Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vánoční dárky - nedárky.
Vím, že už je dávno po Vánocích, ale pořád musím přemýšlet nad tím, jaké dárky nám (tedy Verunce) byly naděleny od prarodičů.
Nevím jak to děláte vy, ale já tchánovcům a tetám ukázala v katalogu hraček to, co by si naše dítko šíííleně přálo pod stromeček (My little Pony, Barbie + nějaké oblečení, Ken, různé cetky,…). Verunka (k nelibosti celé rodiny ze strany mého muže) miluje růžovou a tak jsem pro ni chtěla nějaká trička, jak jinak než růžová.
A hle, pod stromečkem ležela kytara (absolutně nerůžová) od Vietnamců, která visí od Vánoc na skříni bez povšimnutí. Hnědé (spíš chlapecké) tričko s žirafou, které nechce Verunka ani do školky, svítivě oranžovou (že by se za ni ani cestář stydět nemusel) mikinku s koníkem, hnědý svetr o 3 velikosti větší a hnědého plyšového koně (jediná hračka, která byla přijata s obrovským úspěchem). Vím, že se říká: “Darovanému koni na zuby nekoukej.“ Ale mrzí mě, že vyhazují peníze za věci, které Verunka nechtěla (ve 4 letech ještě neumí předstírat nadšení). Navíc mě naštvalo, že jsem jim nemusela psát(Už začátkem listopadu za mnou lítali co mají koupit), co Verča chce, mohli koupit co chtěli a vyšlo by to stejně.
Vici, tak toto znám. Hlavně teda od praprarodičů. Ale tam to neřešíme. Letos to dopadlo tak, že Marek dostal autíčko, které samo jezí a vyhrává (nesnáším kraválové hračky) a Šárka svítící lampičku muchomůrku. Vše hračky z Lídlu, nebo Penny, nebo podobných obchodů. A jak to dopadlo? Šárku (8 měsíců) nejvíce pobaví ono autíčko a Marek (3,5 roku) si muchomůrkou svítí v domečku, který jsme mu udělali z obrovské krabice. Jinak plyšáky jsme předali dětem do nemocnice, kamion vydržel asi týden, potom ho Marek rozšlápnul a letěl do popelnice. Ale i když to potom tlumočíme nahlas, tak si stejně nepomůžeme. Ostatní naštěstí respektují naše (dětská) přání, nebo dají obálku a přání plníme my.
A pokud se náhodou stane, že se dárek opravdu nepovede a nelze vrátit, tak zkusím nabídnout v mimiaukcích dál. Třeba se někomu hodí.
Vím, že už je dávno po Vánocích, ale pořád musím přemýšlet nad tím, jaké dárky nám (tedy Verunce) byly naděleny od prarodičů.
Nevím jak to děláte vy, ale já tchánovcům a tetám ukázala v katalogu hraček to, co by si naše dítko šíííleně přálo pod stromeček (My little Pony, Barbie + nějaké oblečení, Ken, různé cetky,…). Verunka (k nelibosti celé rodiny ze strany mého muže) miluje růžovou a tak jsem pro ni chtěla nějaká trička, jak jinak než růžová.
A hle, pod stromečkem ležela kytara (absolutně nerůžová) od Vietnamců, která visí od Vánoc na skříni bez povšimnutí. Hnědé (spíš chlapecké) tričko s žirafou, které nechce Verunka ani do školky, svítivě oranžovou (že by se za ni ani cestář stydět nemusel) mikinku s koníkem, hnědý svetr o 3 velikosti větší a hnědého plyšového koně (jediná hračka, která byla přijata s obrovským úspěchem). Vím, že se říká: “Darovanému koni na zuby nekoukej.“ Ale mrzí mě, že vyhazují peníze za věci, které Verunka nechtěla (ve 4 letech ještě neumí předstírat nadšení). Navíc mě naštvalo, že jsem jim nemusela psát(Už začátkem listopadu za mnou lítali co mají koupit), co Verča chce, mohli koupit co chtěli a vyšlo by to stejně.