Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
EEG
Dnes jsme byly pro výsledky EEg Marušky, nedopadly zrovna nejlépe, i přesto, že nespala a neustále se hýbala paní doktorka vyčetla, že nad pravou hemisférou má opakovně spicifický epileptický nález.
No a co to pro nás v této chvíli znamená?
Prý hospitalizaci v nemocnici 4-5 dní!!!!!, kdy jí budou dělat nějaká další vyšetření, magnetickou rezonanci, opakované eeg a něco, při čem musí do narkozy, aby zjistili, zda za tím stojí cysta, epilepsie, nádor, nebo dalších prý mnoho možností.
Zatím jí mám dávat při teplotě diazepam a vůbec, když je neklidná, nesmí nikdy zůstat sama u vody, nesmí spát na palandě a další různá omezení aby si v případě záchvatu neublížila.
Tak jsem rovnou pětidenní pobyt v nemocnici prozatím odmítla, že si vezmu čas na rozmyšlenou, tak mi nabídla opakované eeg u nich, zda to nebude lepší, ale i kdyby ano, stejně je nutnost tento nález dovyšetřit, protože není normální :-(.
Tak a co teď, není tady někdo neurospecialista? Já se jí ptala jaká nebezpečí by jí hrozila, pokud bychom to nechaly být, nebo v případě, že bych vůbec nikdy na eeg s ní nešla, na což mi neodpověděla nic, že je tolik možností, že nemůže říci. Mohl by mi někdo naznačit, co by se jí mohlo stát, pokud bychom žádné eeg nepodstoupily a vůbec to nevěděly, popř. pokud bychom se teď rozhodly nadále nepokračovat ve vyšetřeních?
Petry, děkuju za reakce.
Peťko, o tom, že by tam byla sama jsem opravdu vůbec neuvažovala. Manžel si bude muset vzít volno, protože jak jinak bych tam mohla. Kojení asi není takový problém, nemocnice je cca 30 km a přes den bych to viděla dobře, v noci to bude horší, ale je jí 15 měsíců, tak třeba odbouráme noční kojení a taky zle nebude. Mně spíš prostě vadí, že bychom tam mohly na vyšetření dojet a kvůli nějakým papírům a protože “se to tak dělá“ tam budeme zbytečně dlouho, no uvidíme, ještě jsem se domluvit nebyla.
PetraO, ano, v podstatě to začalo díky učitelkám, v první školce strašně zlobila a paní učitelka s 30let praxí něco takového ještě neviděla, ve druhé školce k tomu přibylo podezření na nějaký problém v hlavičce (právě nevnímání a koukání skrze člověka), takže jsme se vypravili na doporučení psychologa na neurologii a výsledek je toto.
O tom, zda je nějak průkazný jsem ihned diskutovala s lékařkou, ale ona mi právě tvrdí, že i přes ty velké pohybové artefakty je to viditelné, vlastně jakoby tím hůř, že i v takovém blbém záznamu je to tak jasně vidět. I když jsem se objednala na kontrolní eeg, tak mi stejně řekla, že i kdyby bylo úplně OK, že se před tímhle nálezem neschovám, že prostě je nutnost dovyšetřit proč se to tam ukázalo, i kdyby už to tam nikdy jindy vidět nebylo. No já tomu nerozumím, nejsem doktor, ale připadá mi, že pokud to marušku nebude bolet a půjde se nějak rozumně domluvit, tak VĚDĚT, že nemá nádor bude docela bezva.
Pokud by vyšetření prokázalo nějakou epilepsii nebo něco podobného, řešila bych to dál, rozhodně jí nehodlám cpát už teď na noc diazepam, i když už mám předpis :-(, ani žádné zbytečné léky. Teď se mi jedná hlavně o to, zda zjišťovat (ale už se přikláním k tomu, že ano, nejistota je pekelná) co za těmi zkratky v eeg stojí a až budu mít jasno, že to není nádor, asi se s lékaři zase v pokoji rozejdu :-).
Jinak mně připadá logické, že pokud tvojí malé dělali eeg po úrazu, tak je jasné, že tam mohlo něco být a časem se vyspravit. JEnže Maruška žádný neobvyklý stav nebo úraz či cokoli neměla.
A ještě Ježečku, prosím, potřebovala bych nějak polopaticky proč se dělá CT i MR, nestačila by MR, co může CT prokázat, co nevidí na MR?
Na tom EEG jste byli poprvé? Jestli ano, tak bych ten výsledek prostě nemohla brát vážně (za těch okolností, za kterých proběhl). Teda jestli nemáš nějaký jiný důvod věřit výsledku, podle toho bych se také rozhodla. Ty také znáš svou dceru nejlépe. Vlastně ani přesně nevím, proč jste to podstoupili (kvůli tomu, že se její chování neléíbí učitelkám ve školce)?.
Mám také takovou jednu zkušenost, vše dopadlo dobře a proto píšu 🙂
Dcera také EEG podstoupila (po úrazu-otřes mozku, ale co se dr. nelíbilo, že proběhla křeč)-nevím, jak probíhal, byl s ní manžel. Odcházeli jsme z nemocnice s diagnozou “benigní epilepsie“ a hned nám neuroložka chtěla na to předepsat nějaký lék, ale to jsem odmítla, že budu raději vyčkávat a sledovat. Netlačila na mě. Vím, že epilepsie může vzniknout po úrazu, přesto jsem tomu odmítla uvěřit natolik , abych dokázala rvát do dcery nějaké léky (navíc manžel říkal, že na tom EEG nebyla zrovna moc klidná). Nic se naštěstí nedělo (nepodnikla jsem nic víc, než že jsem ji přenášela, kvůli případným nočním záchvatům, na které jsem byla upozorněna, k nám do postele). Pak na kontrolním EEG se mi ji podařilo udržet v klidu (bylo ji něco přes 2,5 r, prohlíželi jsme si knížky, náročný úkol) a nález byl naprosto čistý a od té doby je v pořádku.
Zrovna ona je ale takový zasněný, občas do blba koukající typ, jenže toto konkrétně mi nepřijde nenormální, sama vím, jak občas dokážu vypnu svět kolem a uzavřu se do světa ve svém nitru, mám to také už od mala, prostě se zasním.
Lien, držím palce, aby bylo s Maruškou vše v pořádku!
Jinak já bych v tomto případě vůbec nepřemýšlela a na vyšetření šla. Opravdu to může být prkotina a vše bude v pořádku, ale kdyby náhodou ne, vyčítat si to pak celý život, to by bylo hodně kruté. A třeba opravdu to bude vyšetření jen pro klid a budete přesně vědět, co a jak.
Jak často malou kojíš? Jak daleko to máte do nemocnice? Asi by si musel manžel vzít v práci volno, aby mohl za tebou do nemocnice malou vozit, na kojení, na pomazlení se…prostě aby se laktace udržela. Možná by šlo dojednat, že byste měly s Maruškou svůj pokoj a malá by tam mohla být alespoň přes den s vámi. Nebo mohl by manžel být s Maruškou v nemocnici?
Asi jsi o možnosti, že by byla Maruška v nemocnici sama ani neuvažovala, ale za sebe můžu říct, že bych tam dítě nenechala samotné ani minutu.
Zatím přesně nevíte co a jak. Vyšetření není bolestivé, uvidíte co bude dál. Moc vám přeji, aby to opravdu nebylo nic vážného.
nám teda výsledky z eeg taky neříkají hned.
Lien, nechci radit, spíš jen podpořit – těch 5 dní hospitalizace mi taky přijde moc, ale dokud nebudete vědět, na čem jste, nemůžete se asi ani pořádně rozhodnout.
Každopádně držim pěsti, aby šlo jen o nějakou prkotinu a vy do té nemocnice nemuseli.
Ohledně možnosti epi to holky pěkně popsali, já můžu přidat moji zkušenost, Vašek sice přímo epi nemá, specifické nálezy na EEG měl a dlouho, měl nebo má potvrzené recidiv.febrilní křeče (ťukám, poslední před 2 lety) a světe div se, byly s 90% pravděpodobností způsobeny velkými krčními mandlemi (hypoxie mozku), mandle šli ven a Vašík během půl roku “vykvetl“. Jo a když jsem přišla k doktorům po prvním záchvatu (právě takové to zahledění a škubnutí rukama jakoby se lekl), přesvědčovali mě, že to nic nebylo a že se mi to zdálo. No den na to měl grand mal se vším všudy.
Dnes je jak bez záchvatů, tak od jara i bez prášků, diazepam rektálně máme sice pořád v pohotovosti, doufáám že už ho potřebovat nebudeme.
Jo a co mě u vás ještě zarazilo, že si musíte chodit pro výsledky, mě je doktorka z EEG vyčte hned
Lien, ani si nechci představovat, co všechno se ti teď honí hlavou 🙁
Chápu, že ta dlouhá hospitalizace tě děsí, taky by mě to děsilo a to mám holky o dost větší. Uvidíš, třeba se to podaří zkrátit. Ono asi taky bude hrát roli, jak daleko byste to měli. Určitě bych ale na vyšetření šla, nejistota, když jsou ve hře i dost blbé diagnozy (i když málo pravděpodobné), mi přijde jako horší varianta. ale to už si musíte rozhodnout doma sami.
držím palce, ať všechno dobře dopadne.
já samože měla taky největší strach z rakoviny, ale tvrďák doktor mi hodil statistiky a “šance“ na nádor v případě těchto nálezů je mizivá. právě pro ten klid běžte na vyšetření co nejdřív.
popravdě mám větší strach z nějakého toho nádoru, nebo čehokoli, co by nás nutilo rozhodovat se o operaci mozku, než z epilepsie, až budu mít dostatek informací, rozhodnu se, možná ještě před tím kontrolním eeg, stěžejní bude asi informace o průběhu vyšetření v té dané nemocnici, jaká by byla domluva na shůdnějším řešení apod. Jen musím tedy vyzjistit kontakty a domluvit schůzky.
hlavně zachovej chladnou hlavu. já byla tehdy na pokraji zhroucení, ale syn měl “drsného“ doktora, který mi hned vyjmenoval nepřeberné množství chorob neléčitelných, smrtelných, které u dětí jsou a já odcházela s radostí, že má “jen“ epilepsii. dá se s ní, léčenou teda, normálně žít. navíc vy nemusíte mít epi, ale jen epileptické záchvaty způsobené něčím jiným, než epilepsií. a právě proto bych šla na vyšetření ihned, ať víte na čem jste. držím vám palce.
radko děkuju