Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vážná nemoc u tchána :-(((
Je to pár dní, co musel můj tchán do nemocnice – prakticky do nedávna “zdravý“ chlap. Posledních 14 dní měl samozřejmě nějaké problémy, ale nikdo nečekal, že to bude tak zlé – bolelo ho břicho, byl hodně unavený a pár dní před odvozem do nemocnice se choval divně – zapomínal, byl dezorientovaný – výsledek 3 nádory na mozku, rakovina na tlustém střevě a metastázy v játrech – je mi strašně mizerně. Manžel to snáší velmi špatně, já se snažím mu být oporou, ale jsem sama na sesypání. Každou chvilku se ptají děti, jestli pojedeme k dědovi a babičce, co jim jako mám říct!? Pokud to dopadne špatně, co dětem vůbec říct (je jim 8 a 4). Zatím jsem neměla ani odvahu se jet za ním podívat do nemocnice, navíc se bojím dost vzpomínek, zemřel mi tam před 6 lety můj tatínek – on zatím o své nemoci neví – je stejně dost mimo, zatím v nemocnici nespal ani jednu noc ve své posteli – netrefí, mele páté přes deváté… Musím brát prášky na nervy, abych byla v práci vůbec schopná nějak fungovat, do toho chci být oporou svému manželovi, ale nevím ani jak a co mu říct – vždyť když to sama po sobě čtu, vapadá to jako bezvýchodná situace a přesto doufám v zázrak :-(((. Do toho si samozřejmě můj manžel i já uvědomujeme, že by to mohlo být dědičné, takže nejen zármutek, ale i strach… vicikovka
VICIKOVKO- jen jsem ti chtela rict,ze je me to moc lito!.. jak jsem psala,vim,jake to je..
chapu te..mnohdy je,bohuzel ,konec,vysvobozeni..Drzte se,vsichni doma!!
Meggi
Všem moc za podporu.
Nějak jsem přestala na zázraky věřit, teď už vlastně všichni doufáme, že ten konec příjde co nejdříve – všichni jsme psychicky i fyzicky vyčerpaní, při každé zazvoněním telefonu se mi sevře žaludek…
Padmé, dobře si na maminku vzpomínám, nemálo jsem si tu u tvých příspěvků poplakala a člověk nějak někdy jen nenachází ta správná slova k vyjádření pomoci, útěchy,…
Navíc, což nepřispívá k lepší situaci, tchána převezli z nemocnice do ústavu pro dlouhodobě nemocné bez vědomí rodiny, přestože den před transportem se rodina vyjádřila, že do konce týdne budou mít vyřízené lůžko v hospicu (tchán je bohužel ze dne na den horší a je i agresivní, takže nechat si ho doma, by byl opravdu hodně zoufalý krok). Fakt nevím co panu primáři probíhalo hlavou, když podepsal propouštěcí papíry – jen celé rodině více zkomplikoval už tak dost nepříjemnou situaci. vicikovka
Vicikovko převu všem sílu k překonání těžkého období.
Vickovko, poradit bohužel nedokážu.
Moc vám všem přeji, aby ten zázrak přišel! Držte se!
Ahoj Vicikovko, bohužel vím, jaké to je…
Řeknu Ti, že mi bylo hodně ouzko, když jsem Tvoje řádky četla.
Aspoň Ti napíšu, jak jsem to loni řešila, co jsem dělala já.
Malýmu jsem řekla, že je babička hodně nemocná a z té nemoci moc unavená. Nevím, jak dobře si to v hlavince poskládal, ale vzal to – “babička je nemocná“. A upřímně – za maminkou jsem ho s sebou nebrala – nechtěla jsem, aby tuhle nemoc viděl v přímém přenosu.
A Ty, děvče zlatý, budeš to muset vzít tak, jak to je, ať to bolí sebevíc. Tchán onemocněl a všichni víme, že tahle nemoc je skutečný neřád. Prostě se to stalo. A v tuhle chvíli s tím nemůžeš nic dělat.
Jen se s tím smířit…
Mrzí, čím teď budete muset projít, bolí mě to dvojnásob, protože jsem to prožila na vlastní kůži….
Mohu Ti poradit (či doporučit) jen to, aby ses zaměřila na děti, na jejich radosti i starosti – mně to pomáhalo, naplň čas – nejlepší je mít pořád co dělat – aby ses zaměstnala a v neposlední řadě – uvnitř srdíčka (či duše) s tím “nebojuj“ a nevzpouzej se osudu – zkus v sobě najít pokoru a smíření – pokus se to přijmout – ve smyslu “co se má stát, to se stane“ – není to na nás – my takovéhle věci neumíme “zařídit“…
A jinak – nakup banány, oříšky, čokoládu – ať máte energii.
:-((((( právě máme novou informaci z nemocnice – k léčení už to bohužel není – má před sebou tak 1 – 2 měsíce.
Vím, že je na tom spousta lidí stejně, nebo i hůř. Kdyby to s ním seklo, bylo by to asi snazší se s tím vyrovnat, ale čekat na smrt…příjde mi to hrozně nespravedlivé :-((((.
…zázraky se fakt už dějou jenom v pohádkách…
Vicikovko,
moc smutne cteni..je to velmi tezke a bude,pro Vas,pro vsechny.
Nejdrive rakovina streva,v nasi rodine..babicku drzela maminka,maminku,my,deti..
potom maminky bratr,mlady clovek- nador na mozku,bez moznosti operace.
Maminka rakovina delohy..a kdyz jsem za ni sla po operaci,tak jsem se nechala vysetrit,
zlobilly me prsa,ikdyz prevence byla u me dostatecna..diagnoza- rakov.bujeni..
doma deti,nasledovala operace,chemoterapie,strata vlasu,to uz bylo to nejmensi.
Kdyz jsou deti takto male,jako Vase,urcite i o techto vecech mluvit,ze je dedcek nemocny,
co nejvice casu,aby s nim,pokud mozno stravili,deti si zapamatuji cloveka,jeste v tom hezkem
,kdyby se cokoliv stalo.
Verim,ze je to velice zatezujici pro psych.,Vas,i cele rodiny,nam pomohla i setkani,
skupina lidi,ktere potkalo podobne,je to velmi tezke,ale je lepe o tom mluvit,i se
vyplakat,,nebo cokoliv,co pomuze alespon trosku,nez drzet v sobe,o to by to potom bylo tezsi!
Preji hodne sil!
sluníčko nemáš to jednoduché a asi podle toho co čtu ani nebude….prognoza vypadá velmi špatně a nevím co na to napsat, je to bolestná situace…jak lékaři se k tomu staví?
v každém případě, zažen myšlenky na dědičnost atd, to by se člověk musel zblásznit, možná jen pro sebe víc lékařské kontroly preventivní
dětem bych to řekla že je dědeček hodně nemocný aby i ony měli čas to vstřebat kdyby cokoliv, a nebo i jen jako odpověd jestli pojedete k babi, pak můžeš říct že je děda v nemocnici a načerpej energii a vyraž za ním i s manželem…
to podržení ono když je člověku těžko tak špatně nalézá sílu podpořit toho druhého…..tak prostě s manželem smutněte spolu i s tím mu říct že by jsi ho ráda podpoříla ale nevíš jak, že tě to zasáhlo stejně jak jeho..budte spolu a pro sebe…
přeju vám hodně energie pro všechny i pro babičku musí to být takhle náhlé omenocnění rána….a přeju zázrak i ten se může stát…
Je to pár dní, co musel můj tchán do nemocnice – prakticky do nedávna “zdravý“ chlap. Posledních 14 dní měl samozřejmě nějaké problémy, ale nikdo nečekal, že to bude tak zlé – bolelo ho břicho, byl hodně unavený a pár dní před odvozem do nemocnice se choval divně – zapomínal, byl dezorientovaný – výsledek 3 nádory na mozku, rakovina na tlustém střevě a metastázy v játrech – je mi strašně mizerně. Manžel to snáší velmi špatně, já se snažím mu být oporou, ale jsem sama na sesypání. Každou chvilku se ptají děti, jestli pojedeme k dědovi a babičce, co jim jako mám říct!? Pokud to dopadne špatně, co dětem vůbec říct (je jim 8 a 4). Zatím jsem neměla ani odvahu se jet za ním podívat do nemocnice, navíc se bojím dost vzpomínek, zemřel mi tam před 6 lety můj tatínek – on zatím o své nemoci neví – je stejně dost mimo, zatím v nemocnici nespal ani jednu noc ve své posteli – netrefí, mele páté přes deváté… Musím brát prášky na nervy, abych byla v práci vůbec schopná nějak fungovat, do toho chci být oporou svému manželovi, ale nevím ani jak a co mu říct – vždyť když to sama po sobě čtu, vapadá to jako bezvýchodná situace a přesto doufám v zázrak :-(((. Do toho si samozřejmě můj manžel i já uvědomujeme, že by to mohlo být dědičné, takže nejen zármutek, ale i strach… vicikovka