Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vánoční dárky - nedárky.
Vím, že už je dávno po Vánocích, ale pořád musím přemýšlet nad tím, jaké dárky nám (tedy Verunce) byly naděleny od prarodičů.
Nevím jak to děláte vy, ale já tchánovcům a tetám ukázala v katalogu hraček to, co by si naše dítko šíííleně přálo pod stromeček (My little Pony, Barbie + nějaké oblečení, Ken, různé cetky,…). Verunka (k nelibosti celé rodiny ze strany mého muže) miluje růžovou a tak jsem pro ni chtěla nějaká trička, jak jinak než růžová.
A hle, pod stromečkem ležela kytara (absolutně nerůžová) od Vietnamců, která visí od Vánoc na skříni bez povšimnutí. Hnědé (spíš chlapecké) tričko s žirafou, které nechce Verunka ani do školky, svítivě oranžovou (že by se za ni ani cestář stydět nemusel) mikinku s koníkem, hnědý svetr o 3 velikosti větší a hnědého plyšového koně (jediná hračka, která byla přijata s obrovským úspěchem). Vím, že se říká: “Darovanému koni na zuby nekoukej.“ Ale mrzí mě, že vyhazují peníze za věci, které Verunka nechtěla (ve 4 letech ještě neumí předstírat nadšení). Navíc mě naštvalo, že jsem jim nemusela psát(Už začátkem listopadu za mnou lítali co mají koupit), co Verča chce, mohli koupit co chtěli a vyšlo by to stejně.
Já vždycky dostala dárky,které se mi líbily.
Milá MoureckaMD, fakt dobrý dáreček. To ten “náš“ od švagrové je “kafíčko“. Dostali jsme překapávač a k tomu v druhém balíčku filtry – ovšem rozdělané a dva chyběly. A odpověď na náš udivený výraz? “Chtěli jsme vyzkoušet, zda překapávač funguje. Ale nelíbil se nám.“ 🙂
Myslím si že je dobré tak nějak vědět co by si děti a vnoučata
přáli pod stromeček ale jsem již staršího věku a moje děti byli rádi za dárky,které našli pod stromečkem.Snažila jsem se
to řešit společně s rodiči co by si děti představovali pod stromečkem a nějak jsme to vždy přizpúsobili.Vím,že děti neumí
skrýt radost nebo zklamání z dárků,ale vedla jsem je vždy k tomu,že ať jsou rádi že je má někdo rád a vzpomene si na ně i s nějakou maličkosti pod stromek.
NO tak já většinou odpovídám Co cheš :-). To, co chci holkám koupit, jim koupíme my a od babiček a dědečků to bereme jako navíc, něco co nikdo nemusí kupovat, takže i kdyby to byla kravinka, nic se neděje (většinou to i kravina je, ale to je můj pohled, holky to třeba vidí úplně jinak).
Jedinou výjimkou je můj tatínek, který prostě opravdu neví a pokud mu neřeknu, dá peníze do obálky, což ale nechce, takže pro něj mám vždycky připraveno¨, co koupit a on to koupí přesně dle instrukce, nevymýšlí si k tomu nic navíc ani nic neubírá a má radost, že holkám dal něco, co chtějí.
zrovna minulý týden jsem měla s mamkou (tedy babičkou) rozhovor na tohle téma. U nás to ale vůbec funguje tak, že si navzájem řekneme, co bychom chtěli dostat, tím je spousta problémů (hlavně teda finančních a časových) vyřešená.
Takže se mě vyloženě ptala, co Anče koupit, přednesla nějaké návrhy, které jsem s díky odmítla a na dárku pro malou jsme se vyloženě domluvili. Fakt si myslim, že to je lepší než něco riskovat i kdyby jenom vyhození peněz. Kdyby to tak fungovalo i ve zbytku rodiny, nebyl by problém.
Ještě navážu na Bamisku…
Ono je to v některých rodinách zvykem, že se babičky domluví a koupí vlastně dle seznamu rodičů. Tak pokud to tak funguje, v pohodě. Ano, taky se u nás babička radí, co by tak mohla koupit, co by udělalo radost, to ano.
Mě to prostě přijde nějak proti srsti někomu říkat, aby něco nekoupil, že to je blbost a koupil raději něco jiného.
Nechala bych babičkám tu “svobodu“ a pak přeci musí mít z dárku, který vyberou větší radost, byť by to byla z pohledu rodičů kravina. No né?
Jako představa, že babička celá nadšená přijde a ukáže mi nějakou věc pro vnoučátko a já řeknu: no, to je kravina, to jsi koupila blbě, měla jsi koupit raději….
Tak já nevím….ale tohle mi přijde bezohledné.
Taky jednou budeme babičky a budeme kupovat “nevhodné“ dárky! 🙂
já tohle neřeším…klukum vždy at už se mi to líbí nebo nelíbí udělalo radost, je fakt že babičky se vždy snažila koupit blbiny které třeba bych já nekoupila….třeba ted kravinku za tři stovky z popronu takové kolíčky a strčí se tam obličej, banán ruky atd a udělá to 3D obrázek…já bych to nekoupila a oni se s tím určitě vyblbnou….
teď už jim dávají většinou těm větším peníze malému hračky….
jsem ráda že něco koupí, někdy hezkou věc, někdy blbinu….a dospěla jsem do stavu, že nehudrám a jsem vděčná…nikomu bych asi nediktovala co maj a nemaj kupovat…
záleží na domluvě …. u každého je to jiné…
a na jednu stranu je smutné když někdo něco dostane a pak hudrá…
Buďte rádi za babičky ikdyž se někdy netrefí.Holky maj už jenom tetu a ta všechna přání nezvládá.
Já si jako dítě pamatuji na pár okamažiků, kdy jsem byla dárkem zklamaná.
V pozdějším věku jsem se jednou ozvala z důvodu, že Ježíšek zcela zapomněl na knihu (a moje výtka ho zaskočila).
Choť je na “překvapení“ všeho druhu taky expert (tak si to jistím sama – paradoxně víc kvůli dcerám…)
Holky měly jeden rok největší radost z barených zvýrazňovačů.
Ale jejich nároky rostou…
😉
Pokaždé se nám splní vánoční přání, ale buďme rádi, že si na nás někdo vzpoměl,jako my na něho.