Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Je tu nějaká porodní asistentka?
… která by byla ochotna čelit otázkám ohledně přirozeného porodu v nemocnicích? Pár dotazů, které mě celkem trápí, bych jistě měla a třeba by to pomohlo i jiným. Při pokusu o debatu v porodnici jsem byla postavena před hotovou věc (postup je takový a takový a hotovo dvacet), což se mi dvakrát nelíbilo.
Tak jestli tu je nějaká ochotná odborná duše, přimlouvám se za návštěvu této diskuse 🙂 Díky moc
Ale stále je tu otázka toho, jak kdo vnímá, kdy je dítě v ohrožení života a kdy má zdravotník právo nerespektovat přání rodičů a kdy ne. Třeba takový ambulantní porod už je díky po jednomu takovému sporu, který vyvrcholi soudem, možný snad ve všech porodnicích (aniž by na člověka posílali policii se sociálkou).
kopírováno z http://ferovanemocnice.cz/deti-a-rodice-porod-28/souhlas-s-peci-u-ditete-299.html
Může být proveden nezletilému zákrok přes nesouhlas rodičů?
Lékař nemusí respektovat názor zákonných zástupců pouze v případě, kdy rodiče odmítají provedení zákroku, který je bezodkladně nutno provést pro záchranu života či zdraví dítěte. Soudy se zabývaly například případem Svědků Jehovových, kteří odmítali dát souhlas s krevní transfuzí dítěte, přestože si lékaři byli jisti, že bez této léčby dítě zemře. Zde soudy rozhodly dokonce o omezení rodičovských práv. Toto omezení i provedení zákroku přes nesouhlas rodičů následně posvětil i Ústavní soud. Pokud se tedy jedná o přímé ohrožení života dítěte, není nutno nesouhlas rodiče či jiného zákonného zástupce respektovat, na což pamatuje i zákonná úprava.
Pokud však rodič odmítá dát souhlas k zákroku, který není zcela neodkladný, musí lékař toto odmítnutí respektovat, popřípadě, pokud je přesvědčen, že zdraví dítěte bude ohroženo, může informovat orgán sociálně právní ochrany dítěte („sociálku“).
Myslím, že právě toto poporodní vyšetření pálí hodně maminek :-(.
No ale jinak pokud dítě není v ohrožení života, oni si nemůžou dělat co chtějí, pořád jsi jeho zákonný zástupce a jedině ty můžeš rozhodnout co a jak bude.
Po svém druhém porodu jsem napsala stížnost na pediatru jak na vedení nemocnice, ta ne lékařskou komoru a bylo mi uznáno toto právo a vedení se mi písemně omluvilo za pochybení lékaře.
A to šlo jen o vykapání očí bez mého souhlasu. TAkže skutečně není možnost si dělat s dítětem co uznají za vhodné.
Hanzlici, moc tě chápu!!!..Vím, že při porodu také záleží, na koho narazíš, i PA (směna) v jedné porodnici se může lišit, ale každopádně tak jako tak předporodní, porodní děj ještě člověk má šanci hodně ovlivnit, ale s poporodním dějem to je složitější, protože už nejsme s minkem jedno tělo, zákon i zdravotníci si nás rozdělí, jakoby mezi námi byl najednou nějaký hluboký příkop, navíc matka má v této věci menší práva, než jsou práva dítěte, ale pohled na práva dítěte jsou odrazem nějakého většinového vnímání. V součastné době to je pohled takový, že naše dítě se nachází ve vysoce ryzikovém a nebezpečném období, které trvá ještě 72 hodin po porodu a v zájmu jeho života a zdraví jsou mu zdravotníci povinni poskytovat zdravotní péči, na kterou má ze zákona nárok (navzdory přístupu k věci rodičů) a to i když v té chvíli žádnou nepotřebuje. Ale co kdyby (a spousta černých scénářů navrch), to je ten afgument. Problém je, že dokud Ti dítě nezkontroluje po porodu neonatolog, tak se neví, jestli dítě zdravotní péči potřebuje nebo ne, takže ho zkontrolovat prostě musí a to prakticky okamžitě, je to povinnost lékaře. Ovšem stále je ta praktika, že miminko odnesou, zatímco je možné základní vyšetření udělat na Tvém břiše (v tomto bodě nesplnili můj porodní plán ani v CAPu)…
Lien, moc ráda, doufám, že se u tvého kontaktu setkám s pochopením mých dotazů. Jestli můžeš do vzkazů… Děkuju moc!
PetraO: mám na mysli debatu o přirozených porodech. V porodnici, se kterou mám zatím svou jedinou zkušenost, tuto možnost nabízejí, ale jak se zdá (a potvrdilo), tak jen na první pohled. Spousta postupů zůstává rutinních a přirozeného poskytují pouze možnost volby polohy. Což je ve srovnáním s ostatními porodnicemi obrovský pokrok, to rozhodně, ale chybí mi i další věci, o kterých si myslím, že na ně mám nárok. Na druhou stranu, člověk si bude stát za svým a podle toho s ním pak bude personál zacházet, toho se bojím jako dost reálné “hrozby“. Tak mě zajímá, jak se tyhle věci mají v očích druhé strany. Byť jsem odjakživa odpůrkyně porodů doma, tak na sobě začínám pociťovat jakousi paniku, jako kdybych byla do této varianty tlačena právě neochotou porodnic poskytnout mi to, na co mám, dle mého, svaté právo. Např. nenechat si dítě po porodu odebrat na měření, vážení, apgar atd. To mě trápí asi ze všeho nejvíc.
Porodní asistentka nejsem, ale o jakou debatu mělo jít?
Pokud ty nesouhlasíš s jejich postupem, můžeš se buď podřídit podle nich nebo máš právo odmítnout-cokoli (podepíšeš revers) nebo najít porodnici-lékaře, kde Ti vyjdou vstřict a můžete dojít k nějakému kompromisu.
Hanzlíci, pokud budeš chtít, můžu tě nakontaktovat
… která by byla ochotna čelit otázkám ohledně přirozeného porodu v nemocnicích? Pár dotazů, které mě celkem trápí, bych jistě měla a třeba by to pomohlo i jiným. Při pokusu o debatu v porodnici jsem byla postavena před hotovou věc (postup je takový a takový a hotovo dvacet), což se mi dvakrát nelíbilo.
Tak jestli tu je nějaká ochotná odborná duše, přimlouvám se za návštěvu této diskuse 🙂 Díky moc