Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vážná nemoc u tchána :-(((
Je to pár dní, co musel můj tchán do nemocnice – prakticky do nedávna “zdravý“ chlap. Posledních 14 dní měl samozřejmě nějaké problémy, ale nikdo nečekal, že to bude tak zlé – bolelo ho břicho, byl hodně unavený a pár dní před odvozem do nemocnice se choval divně – zapomínal, byl dezorientovaný – výsledek 3 nádory na mozku, rakovina na tlustém střevě a metastázy v játrech – je mi strašně mizerně. Manžel to snáší velmi špatně, já se snažím mu být oporou, ale jsem sama na sesypání. Každou chvilku se ptají děti, jestli pojedeme k dědovi a babičce, co jim jako mám říct!? Pokud to dopadne špatně, co dětem vůbec říct (je jim 8 a 4). Zatím jsem neměla ani odvahu se jet za ním podívat do nemocnice, navíc se bojím dost vzpomínek, zemřel mi tam před 6 lety můj tatínek – on zatím o své nemoci neví – je stejně dost mimo, zatím v nemocnici nespal ani jednu noc ve své posteli – netrefí, mele páté přes deváté… Musím brát prášky na nervy, abych byla v práci vůbec schopná nějak fungovat, do toho chci být oporou svému manželovi, ale nevím ani jak a co mu říct – vždyť když to sama po sobě čtu, vapadá to jako bezvýchodná situace a přesto doufám v zázrak :-(((. Do toho si samozřejmě můj manžel i já uvědomujeme, že by to mohlo být dědičné, takže nejen zármutek, ale i strach… vicikovka
Upřímnou soustrast…
…nevím co říci, je mi nějak mdlo z toho, co nás čeká, vici držte se…
vici, upřímnou soustrast. Držte se…
Upřímnou soustrast!!
vicikovko,
upřímnou soustrast!!
Vicikovko, upřímnou soustrast.
Držte se!
Dneska to všechno skončilo…nebo začalo… Dnes ráno děda odešel. Děkuji všem za podporu vicikovka
Ahoj Vici, moc moc děkuju, jsem z těch Tvých řádků “na hrnci“, to jako dojatá, byla-li a jsem-li Ti co platná, jsem za to moc ráda.
Říká se, že životní zkušenost je nepřenosná, ale já mám někdy pocit, že když člověk chce, snaží se a naslouchá, může mnohdy “převzít“ – alespoň částečně – zkušenosti jiných lidí a využít je. A Tobě se to evidentně daří. Jsi holka šikovná. Je to tak, jak jsem napsala – vedeš si dobře.
Milá Padmé, asi nebudu umět dostatečně poděkovat za tvá slova – jsou pro mě v mnohém odrazovým můstkem a je-li mi opravdu už bídně, pár slov od tebe se mi jako zázrakem vrylo trvale do hlavy a vynoří se právě tehdy, když je mi ouvej.
Tím nechci znevažovat slova útěchy ostatních – samozřejmě i to mi moc pomáhá, ale asi tím, že vím čím sis ty sama prošla – patří ti můj obdiv a i takhle na dálku nějak cítím ten klid a sílu. Děkuji vicikovka
PADME,ja ti rozumim,hlavne ten posledni odstavec..
a ja dodavam,ano,ne kazdy je “ silny“ ,nebo to dokaze vubec prijmout…a nekdo i utika,
vetcinou muzi( cest vyjimkam)..bohuzel je i statistika,ze tomu tak je..a ja to i zazila..
ten uprk,myslim…ale ,cert to( ho) vem,vse,co se stane,se ma stat..a clovek pozna,kdo jaky je.. 🙁
“Otrepu “se a jdu dal ,kazdy jsme jiny…ale dalo me to vzdy vic,nez se nejdriv zda..a ano,deti ti nedaji ani cas,myslet jinak,deti,to “ jediny“ ma smysl!
A zivot je kraaasnej! 😀