Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Úklid pokojíčku
Uklízí si vaše děti každý večer pokojíček? Moje dcera musí a nedávno přišla ze školy s tím, že je jediná z celé třídy… Tak nevím, jestli bych neměla taky trochu povolit. Jak to funguje u vás? Předem děkuji za všechny názory.
jasně…už neřeším, cítím se pak jak pořádkumil, ale přitom punťa nejsem
Ještě Lien naposledy jestli můžu..Jak bys reagovala na situaci, kdybys chtěla po dceři, aby si po záchodě umyla ruce a ona by odmítla?
Dobrou. Markittka.P
markitko, taky to nedělám schválně, ale prostě ti nerozumím, čemu rozumím je, že se necítíš jako služka a to já taky ne, takže si asi obě žijeme spokojeně. Možná mám s tebou víc než s kýmkoli jiným problém s “písmenkovou domluvou“.
a řešení? není…
jde ti asi o něco jiného než mně
Pokud to, že někoho požádáš, aby se postaral o své věci bereš jako rozkaz, tak může být. Za předpokladu, že bych měla mít větší rozhled a zkušenosti než moje sedmileté, tak proč ne. Rozhodně se nesnažím o to, aby to jako rozkaz vypadalo. A ani nemusí být, funguje to i bez toho.
Jde o to, že já to chápu jako povinnost asi narozdíl od tebe (každý člověk má přece nejen práva, ale i povinnosti)přiměřeně starat se o vlastní věci (u dítěte třeba pokoj, domácí zvíře,…) a pokud mu to nezpůsobí nějakou újmu, což odhrnout hračky mimo nebezpečnou zónu nebo dokonce naházet do bedny (- jaká hrůza 😀 ) nevidím důvod proč by to neměl udělat, natož abych to dělala za něj. Když mi ten důvod řekne, tak prosím.
Můj syn taky někdy řekne, že se mu něco nechce. Zeptám se kdy to teda udělá a on mi odpoví.
Nebo to je nátlak? Šikana? …
V práci například taky nedělám místo ostatních. Pokud to ale nebereš jako povinnost, pečovat především o vlastní věci a pak taky s něčím pomoci ostatním, nemá cenu to pitvat. Nevím v čem jiném a lepším bych u něj měla budovat smysl pro zodpovědnost. Vnímám to jako nejlépe uchopitelnější nástroj pro tohleto. Tím, že se stará o své věci, mi zas tolik práci neubere, takže je to hlavně o tom, že se o něco snažím u něj.
Píšeš, že manželovi taky nenadáváš, když něco nejde udělat.
Ani já ne. Většinou mi pomůže, a když ne, řekne mi proč. U něj neřeším starost o vlastní věci – dělá to bez toho, abych mu to musela říkat. Stará se i o společné věci v takové míře, že nemám pocit, že bych tady byla nějaký pohunek. Kdybych dělala věci, které se ostatním jen dělat nechtějí a jen proto, že se jim dělat nechtějí, ten pocit bych měla.
Taky jsem “vyměnila“ partnera. Taky jsem se změnila. Jen to budu zřejmě mít naopak. 🙂 a ve výchově taky …
Věřím tomu, že se snažíš svoje dítě k něčemu vést. Já ti neříkám, co máš dělat. Říkám jen, že se taky o něco snažím a tohle co ty, bych zrovna já nedělala. 🙂
Román jako prase …. ale když se s tebou potkám v nějaké diskuzi (hlavně kdysi dříve) tak nevíš, o co mi jde, ale já to nedělám schválně…fakt 😀
ne, vlastně nevím
nechápu proč bych si neměla sebe vážit jen proto, že doma udržuji pořádek a že mě neuráží ani jinak nepopouzí když mi někdo odpoví NE, je to jeho i mé právo, poprosit o něco s tím, že to ten druhý musí udělat není prosba ale rozkaz.
a jaké je tedy řešení člověka, který si dle tebe sebe váží, pohádá se? , nařídí jim to?, naschvál to taky nebude dělat?, pak tedy může být na sebe hrdý?! Jo,taky jsem to podobně dělala v předchozím vztahu, ale už jsem poučena a řekla bych, že si naopak sebe vážím mnohem více než dřív. Ale třeba se pletu a napíšeš mi nějaké vysvětlení.
Lien, chápu to, že ji poprosíš úplně stejně jako prosíš manžela o umytí nádobí. Já to dělám taky. Asi to zřejmě děláš pro to, že si jich vážíš a jednáš s nimi slušně…já akorát nechápu, že jdeš uděláš to ty, když se na to vyprdne. Sebe si nevážíš tak, jako svých blízkých?
Nedělala bych to z toho důvodu, že bych chtěla ukázat taky svou důstojnost a neučit dítě vyčuranosti. Zkrátka mi to nepřijde fér. Snad víš, co jsem tím chtěla říct 🙂
Tak já nevím co v tom mám vidět dobrého nebo špatného, prostě když má chuť uklidí si to, když ne, udělám to já nebo nikdo, nebo jí nemám ani já a pak to řeším jako Matušenka, řeknu jí, že je teda vyluxuju, že se mi taky nechce.
Manžela když poprosím, aby umyl nádobí a nechce se mu, taky ho umeju a nezačnu se hádat nebo mu dávat na zadek :-).
Nutno ještě dodat, že se mi stane velice zřídka, že Maruška odmítne a i když nechce, začnu-li, většinou se přidá a uklízíme společně.
Nevím zda je na tom něco “správného“, prostě mi nějaké hračky nestojí za to se s ní hádat a nutit k poslušnosti.
Mám to podobně jako Lien.Až na to že si je malej musí ulizet sám jinak mu řeknu že je vyluxuju a to by jste viděli jak mu to jde.Tak nějak nepovažuji hračky za bordel.Nesmí se teda přesně zakopávat
lien nedá mi to nenapsat..s tím tchánem to naprosto chápu a soucítím 😀
to že neuklízíte denně chápu, u každého to není prioritou a nikde asi není dáno co je správné a co né jestli mít nebo nemít hračky na svých místech…jen mě zaráží že ty jí poprosíš a když se jí nechce tak to uděláš…to podle mě není dobré a ač se snažím pochopit co v tom správného je nebo vidíš ty tak se mi to nějak nedaří…
jinak také chápu nepořádek tak nějak provozní ten je v každé domácnosti s dětma a ten mi nevadí vadil by mi ten u tchánovce jak popisuješ….
Marinado, díky 🙂 Synek furt tvrdí, že holku má. Stále je “věrný“ holčičce, se kterou kamarádil ve školce, kam chodil dřív než jsme se přestěhovali. Už je to rok, co se s ní neviděl, ale nezapomněl, pro něj je to pořád “moje Anitka“. Doufám, že bude i v dospělosti takto věrný.
Taky bych řekla, že je to skoro všude nastejno, myslím, že je dobré, aby se dítě přiměřeně o něco doma postaralo.
Jak píše Jarmuschka o tom sběratelství, to jsem zapomněla napsat…. u nás se taky schovává každá papírová vlaštovka, nebo si donese nějaký hezký kámen, klacek, lístek od autobusu atd… 😀 naštěstí nám v zimě blbě seštelovaným oknem zatékalo, tak se pár vlaštovek a lodiček na parapetu rozmočilo 😀
Co bych já určo neudělala, je to, co píše Lien – poprosit a když nechce, udělat to za něj. Když už bych to potřebovala nutně uklizené a mu by se to prostě jen dělat nechtělo, minimálně bych zkusila kompromis: “OK, tak já uklidím tohle a ty prosím udělej tamto …“ Každý občas děláme i něco, do čeho se nám nechce.