Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
domácí výuka
Zajímám se poslední dobou o unschooling a rovnou píšu, že tento způsob je velmi blízký mému vnímání. Chci se zeptat zda je tu někdo, kdo ho praktikuje a také na další názory na něj.
filozofie unschoolingu je v podstatě taková, že člověk se učí (tedy jsou mu podány iformace, pokud o ně žádá) jen to, oč projeví zájem, tedy nejede podle žádných školních osnov, tyto znalosti jsou poté trvalé a hluboké.
Další info např.:
http://www.sneni-a-duse.cz/unschooling.html
Článek o současné situaci, velmi zajímavé:
http://www.osule.cz/blog/2012/01/29/proc-zmenit-vzdelavaci-paradigma-cast-1/
Pro anglicky mluvící (když mi to někdo shrne, budu moc ráda :-P) hlavně mě zajímají informace o ADHD.
http://www.youtube.com/watch?v=zDZFcDGpL4U
Ještě nemám děti ve školním věku, takže mě také zajímají názory na klasické školství, jak jste spokojené, s čím se potýkáte, co vám naopak přijde jako klad, zda jste přesvědčené, že je škola pro vaše děti to pravé.
Děkuji za všechny příspěvky.
peťko, to není ani tak o inteligenci. synek (ten nynější školák) má inteligenci nadprůměrnou, v encyklopediích leží od školkovýho věku, ale jen v těch, co ho baví. vyjmenuje i latinsky dinosaury, žraloky apod. ale co se týká např. dějin, to nebere. (proč se musím učit kdo tu byl králem když už je dávno mrtvej?:-) dobrovolně dělá jen to, co ho baví. takže by určitě neprahnul po tom, aby se sám učil násobilku, nebo vyjmenovaný slova. je to i o povaze toho dítěte.
na styl – dělej si jen to co chceš a hlavně na styl – já si budu dělat co chci, a jestli to někomu vadí, je to jeho problém mám dost vyhraněný názor.
radka2
Lien, ještě k tvé reakci na Radku.
Vím, co tím chceš říct, video na Noemi (zas to jméno píšu chybně, že?) jsem viděla, dokonce celé. 🙂
Ono je to totiž krásně řečeno, že když nebudeme děti nikam strkat, že se začnou učit, to co chtějí a kdy chtějí. Jak tam vypráví o svém dítěti…..
Nevěřím tomu, jsou to kecy. Takto může fungovat jedno dítě z tisíce! A to bohužel právě dítě silně inteligentní, které je schopné se pak, až bude chtít jít opravdu studovat, vše našrotit. Tak jak tam popisuje, že to dělají všechny děti…nevěřím. Opravdu jen u velmi inteligentního dítěte tento přístup nemusí zanechat následky a toto dítě se dokáže adaptovat a být uspěšné.
Tisíce dalších dětí s touto výchovou, které jsou prostě normálně průměrné, zapadne a nebude mít nikdy potřebu se nic doučovat a hltat v encyklopediích informace. No a ty hloupější (nebo tedy abych nikoho neurazila, méně bystřejší) děti, ty prostě nejen, že zapadnou, ty dokonce odpadnou.
Děti, které nemají od přírody motor, jít dopředu, něco se naučit…(vychovávané stylem, že do školy nemusí), ty nebudou mít potřebu se učit ani to čtení.
Slepenino, to je super, jsem ráda že je tu někdo s vlastní zkušeností i že vám to s dcerou sedlo.
Ksando, díky za názor, určitě máš pravdu, že přeci jen něco se na školách pohnulo a existují i soukromé a vždy asi záleží i na lidech, učitelích, jaká škola bude.
Já mám tedy doma ještě předškolačku, ale co jsem měla možnost vidět (na praxi)…, tak dnešní škola je už opravdu jinde než za nás. Domácí učení – dobře, že je to možné, jistě existují děti, kterým to vyhovuje více jak klasická škola, ale pro moji dceru ho nevymysleli:-). Jak jsem již několikrát psala – má dcera neni přirozeně cílevědomá…, příliš mnoho věcí ji také nezajímá, potřebuje mít srovnání s jinými dětmi, aby šla dál. Myslím, že je dobré, když všechny děti absolvují záklaní vzdělání a pak je již čas vzdělávat se jen v tom co mě baví a co využiji ve svém dalším životě – v tomto si myslím, že střední školy ještě úplně ok nejsou neb i na úzce specializovaných se učí mnoho věcí kolem, což si myslím, že je v konečné fázi kontraproduktivní. Pototýkám, že je to jen povrchní názor neb jsem o tom nikdy moc nepřemýšlela. Spíše jsem se snažila najít tu nejlepší školu pro dceru a přiznávám, že rozdíly mězi školami jsou opravdu veliké.
K domácímu učení můžu napsat, že doporučuji. Dceru jsme učila doma dva roky, prostě v první třídě neposeděla a na základě učitelky po dvou měsících se rozhodlo domácí vyučování a měla jsem z toho strach to přiznám. Učitelka mě uklidňovala, že to zvládnu a tak vždy každý den dvě hodiny doma a pak dvě hodiny škola. To byl podle mě to nejlepší co se mohlo vymyslet, dcera nepřišla o kolektiv a doma prostě jsem měla na ní čas ji ne snad nutit, ale motivovat k činnosti. Ovšem musí být určité podmínky, aby to bylo umožněno a kdybych mohla nyní i když už končí devátou třídu tak bych ji učila opět a ke konci loňského roku jsme měla velké dilem zda znova nebo ne, byla ve škjole šikanovana a když mi slíbili ve škole její psychickou pohodu tak dál jsme to neřešila, ale bohužel se to nezlepšilo až nyní poslední půl rok, když ten dotyčný tam přestal chodit. Tak pokud to tak někdo cítí tak určitě doporučuji.
Makineo děkuju moc za reakci.
Líbí se mi co píšeš, je na tom určitě dost věcí k zamyšlení.
Dost souhlasím s tím pobytem venku, to určitě teď v mnoha rodinách chybí.
Bami, díky – nějak mně to včera nesedlo a Tvá slova mě pohladila po duši.
Tak nemůžu říct, že by mi ta myšlenka byla úplně proti srsti, na druhou stranu to ani tak nepovažuju za nutné.
Dcera je ve druhé třídě, nemám zatím pocit, že by se učila věci, co nevyužije, jsou to všechno ty základy, co do svého života zařadila, čte, počítá… Jakmile se naučili násobilku, hned ji aplikuje v běžných situacích, kdy sama potřebuje. Když jsme na oslavě chtěly dát každému dítěti 3 obrázky a bylo sedm dětí… tak se jí to hodilo, nemusela se mě ptát, což by udělala asi před půl rokem… Mám zatím takový pocit pořád. Že co se naučí, tak využívá. Co se týče prvouky, tak tam samozřejmě záleží s čím se potká, ale pořád jsou to základy, které vídá celkem běžně (o rodině, jídle, poli, louce, stěhovavých ptácích)…
Co se týče motivace, uznavám, že nevychází prvotně z ní (nebo se nestihla třeba jen projevit), ale tím, že to přijímá jak to je, bez problémů, tak v tom tak zásadní problém nedokážu vidět. Tohle vidím jako jediné, co se nedá skloubit s normální školou. Tam nebudou čekat, až dítě bude chtít něco umět.
Jinak to propojování… Mám dojem, že to dělám taky. Že to přirozeně tak vyplyne, že něco vidíme, tak se o tom začneme bavit, někdy přidá navrch něco ona, co zná ze školy, jindy zas se o něčem, co zmíní ona, rozpovídám já, třeba zas z jiného úhlu pohledu v jiných souvislostech, nebo jen ukážu, že mám na něco nějaký názor atd…
Na tom nevidím nic výjimečného a nic nedostižného. To stejné, když ona sama něco chce, tak s ní taky hledám na internetu, taky si s ní povídám, když chce vařit, tak se mnou taky vaří atd. To samozřejmě platí i pro mladší dceru.
Zásadní, co mi v článcích vadí, je ta představa, že dítě chodící do školy je neoriginální uťápnutý postrádající sebevědomí člověk, že se s ním snad ani nikdo nebaví atd.
Nevím, ale zatím to cítím tak, že můžu tu školu doplňovat, nabízet zas ten svůj pohled. Tudíž když dostane jedničku, tak nejásám, že zase další jednička, ale vracím to k těm vědomostem…aha, tak to si paní učitelka myslí, že už krásně čteš. Když jdem na procházce, nebo když ona lítá sama venku, tak fungujeme stejně jako to, co se popisuje v článcích. A myslím, že to tak asi bude skoro všude.
TAkže když běhá po louce a řekne mi, že se naučila chytat ještěrky a kobylky a popisuje mi, jak je loví, že je prvně v klidu sleduje a pak chytí… TAk se bavíme o ještěrkách, jak vypadají, co jí atd. nebo o tom, že tak loví i ostatní zvířata, že musí nenápadně atd. Možná je to blbost, ale ještě před měsícem ji sama nechytla, byla moc hrr, takže taky je to její vlastní poznání, které ji zas já můžu ukázat v jiných souvislostech.
Co tím chci říct. Strašně moc považuju za důležitou tady tu volnost, že děti lítají po venku a objevují svět a taky to, že se s nimi někdo baví.
Ale přijde mi, že když se děti půlku dne učí ve škole něco, co je učí někdo podle osnov, a druhou část dne si dělají co chtějí, tak je to spíš obohacující. Že jednou je to tak, že dítě něco zná za školy a když se s tím setká v životě, tak se mu to jen hodí a jindy je to naopak…
Jinak myslím, že naše škola je normální, učitelku mají před důchodem, nicméně přijde mi fajn, děti ji mají rády. Můžou jít na záchod i v hodině, můžou se protáhnout na koberci, učí se i hravou formou, občas jdou někam na procházku, atd.
Pravda je, že nadšení ze školy ji vydrželo asi půl rok. Teď se jí do školy někdy nechce a je ráda za každé prázdniny. Nemyslím, že je to dané až tak tím, co ve škole dělají a jak, ale spíš tím, že by nejradši byla celý den venku. Asi ve smyslu, že se mi taky někdy nechce vstávat, ale jakmile vstanu, tak pak už dobrý.
tady je na rodině, ale je to klas. dom uč. do toho bych nešla
http://www.rodina.cz/diskuse36.htm
bami něco je na rodině /ale tam nechodím/, pak jen ty odkazy z úvodní zprávy, ale tam se zase moc nediskutuje. Já jsem v uzavřené skupině, do které mají přístup jen určití lidé, takže to nepůjde.
Ale jsou tam i tací, kteří to nevidí, kteří to “žijí“.
Zkus si pročíst ty články tady, sroluj maličko dolů, jsou tam tři rodiny a jejich zkušenosti tady v čechách:
http://www.sneni-a-duse.cz/unschooling.html
Jinak je hodně materiálů v AJ, jenže to si bohužel nepřečtu.