Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Smrt domácího zvířátka
Dneska je smutný den. Ráno jsem šla pustit ven našeho pejska (bernský salašnický) a zjistila jsem, že během noci umřel 🙁
Pláčou nejenom děti, Markétka to nese hodně špatně. Pořád chodí a ptá se “Proč?“ Proč musel umřít, proč už s námi nebude, proč se to stalo, že chce aby neumřel atd….
Je to divný pocit, otevřít dveře a nikdo nepřiběhne, nikdo nás už nebude vítat až přijdeme domů.
Vůbec netušíme co se stalo. Sice byl včera k večeru trochu divný, ale mysleli jsme, že sežral moc trávy, z toho totiž pak zvracel. Večer ho muž kolem 2 ráno zavíral do chodby a říkal, že se mu zdál být lepší.
Vyčítám si, že jsme s ním nejeli v noci na veterinu. Co když mohl ještě žít a kvůli nám to tak dopadlo?
Vyčítám si, že jsem mu včera řekla, že je děsný pes, protože mi ničí všechno na zahradě 🙁 a že jsem ho odstrkovala protože slimpal na malého.
je divné otevřít dveře…………………..
Holky moc děkuji, doma je to zatím zlé. Markétka pořád pláče, Natymu to teprve večer plně docvaklo 🙁 a ten nejmenší chce pořád jít ven za haf, haf. Muž nechce ani jíst.
Gaston v červnu oslavil 5 let. Máme ho zakopaného vzadu na zahradě ( jde to, máme to potvrzené od veterináře) a muž prohlásil, že dalšího psa už nechce, protože Gaston byl jenom jeden.
Je divné otevřít dveře a vidět tu prázdnou chodbu, která mi najednou přijde tak velká a že venku kolem nám nikdo neběhá 🙁
Ksanda.1MD to je mi moc líto, to si ty psy nehlídají? vždyť můžou někomu ublížit.
Nuni, tak to je mi moc líto, každý odchod bolí a bohužel jenom čas může pomoct. My máme v nejbližším okolí hotovou smečku a děsím se času, kdy “to začne“ – babička má 14 letou fenku, druhá babička má dva 9 leté německé ovčáky a ségra má voříška neidentifikovatelného věku, ale určitě přes deset mu bude. My sami máme 5 letou vořechajdu.
Měli jsme spoustu křečků, kteří bohužel brzy odešli a to jsem obtížně nacházela odpovědi na otázku dětí “Proč?“.
Nezbývá než se s tím smířit 🙁
Maličkatou radůstku přidám, k těm ovčákům si babička (59let) včera pořídila štěňátko Moskevského strážního psa – dneska jsme za nima byli a je úžasná.
Drže se a nebojte, čas trochu obrousí hrany…
Tak to je moc smutné:-(. My teď také prožívali stejnou situaci. Asi před půl rokem nám místní smečka psů roztrhala naši kočičku – dcera (6let) z toho byla fakt špatná, syn (tehdy rok a třičtvrtě) to ještě příliš neřešil. Na konci května jsme si pořídili koťátko – britskou modrou kočičku. Nádhernou. Už jsme ji měli naučenou, že se pohybovala pouze kolem domu (cca v okruhu 50m), všechny “nedostatky“ jsme ji odnaučili, prostě se z ní stávala úžasná kočička. No a minulý týden nám ji přinesl soused – sotva už dýchala – zřejmě něco špatného snědla. Malý se cca týden ptal, kde je (toho jsme trošku “oblafli“ – řekli jsme mu, že je u dr. a že až se uzdraví, že ji dáme někomu moc hodnému, protože mi ji nedokážeme vytvořit bezpečný domov). Malá už to prohlídla a řekla, že se chce odstěhovat někam, kde nejsou zlí lidé (myslela tím ty páníčky té smečky psů, která tady běhá a loví zvěř neb jsou hladoví) a kde tedy budeme moci kočičku mít neb jsem řekla, že si novou nepořídíme, že bychom ji nedokázali ochránit. Teď si umanula, že chce teda pejska – že ten nebude utíkat za plot. Na pejska se necítím já – přijde mi to ještě větší závazek než kočička. Takže není dne, kdybychom neměli doma slzavý rozhovor:-(. Tak ať to zvládnete líp jak my.
Nuninko, to je smutné.
Kolik mu bylo let?
Nemůže za to nikdo, to se prostě stává. Snad se vám to povede dětem nějak rozumně vysvětlit a pochopí, že i tohle je život.
Nuníííí….
to je ale fakt na prd! Nejde říct, jak s tebou soucítím a držím palce, ať ten největší smutek rychle odejde a dojdete ke smíření bez výčitek.
Opravdu je nejlepší pořídit si nového pejska. Zalepit tu díru. Nám takhle po sobě odešli 3 zvířátka – nejdříve byli spolu na jednom místě, pak jsme je rozdělili a teď už jsou zase spolu, kluci. Měli jsme 2 psouny a jezevčíka. Pak se psouni přestěhovali s námi a jezevčík zůstal u tchýně. Psouni umřeli rok po sobě a nesla jsem to neskutečně. Když umřel Vašík, ten druhý, tak to jsem nemohla přestat brečet a ta prázdná klec a pelíšek v pokoji, to bylo něco hrozného. Ale rozsekli jsme to a za 10 dní jsme si sehnali Lilinku. Na Vašíka a Agátka se zapomenout nedá, ani jsme nijak nesrovnávali, ale trošku se ta díra v srdíčku zalepí…
Posílám moc sil a obejmutí!! *
Nuninko také je mi to líto, přeji ať to brzo přebolí…A když otevřete dveře, ať je tam brzy někdo šťastně vrtící ocáskem
Nuninko, úplně ze všeho nejdřív – nic si nevyčítej. Stalo se to a nedá se to vrátit, tak žádné “kdyby“.
Vím, že je to smutné a vím, že pejsek je člen rodiny (a nemusí to být pejsek, jakékoli zvířátko se stane “členem“ rodiny, jakmile to máš doma a staráš se o to, máš to ráda).
Pusťte slzičky ven. A dejte průchod smutku.
Nám když umřel pejsek, buleli jsme doma úplně všichni. Takže vím, o čem je řeč.
A jak to vysvětlit dětem?
Tohle se velmi obtížně vysvětluje. Když je zvířátko staré a nemocné, pak je to vysvětlení o krapítek jednodušší, ale dítě to většinou stejně odmítá přijmout – právě proto, že je tam ta citová vazba. Já jsem tenkrát malýmu řekla, že “přišel jeho čas“, že zvířátka mají jinak dlouhý život než lidé, že žijí krátce oproti nám…
Nuninko, držte se, ty první dny jsou nejsmutnější… časem to bude lepší a lepší…
A pokud budete chtít a mít odvahu, pořiďte si domů nové zvířátko – a nemusí to být pejsek – každé mláďátko je roztomilé, přináší radost a umí vykouzlit úsměv :-).
nuni, tak to mě moc mrzí, taky máme berňačku a moc si to ani nechci představovat, jaké by to bylo hlavně pro malou :-(.
Držte se
petro, blbý to možná je, ale z vlastní zkušenosti vím, že je to nejlepší řešení
nuninko je mi to líto, přeju aby ten smutnej pocit byl čím dál méně bolestný, a určitě si nic nevyčítej, kdyby je sice hezké slovo, ale ubližuje na srdíčku, so se má stát se prostě stane….držte se…