve mně vyvolává a proč, jak se chovám já (k dítěti, tatínkovi), co mě trápí, co neříším, co nechci vidět…
Existují i pomocníci, kteří mohou pomoci nahlédnout do probému.
Určitě platí příšloví “pohodová máma má pohodové děti“
Stále ještě většina maminek nemyslí na sebe a upřednostňuje děti na svůj úkor. To rozhodně není v pořádku. V první řadě se máme vždy postarat o sebe. Např. i v letadle říkají při instruktáři: “rodiče nasadí kyslíkovou masku neprve sobě a pak dětem“ Proč? Protože rodič v bezvědomí těžko pomůže dítěti a dítě pomůže rodiči v bezvědomí, platí to v běžném životě, těžko můžete být super máma, když sama nejste v pohodě. A když jste vyšťavená a nervní, smutná nebo cokoli nepříjemného, jak můžete být pro dítě přínosem? Sobecké není postarat se v první řadě o sebe, sobecký je opak.
Jani, před tím polednem by to mohlo být i únavou, to mi malá dělá taky (24 měs.), jak je unavená, tak je všechno prostě špatně.
Jinak si hodně dávám pozor na to, abych nezakončovala tím “ano?“, protože ne mi neřekne a řev je stejně. Jinak některým situacím předcházím – chci, aby šla v botkách, tak předem schovám tenisky, aby je ani nezahlídla apod.
Na výběr já právě teda nedávám – mám doma dvě Váhy, takže já bych se odpovědi prostě občas nedočkala. Takže já oznamuju a hodně věcí chystám předem. Chci, aby si oblíkla určité věci, tak mám ještě před probuzením nachystané jen ty věci v koupelně na přebalováku a ona ani jiné nezahlídne. Jo že se mi pak třeba za dopo 3x převlíkne… i to se stává, ale to už tak neřeším. Hlavně že mi ráno nejde do školy v krátkým rukávu a sukýnce, kdy je venku 9 st. 😉
Někdy prostě zvítězí síla – např. navlíknu jí prostě čepici a jdeme se slzama.
Někdy ji nechám vyřvat – když se vzteká např. nad hračkou.
Někdy ji něco rozptýlí – třeba popeláři nebo pošťačka 😉
Opravdu univerzální rada neexistuje, ale určitě to brzo vychytáš, čemu je lepší předejít, kdy ji nechat vyřvat a ono to časem přejde, náš čerstvý dvouleťák už to zas tak moc nehrotí 😉
(To spíš, když se rvou se ségrou, to jsou hysteráky 😀 )