Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vánoční dárky - nedárky.
Vím, že už je dávno po Vánocích, ale pořád musím přemýšlet nad tím, jaké dárky nám (tedy Verunce) byly naděleny od prarodičů.
Nevím jak to děláte vy, ale já tchánovcům a tetám ukázala v katalogu hraček to, co by si naše dítko šíííleně přálo pod stromeček (My little Pony, Barbie + nějaké oblečení, Ken, různé cetky,…). Verunka (k nelibosti celé rodiny ze strany mého muže) miluje růžovou a tak jsem pro ni chtěla nějaká trička, jak jinak než růžová.
A hle, pod stromečkem ležela kytara (absolutně nerůžová) od Vietnamců, která visí od Vánoc na skříni bez povšimnutí. Hnědé (spíš chlapecké) tričko s žirafou, které nechce Verunka ani do školky, svítivě oranžovou (že by se za ni ani cestář stydět nemusel) mikinku s koníkem, hnědý svetr o 3 velikosti větší a hnědého plyšového koně (jediná hračka, která byla přijata s obrovským úspěchem). Vím, že se říká: “Darovanému koni na zuby nekoukej.“ Ale mrzí mě, že vyhazují peníze za věci, které Verunka nechtěla (ve 4 letech ještě neumí předstírat nadšení). Navíc mě naštvalo, že jsem jim nemusela psát(Už začátkem listopadu za mnou lítali co mají koupit), co Verča chce, mohli koupit co chtěli a vyšlo by to stejně.
což mi připomělo… že ještě furt nemam dárek pro mužovu neteř. A to je zrovna ten případ, kdy se dárek dát musí, né chce. Vidim jí dvakrát za rok (jednou z toho jsou ty vánoce) a to si řekneme jenom “ahoj“, absolutně nic o ní nevim, v podstatě tu holku neznam. Ale kdyby se pod stromečkem pro ní od nás nic neobjevilo, to si ani nepřeju domyslet ty pohledy skrz prsty. A tak je to u nás se všemi na jedné straně rodiny. Zrovna včera jsem si na to téma posteskla mužovi, že se mi tenhle jejich nastavený (a nefungující) systém “budem šťastná rodina“ vůbec nelíbí. Na vánoce si budeme všichni hrát, jak se máme rádi, ale při nejbližší příležitosti se opět dozvim, že ten řikal, že tamta řikala, že ona řikala že já jsem něco blbě udělala apod. Z naší strany rodiny to absolutně neznám, takže mi tohle dost vadí. Faleš nad faleš, ale říct nic nemůžeš, protože budeš hned ta špatná a drbaná. A to se do těch vánoc, který se povinně tráví pospolu, chtě nechtě promítne. Je to prostě případ, kdy se dárky dát musí. Nějaký vzpomenout si? Vždyť na sebe vzpomínáme tak často… s některými bohužel jen ve špatném. A pak se máme obdarovat? Ach jo…
No to je zas výlev… a je mi líp 🙂
U nás v rodině se dávají dárky za rozumnou cenu. S babičkou se na dárky pro dceru (vnučku) skládáme s tím, že to zařizuju já. Se zbytkem rodiny se domluvíme, jakou zhruba máme představu dárků pro děti+přihodíme k tomu vždycky ještě nějaké drobné překvápko.
Vždycky jsem za dceru šťastná, když si na ní někdo vzpomene a přinese jí jakýkoliv dáreček, protože rodinu nemáme moc velkou a připadá mi to krásné, když někdo “cizí“ jí chce dát dárek jenom proto, že jí má rád a ne proto, že musí. Bývám z toho až dojatá, kolik takových hodných lidí po celém světě běhá. A že se ta věc zrovna nehodí? To mi nepřipadá vůbec podstatné.
petko já jsem se několikrát setkala s tím jak některé holky nadávají na to co zase ta babička koupila…dost smutné …..
a musím také připsat něco mimo vánoce, ale byla jsem z toho hodně rozhozená…kamarádky dostala od tchánovců dvě parcely(původně pole za barákem)…kterou prodali a měli z toho 750tisíc….opravují barák který 20 let chátral, nic tam sama nedala a neušetřila atd…ted její syn slavil dvacetiny a první bylo že se dědek teda nevytáhnul, že mu nic pořádného nedali, že mladej potřebuje auto a tak mu ho musí koupit oni místo aby přihodil….a sám si koupil auto a nové zimní gumy…..a to mezi tím prodejem a narozeninami byla chvilka takže peníze kupa….
spadla mi brada a řekla jsem jí že si snad dělá prdel, podívej se na účet….a kluk si už vydělává tak at se posnaží….jsem znechucená a upřímně od té doby jsem tam nebyla schopná jet na kafe….celý život je podporují i v jídle atd…a takhle…bléé
Peťko, to si snad nedovolí nikdo říct, že dal pod stromeček kravinu 🙂
Ale slyšela jsem takovou story odjinud, že babička pokaždé přinesla (k vánocům i mimo) něco vnoučatům, a mámě předala účet, ať jí to zaplatí. Podotýkám, že to nebyla dohoda a ta maminka byla v té době v dost blbé peněžní situaci. Takže tím chci říct, že všechno, co tu popisujem, je ještě v úplný pohodě. Hanzlici
Malým vnoučatům dárečky koupím, většinou to jsou různé skládačky nebo Lego. Větším dětem dám knížku nebo peníze. Mě to vypadá, že jsou vánoce každým rokem náročnější. Asi ceny rostou a důchod je malý. 🙂
Ano, domluva je jedno z nejlepších řešení.
Taky mi mamka dala peníze a koupila jsem pro děti sama.
Na druhou stranu vím, že kdyby domluva nefungovala, pak bych rodičům nic nevyčítala a nedovolila bych si říct, že koupili kravinu. Přijde mi to prostě nevděčné.
Nebo třeba dětem po vánocích dárek od babičky sebrat s tím, že je to hnus. 🙁 (pokud to není něco, co by mohlo být životu nebezpečné :-))
To také znám, jsem domluvena s rodinou, že si dárky pro děti koupím sama a pak jim je dám k ním pod stromeček 🙂 Obojí rodiče dávají penízky na dárky s předstihem… pak už koupí opravdu maličkost jako překvapení… jako, že něco od nich (asi překvapení pro mne) 🙂
Nejvděčnější jsou knihy a pro děti knihy našich českých autorů..
Já nakupuji dárky sama a mamce vždycky dám co koupím a ona mi dá peníze. Ale i tak překvapení vždycky pod stromečkem je to mám ráda alespoň jedno malé překvapení.
Tak má mamka to vyřešila tím způsobem, že každý rok řekne částku, za kterou mám klukům nakoupit. Takže pod stromečkem nikdy nenajdeme nic co by se nehodilo nebo nelíbilo.