Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ahoj dávné kamarádky
Zdravím všechny, co si mě ještě pamatují, ale i ty ostatní. Jsem hrozná ostuda, nebyla jsem tu tak dlouho, že se nedokážu ani přihlásit. Takže tady TaHad. V srpnu budeme slavit první výročí svatby. V červnu úspěšně složil mladší syn zkoušky a před týdnem si koupil auto, do práce bude dojíždět. Práci má, protože měl stipendium a smlouvu musí podepsat, takže odpadá problém se sháněním. Kluci budou dělat ve stejném podniku, takže bude ještě vozit staršího bráchu, který si auto pořídil před dvěma lety ještě před maturitou – nenechal si poradit, hrozně pospíchal, koupil si křáp, který se mu postupně rozpadal. Mlaďas to měl taky o moc snažší, protože jsem mu nedovolila sáhnout na stýpko, dokud nesplní všechny podmínky – neustále jsme se kvůli tomu štěkali a teď to snad konečně ocenil. Manželství klape, dáváme postupně do kupy byteček, jezdíme na výlety, žijeme kulturou – užíváme si spolu. Kluci zlobí, ale mě to nerozhází. Není to tak dávno, kdy jsem byla téměř na dně a nějaké nesmyslné spory mě vážně nerozhodí. Mrzí mě to, ale nic není ideální, já jsem spokojená. Ono je to snad přejde. Asi tady založím novou diskuzi na téma: když se děti nechtějí postavit na vlastní nohy.
Děkuji každému, kdo trpělivě přečetl mé povídání a přeji krásné prázdniny a hlavně moc a moc zdraví vám všem a vašim blízkým.
Blanka
Zuzino, tak ideální to zase není…. komunikace v domácím provozu je příšerná. Otázky “kdy přijdeš, kam jdeš ….“ vůbec nepadají, protože se mi stejně nedostane odpovědi. Netuším, kdy se objeví, s kým se objeví, ten starší se neustále cuká přispívat. S mladším se dá spíš domluvit, ale s financema budou určitě taky potíže, všechny příjmy rozhází a nikde není vidět za co…. nejraději by se nechali živit a obsluhovat, nelíbí se jim, že od nich vyžaduju pořádek a když od nich něco potřebuju, nikdy nemají čas ani chuť. Fakt je pozitivní, že mají práci a to ostatní se ještě musí naučit a nejlíp by se naučili, kdyby hospodařili na svém, když my jsme na ně tak oškliví – to by vážně bylo samostané téma k diskuzím….. snad ta odpovědnost taky brzy přijde.
TaHad super,že se máš dobře :-)co se týče kluků,nějak moc je rozšířený model ,,mamahotelu“.nicméně mezi klady řadím,že jsou výdělečně činní a pokud jiné problémy v komunikaci,domácího provozu nejsou,tak snad na to přijdou brzy sami,že už je nebude bavit odpovídat na otázky kdy přijdeš 🙂
Ahojky! Jsem ráda, že jsi na staré kamarádky nezapomněla 😀 A ještě raději čtu, že je vždycky obrat k lepšímu možný. Moc ti to přeju.
Blani, taky si pamatuji všechna tvá trápení… a je to fakt hrozné, že ten čas tak letí 🙂
Ale o to víc raději čtu, že se máš krásně a z té zprávičky vyloženě dýchá pozitivní energie, tak doufám, že nezůstane jen u toho, ale že se u nás zase rozpovídáš 🙂
Moc tě zdravím!!!
Ahoj, Blani.
Zrovna nedávno jsem přemýšlela, že o Tobě dlouho nic nevím a jak asi žiješ. A Ty se pár dní na to ozveš. Jsem moc ráda, že Ti všechno klape tak, jak mám. Moc štěstíčka!!
tak já už jsem tu také stará v tom případku také si tě pamatuju Balani, hlavně jak jsi se trápila s tím autem co a jak…no chlap se vyřešil sám a také tě nám sebral, ale odpouštíme…není nad to když je někdo spokojenej….tak třeba najdeš občas chvilku nakouknout….
klukum hodně štěstí do života a tobě stále líbánky 😀
Ahoj Padmé, je neuvěřitelné, že si pamatuješ má slova, pronesená vážně dost dávno. Vždyť kluci tehdy chodili ještě na základku a dnes už jsou naše školní povinnosti minulostí. Zdravím i Lien. Musím se prokousat příspěvky, abych byla zase trochu v obraze. Jóóó…. fakt to letí…vždyť už jsou to čtyři roky, co jsem bojovala o hypotéku
Ahoj TAhad, jsem ráda, že manželství klape a už je to rok?? Neuvěřitelně čas letí.
Ahoj TaHad (Blani) :-).
Moc ráda Tě po dlouhé době “vidím“ :-). A koukám, že už se také řadím k těm “dávným“… asi už toho dost pamatujem, že? 😉 Vytanula mi jedna “dávná“ vzpomínka – jak jsme si tenkrát (před lety) tady v diskutárně psaly, když jsi byla s klukama sama, že přece nebudeš běhat po náměstí a volat, že sháníš chlapa 🙂 🙂 :-). Teď se tomu směju :-).
No, vidíš a Ty budeš slavit výročí svatby! 🙂 A kluky už máš v práci! To je neuvěřitelný.
Jsi hodná, že´s o sobě dala vědět. Měj se moc hezky, k výročí svatby přeji “vše dobré“ a zase napiš, až Ti vyjde chvíle.
Zdravím všechny, co si mě ještě pamatují, ale i ty ostatní. Jsem hrozná ostuda, nebyla jsem tu tak dlouho, že se nedokážu ani přihlásit. Takže tady TaHad. V srpnu budeme slavit první výročí svatby. V červnu úspěšně složil mladší syn zkoušky a před týdnem si koupil auto, do práce bude dojíždět. Práci má, protože měl stipendium a smlouvu musí podepsat, takže odpadá problém se sháněním. Kluci budou dělat ve stejném podniku, takže bude ještě vozit staršího bráchu, který si auto pořídil před dvěma lety ještě před maturitou – nenechal si poradit, hrozně pospíchal, koupil si křáp, který se mu postupně rozpadal. Mlaďas to měl taky o moc snažší, protože jsem mu nedovolila sáhnout na stýpko, dokud nesplní všechny podmínky – neustále jsme se kvůli tomu štěkali a teď to snad konečně ocenil. Manželství klape, dáváme postupně do kupy byteček, jezdíme na výlety, žijeme kulturou – užíváme si spolu. Kluci zlobí, ale mě to nerozhází. Není to tak dávno, kdy jsem byla téměř na dně a nějaké nesmyslné spory mě vážně nerozhodí. Mrzí mě to, ale nic není ideální, já jsem spokojená. Ono je to snad přejde. Asi tady založím novou diskuzi na téma: když se děti nechtějí postavit na vlastní nohy.
Děkuji každému, kdo trpělivě přečetl mé povídání a přeji krásné prázdniny a hlavně moc a moc zdraví vám všem a vašim blízkým.
Blanka