Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vážná nemoc u tchána :-(((
Je to pár dní, co musel můj tchán do nemocnice – prakticky do nedávna “zdravý“ chlap. Posledních 14 dní měl samozřejmě nějaké problémy, ale nikdo nečekal, že to bude tak zlé – bolelo ho břicho, byl hodně unavený a pár dní před odvozem do nemocnice se choval divně – zapomínal, byl dezorientovaný – výsledek 3 nádory na mozku, rakovina na tlustém střevě a metastázy v játrech – je mi strašně mizerně. Manžel to snáší velmi špatně, já se snažím mu být oporou, ale jsem sama na sesypání. Každou chvilku se ptají děti, jestli pojedeme k dědovi a babičce, co jim jako mám říct!? Pokud to dopadne špatně, co dětem vůbec říct (je jim 8 a 4). Zatím jsem neměla ani odvahu se jet za ním podívat do nemocnice, navíc se bojím dost vzpomínek, zemřel mi tam před 6 lety můj tatínek – on zatím o své nemoci neví – je stejně dost mimo, zatím v nemocnici nespal ani jednu noc ve své posteli – netrefí, mele páté přes deváté… Musím brát prášky na nervy, abych byla v práci vůbec schopná nějak fungovat, do toho chci být oporou svému manželovi, ale nevím ani jak a co mu říct – vždyť když to sama po sobě čtu, vapadá to jako bezvýchodná situace a přesto doufám v zázrak :-(((. Do toho si samozřejmě můj manžel i já uvědomujeme, že by to mohlo být dědičné, takže nejen zármutek, ale i strach… vicikovka
Ahoj Eliško…. Nakukuji pravidelně, i když se psaním je to horší, ale nechápu, jak jsem mohla tvou “šedivku“ přehlídnout.
Holka, slzím tady, nejdřív se mi honil hlavou šílený zmatek, jak je něco takového vůbec možné…
Tohle se asi může stát každému z nás. Nikdo nevíme, kdy ta naše nitka končí. Je to smršť, přijít o milovaného člověka tak strašně rychle. Ale myslím i na to, že každá mince má dvě strany. Myslím si, že je mu dán dar se netrápit v bolestech tak dlouho. Ta představa, že vím, že už nemám naději, že už mě lékaři přestali léčit a já jen prosím boha, aby mé utrpení ukrátil, je asi to nejhorší, co každého z nás napadá při myšlence na smrt. Ale taťka dožívá v nevědomosti, v hospicu, kde je péče naprosto jedinečná. A ruku na srdce, já osobně znám člověka, který se z beznaděje hospicu vrátil domů v o 100% lepším stavu. I zázraky se dějí, není nic špatného v ně věřit. Ale to smíření se s koncem života, s tím, že času je najednou tak málo, to je to nejtěžší.
Hluboce mě to zasáhlo, ozvaly se vzpomínky na babičku dožívající své poslední dny v LDN, ta tíha, že už nevnímala nic z toho, co všechno jsem jí chtěla ještě říct, ta je v mém srdci dodnes.
Eli, drž se. Myslím na tebe, posílám do dálky spoustu energie.
Martina
Tak Ať se z tho tvuj tchán dostane.Někdy je nevědomost lepší.
pořád nakukuju když se diskuze hne…zvládněte to jak jen to jde nejlíp…přeji mu nevědomost až do poslední chvilky, je to pro něj mnohem jednodušší…. tak at návštěva klapne jak má, opatrujte se
Dnes nás čeká výlet za dědou.
Děda neví co mu je a jak moc je to zlé – což je pro něj myslím daleko snazší než momentálně pro nás – tvrdil, že má vřed na dvanácterníku a čeká na operaci. My vlastně ani nevíme co si uvědomuje a co ne – manželova rodina tam jezdí každý den, ale když odjeli nepamatoval si, že už ho nevaštívili. Jinak vypadá pořád stejně – samozřejmě pohubnul kvůli stravě, povídá si, jenom se mu plete do současnosti minulost.
Nevím jestli tu návštěvu zvládnu, už teď je mi strašně úzko. Dětem jsme řekli, že je děda nemocný, takže teď ho musíme navštěvovat v nemocnici, co bude pak…si neumím vůbec představit. S
manželem jsme se domluvili, že nejprve taťku omrkne, jestli vůbec bude vhodné, abychom tam s dětmi šli – kdyžtak se projdu s dítkama po městě a zkusíme to třeba v neděli. Taky chci, aby si děti pamatovali dědu takového, jaký vždy byl – aktivní a veselý chlap.
Všem moc díky, člověka to trochu nastartuje :-).
Ahojíky
nevím co ti psát, pracovala jsem na LDN ale slova útěchy marně hledám. Jenom se drž a navštěvujte tchána aby věděl, jestli vnímá, že ho máte rádi !!! Drž se!!!
vici, myslím na vás a držím palce, ať to ustojíte…
Vicikovko, to je strašně smutná zpráva. Myslím na vás. Držte se. Nevím, jak je tchán daleko, ale pokud to jde a pokud můžu z vlastní zkušenosti poradit, jezděte za ním každý den, nebo co nejčastěji. Je to těžké, ale zmobilizujte teď síly a myslete hlavně na to, aby pro něj byla situace co možná “nejjednodušší“, protože on je ten, kdo teď potřebuje největší pomoc a podporu. Moc držím palce, ať tu jeho nemoc a vše, co to s sebou přináší, zvládnete všichni nejlíp jak to jenom jde.
ahoj,holka zlata.
jak uz jsem psala,urcite tchana navstivte VSICHNI,pisu bohuzel,z vlast.zkusennosti a nechali
jsme si poradit od odbornika i lidicek,co podobne zazili,aby i deti jeste nemocneho videli.
je to celozivotni vzpominka a pokud to jeste jde,videt ho!…..
ja si napr.pamatuji na sveho milovan.dedecka,kdyz to jeste bylo s nim “ k videni“,snad me rozumis,tezko se to pise..ono totiz i smrt( nemoci) patri k zivotu a i deticky to dokazi chapat..
MOOC NA VASI RODINU MYSLIM!!!
ja slavila s detma pred par dny,jedno dulezite vyroci..a tykalo se i toho,ze slavim narozeniny 2x…
Meggi
Holky zlaté, moc děkuji.
Taťka je v hospicu, aby ten konec byl alespoň důstojný – což nemocnice a jemu podobné ústavy (LDN) nikdy nebudou. Bohužel doma být nemůže, především proto, že byl vždycky hodně aktivní – brousil nože (možná ho i některá znáte z různých historických trhů), má doma i zbraně. Bohužel nevíme, co by ho mohlo kdykoliv napadnout. On vypadá v současné době velmi klidně – v hospicu má máximální péči a ochota personálu, je naprosto úžasná.
Já za ním zatím nebyla – byl do nedávna dost nadopovaný léky (z nemocnice) – to už se nyní srovnalo, takže jsem se rozhodla, že bychom se za ním měli jet s dětma podívat – za prvé dokud je jakž takž při smyslech a všechny nás pozná a hodně o dětech mluví, myslím, že i on bude mít velikou radost.
Nějak pořád neumím pochopit, jak je možné, že se na to přišlo takhle pozdě – byl pravidelným dárcem krve. Před půl rokem byl i na odběru. Chodíval k doktorovi na preventivky. Nemocný nebýval. Nějak asi opravdu doufám, že jednoho dne někdo zavolá a řekne – moc nás to mrzí, ale s radostí Vám oznamujeme, že váš příbuzný je zdráv, diagnoza byla špatně stanovena na základě špatně fungujícího přístroje. Vím že je to paranoidní, ale kdo si to kdy nepomyslel…
Přeji mnoho sil těm, kteří si toto prožili, prožívají či budou prožívat, ať si najdou ve dne alespoń malý okamžik k úsměvu. vicikovka
Milá Vicikovko, myslím na Vás co chvíli…
Moc Vám všem – celé rodině – přeju dost sil, abyste to “ustáli“ a abyste zvládli (společně) vše, co vás čeká. Semkněte se k sobě a pomáhejte si navzájem. Dobře vím, že slova se hledají těžko a někdy člověk fakt neví, co říct – ale to nevadí, slova totiž nejsou všechno, jsou situace, kdy je lépe vzít toho druhého za ruku, dát pusu na tvář nebo ho pohladit…. a takové gesto mnohdy zmůže víc než slova…
Vici, snaž se o zachování alespoň minimálního zdání normálu – tzn. jez, pij a spi (v rámci možností).