Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Je mi 41 a toužím po 4.dítěti. Jsem normální?
Zdravím všechny, omlouvám se za anonym, ale je to citlivé téma..snad chápete. Máme tři zdravé děti a mohla bych být spokojená. Ale – všude kolem mě jsou miminka a na mě nějak dolehlo, že už to nikdy nezažiju – být těhotná, porodit a držet v náruči ten malinký uzlíček, který je na mě závislý a pak sledovat všechny pokroky. Manžel o tom nechce ani slyšet, jsem prý stará a taky se bojí, aby vše proběhlo v pořádku a jak by to vypadalo, kdybychom v 50-ti měli školáka. Na jedné straně chápu jeho argumenty, ale na té druhé přece jen doufám, že to přehodnotí. Fyzicky i psychicky se cítím skvěle, otázka je, jak to bude za 5…10 let.
Chtěla bych znát názor více lidí na toto téma, ať si srovnám myšlenky a rozhodnu se.
Co si o tom myslíte? Klidně napište, že jsem se zbláznila, já to ustojím :-))
anonymní H.
ahoj, mně je “teprve“ 35 a na něco si připadám stará, ale druhé dítě strašně chci, a nejde to! Moc ti držím palce. dnešní děti mají své děti o dost později než rodiče je, takže bys třeba stejně na vnoučata čekala 10 let 🙂 Pokud se ti podaří přesvědčit manžela, tak do toho. stejně je s tím spojeno spousta překážek a nemusí to dopadnout dobře (vím, o čem mluvím, mám za sebou 2 potraty), takže i tak to nemusí vyjít. můžete to jen nechat na přírodě. ale člověk by si mohl až do smrti vyčítat, ŽE O SVŮJ SEN NEUSILOVAL. je lepší litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme něco prošvihli.
Tak jsem konečně tady a děkuji Vám všem za Vaše názory a myšlenky. Velmi si toho cením. Máte pravdu na jedné straně, že s věkem síly ubývají, tudíž je pravděpodobné, že tomu tak bude i u mě, a na straně druhé, že se to dá zvládnout a člověk s děťátkem omládne.
Ještě bych chtěla uvést na pravou míru to, že manžel nechce – on totiž nebyl přesvědčený ani o tom, zda mít naše třetí dítě. Musela jsem ho “ukecat“ a dalo to fušku. Teď je šťastný, že ho máme (nejmladší má 5 a nejstarší 21, mezitím puberťák). Rozhodně bych si nedovolila otěhotnět za jeho zády, to vím, že by dopadlo špatně. Spíše jsem měla na mysli ho postupně zpracovat,aby sám chtěl. Dokonce on s tím začal, že si pořídíme ještě čtvrté a já jsem byla proti, ale teď když jsem to vzala vážně, tak se lekl a vymýšlí protiargumenty. Jasně, že by se jednalo jen o přirozený způsob početí, jiným metodám bych prostor nedala. Taky je dost možné, že by se to nepovedlo a zbytečně to tady řeším.
Byla jsem na gynekologii a konzultovala to i s lékařem a ten mě jednoznačně řekl, že do toho jít nemáme, že bych za pár let litovala a puberťáka zvládat v přechodu nezvládla, a taky mi taktně připomněl, že už nepatřím mezi nejmladší. Sice si o tom myslím své, ale už se začínám přiklánět k názoru – počkám si na vnoučátka.
Je pravda, že už přes dvacet let řeším hlídání dětí, tak to už by mohlo stačit.
Toto moje váhání možná opravdu vzniklo tím, že před sebou nevidím nějaký další cíl, jak taky někdo psal. Jsem člověk, který má rád změny – samozřejmě jen k lepšímu – a ubíjí ho stereotyp. Zkusím se nad tím zamyslet a něco vymyslet. Možnosti jsou široké – ale hlavně se maximálně věnovat mým dětem.
Potřebovala jsem si to v hlavě ujasnit a vy jste mi moc pomohly, ještě jednou se moc omlouvám za tu anonymitu, některé z Vás znám i osobně, třeba se někdy prořeknu 🙂
Moje prozatím konečné rozhodnutí pro tuto chvíli tedy zní – miminko už ne, máme splněno, už jsme doma všichni 🙂
Pokud by se situace změnila, věřte, že se pochlubit přijdu. Uvidíme :-))
Ještě jednou moc díky!
anonymní H.
A 43l.anonymni,to je uzasneeeeee,uplne jsem dojata,nadherne..a preji hodne stesti,zdravi!!al
apropo,me tehu,porody,byli horsi v “ mladi“, nez pozdeji-))
Opet souhlasim s Lien-))
ale zlobej (pobav.me-)me ty reci od nekterych zde,jakepak premysleni,co bude za 5,7,10l..?!!!
Dovolim si tvrdit,ze to je hloupost!!!!Nikdo nevime,co zitrek prinese,to je pravda,ale-
to by jsme “ nemohly“ mit deti ani ve 20,ani ve 30,kdyby jsme takto smyslely-)))
Nemyslete si,nepisi to jen tak,ale zivot me vysel doslova na vlasku,a vazim si kazdy den,
kazdou minutu,kterou prozivam s detma,opravdu..ale takhle uvazovat,co se tyce
dalsiho tehotenstvi ca ve 41,42 l,je prinejmensim podivne..
Jak uz jsem psala nize,bylo me 41,ale klouby me teda nebolej,zada bolej kdekoho,i
mlade kocky-)),zivot ziji aktivne,ze me malokdostaci,ikdyz mu je 26,cvicim,tancuji,chodim na
zumbu,bruslim s detma,do toho pracuji…a do toho vychovavam uplne sama,v zahranici
3 deti..nee,nestezuji si,naopak,jen “prikladuji“,citim se skvele a troufam si rict,,ze lepe,nez
jsem byla mladice-))A kdyby byl nejaky ok tatinek,klidne bych jeste detatko mela( vysvetleni
nize-))
Ono je to i o chuti zit a jak ho bereme,jsou “ stare “26, a znam i “ mlade“ 60-)))
Moje babicka ma 84l.a energii by mohla rozdavat a nikdy jsem ji neslysela
stezovat si,kdyz mela u sebe jakekoliv ditko z rodiny.,pritokmma za sebou 2 operace kloubu..A nasi?62 leti mladici,
a deti maji nejradeji tak pul hodiny-))))Pritom jsou zdravi,aktivni,lozej po horach,jezdej
na bezky,3 x rocne na dovcu…Tudy bych sve myslenky urcite nevedla,zda dalsi
ditko ve 41l..Taky umim pocitat,taky budu starsi a taky budu babicka…A tesim se i na tuhle etapu.
Anonymni,urcite se nebojim,ze by jsi mela dalsi ditko bez “ pozehnani“ manzela-))
Ale myslim,jsem si jista,ze je tohle tady vsecko,jen a jen,tva vec,my ti jen piseme sve nazory!
Meggi-)))))
P.S. tady je uplne normalni,ze ma i zena davno po 40 dalsi dite,jak uz nekdo zde psal,vek se
opravdu precenuje.
Je mi téměř 43, mám doma měsíční miminko a maximálně si to užívám. Je sice “teprve“ třetí a manžel byl z počátku k mému plánu skeptický, ale myslím, že nyní je stejně spokojený jako já. Děti máme poměrně malé (5 a 3) a já se cítím skvěle, takže nevím, jestli mě to nepopadne znovu :-))). Podle mne tedy jsi naprosto normální. Chápu i Tvé pochybnosti a obavy. Rozhodnout byste, ale měli oba, podpora manžela a rodiny je důležitá. Možná manžel potřebuje více času se s touto myšlenkou srovnat, ale měla bys na jeho pocity brát ohled. Přeji moc štěstí a pokud do toho půjdete tak také zdravé a šťastné miminko.
Ahoj, anonymní H 🙂
Vůbec nestíhám číst, co psaly holky. Ale pro mě je nejpodstatnější informace z celé tvé zprávičky – to, že manžel si to nepřeje. Odsud by ses měla odrazit. Jasně, tvé touhy jsou naprosto pochopitelné. Rozhodně jsi normální 🙂
Nevidím žádný problém ve věku, pokud je ti fajn a cítíš se na to. Trochu máš možná zatemněné smysly, pokud tě pudová touha po miminku ovládá. Možná necítíš občasné bolesti zad nebo kloubů, možná fakt nebýváš častěji unavená (jako já… :-)) Možná kdybys uvažovala na chvíli trošku reálněji a touhu trochu přivřela do šuplíku na malinkou škvírku, tak bys i argumenty manžela viděla jako oprávněné. Teď jsi fit, ale za dva, tři, pět let to tak rozhodně být nemusí. Máme kupu dětí a vím, kolik mě to stojí energie se jim věnovat, mnohdy je to vyčerpávající. A ať to beru z kterékoliv strany, tak přes rozhodnutí manžela prostě jít nemůžeš a proto bych tohle trápení přenechala koňovi a užívala si své rodiny.
My řešíme naprosto opačný problém, je mi letos 40, máme s manželem dohromady pět dětí (dvě s námi nežijí), ale můj muž touží ještě po miminku, kdežto já ho posílám do háje 🙂
Je mi takhle fajn, už máme víc času pro sebe, nemusím neustále v noci vstávat, řešit snoplíky a kojení a bolení bříška, nechci sledovat letáky a šílet kvůli levnějším plínkám, nechce se mi další dítě učit na nočník a sbírat všude hromádky, každé miminko s nadšením pochovám a vracím ho mamince bez toho, aby se mi srdce zatetelilo, jsem z toho prostě venku. Naopak si užívám, že se už můžeme spolehnout, že se děti pohlídají navzájem, že můžeme mít své plány, že se dá s dětmi už dělat i něco jiného, než se neustále podřizovat malému miminku.
Myslím, že holky určitě psaly něco podobného, prostě, pokud k tomu nemáš souhlas a nadšení tatínka, tak bych se do dalšího dítěte nepouštěla. Jak bys to chtěla udělat – podfukem? S tím, že budeš doufat a věřit, že to váš vztah ustojí?
Držím palce, ať se to vyvine jakkoliv, přijď si popovídat 🙂
tak kde máme anonymní H aby nám k tomu něco napsala 😀 ?
Mně by takové ty řeči o zodpovědnosti a tak docela přišly vhodné, kdybys psala je mi 60 a chci dítě, ale ve 40 mi to opravdu přijde přehnaně úzkoprsé. Jestli se tak někdo cítí, jako že už nemůže, v pořádku, ale to asi nebude tvůj případ, takže bych se zrovna nad tímhle až tolik nepozastavovala.
Souhlasím s Padmé….
Važ si toho, že máš 3 zdravé děti 🙂 Já měla jedno ve třiceti, dnes je mu 7 let a mám velké zdravotní problémy. Myslím, že by měl být člověk zodpovědný a myslet trochu i na případné problémy, mám strach, abych to vše zvládla do doby, kdy se bude moci postarat sám o sebe…..
Jsi normální, že “toužíš“, ale jinak souhlasím s manželem.
Hezký den,D.
Samozřejmě, že co se týče sil je to hodně relativní – nicméně se ale shodneme, že s věkem sil ubývá. Když se mi narodila malá bylo mamce 48 let (má tři děti – nejmladšímu tehdy 17 let). A musím říct, že už tehdy mamka přiznala, že už by to nezvládla a teď, když vezmou s taťkou obě děti(6 a 2) na výlet, přijedou sice spokojený, ale úplně vyřízený (což sami přiznávají). Musím podotknout, že naši rozhodně nepatří k lidem, kteří by vysedávali doma na zadku – jezdí každý týden do kina, do bazénu, 4x ročně na dovolenou…, prostě vedou aktivní život, ale prostě už nemají “nervy“ na to se s někým dohadovat… Mamka říká, že být babičkou je báječná věc – s dítkem si pohrát, potěšit a když začne vymýšlet a zlobit, tak ho šoupnout mamince:-). Takže bych asi taky z hlediska věku přemýšlela spíš nad tím co bude až dítěti bude 10 a více let…