Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Úklid pokojíčku
Uklízí si vaše děti každý večer pokojíček? Moje dcera musí a nedávno přišla ze školy s tím, že je jediná z celé třídy… Tak nevím, jestli bych neměla taky trochu povolit. Jak to funguje u vás? Předem děkuji za všechny názory.
Lien, ten Tvůj rozhovor s dcerou je klasika – četla jsem to až teď 🙂
Bami, já bych dostávala výprask taky každý den, protože jak mi někdo poručí, že něco musí být hned teď, zašprajcnu se a najust to neudělám 🙂
Děkuji všem za názory.
Padmé, Virenko, Lien – jsem moc ráda, že jste se ozvaly s tím, že vaše děti neuklízí věci každý den.
Lien, myslím, že Ti rozumím, i jsem o tom něco četla…Já jsem někde uprostřed mezi přísnou a volnou výchovou, ale zároveň nechci, aby všechno doma bylo jen na mně a dcera to chápe. Ani mě se někdy nechce vařit a nikdy se mi nechce uklízet, ale musím a zrovna tak musí dcera. Nechávám jí ale volbu v tom, že si může např. uklidit když ona chce, rozhodně na ní uprostřed hry nehouknu: “Teď si jdi uklidit“, ale řeknu jí, ať si to v klidu dohraje a jestli chce, ať si k úklidu pustí Animáčka.
lien se tu culím promiň u toho jak dostáváš na zadeček že se ti nechce pracovat…já asi taky dnes dosanu dnes tu také jen tak posedávám a lebedím s klukem…
lien nediv se že se mi to nestalo…oni kluci jsou velcí 10 a 15 je trochu jiné než malá holčina tam si už hlavu nepostaví oni to jdou udělat …druhou otázkou jestli rádi nebo neradi…i díky tomu věku už nevím jak to bylo ve třech…spala jsem že si vybyvuju že jsem mu hračku uklidila…
s Honzíkem je to zatím tak že se mu chce a připsala jsem také že se to může změnit, zatím ho to baví a možná to bere jako hru já nevím jsou mu dva a opravdu si ty hračky dává tak jak byly a běda jestli se daj na jiné místo…
je to o písmenkách ty jsi napsala že když se jí nechce tak to uděláš ty….no a pak to vyzní že to tak je většinou nebo stále, nebo nevím jak to prostě do řádků napsat….to že ji toleruješ to že někdy nemá náladu a nechce se jí, ale jinak tak v poho funguje…vyplynulo až z tvého dalšího psaní…tak možná tak….člověk reaguje na to co mu tam střelí přes oči….
já si stejně myslím že je důležité jak to komu vyhovuje….u manželových rodičů také nemaj naklizíno jak je u mých, manželova maminka miluje kočky a psi, tak to občas ze dvorku přiběhne dovnitř a přesto si tam ráda kafe s klidem dám….a to jsem byla i na návštěvě, kde jsem si to kafe nebyla schopná dát….ono prostě je nepořádek a nepořádek
na druhou stranu také já to chápu jako určitou povinnost a vedení k něčemu …co se jednou vrátí….víš jak to myslím
Tak mi to nedá a zrovna jdu vysávat, tak jsem si ten rozhovor zapamatovala, možná jsem to opravdu napsala blbě. Vlastně jí až tak neprosím 🙂
Já: Budu vysávat, je třeba uklidit ty hračky.
M: Nechci
Já: A kdo je uklidí?
M: Mamina
Já: Já budu vysávat, uklidíš je?
M: Nechi
Já: A kdy tedy budeš chtít?
M: Teď.
Než jsem to napsala, má je uklizené.
Takže asi tak u nás.
mně ale nepřipadá, že dělám něco za ní, zrovna tak minepřijde, že když mi něco upadne a ona mi to podá, dělá něco ona za mě. Prostě tady všichni společně nějak udržujeme “pořádek“. Samozřejmě s tím, že každý dle svých možností a taky podle toho,co mu vadí a co ne. Takže uklízím nejvíc já :-).
No a ten rozdíl je v tom, že hračky na zemi mi nevadí, kdežto neumyté ruce po záchodě ano. Jiný rozdíl nevidím, kdyby mě to štvalo, taky bych jí nějak donutila uklidit, třeba vysvětlením, že nám tam takhle hračky tolik překáží, že jestli se nebudou uklízet, nemůžou tam být a jejich odnesením, neudělala bych to jako trest,ale jako přirozený dopad, protože tresty a odměny nemusím, snažím se to nedělat a i ta psycholožka nás teď hodně varovala před takovým jednáním. Tak nevím, musím se naučit nějak to pořešovat jinak. V té “metodě“ R+R je právě popsáno, že jim to máme jen vysvětlit, proč to chceme, jaký to má efekt a taky co se stane, když se to neudělá a potom nechat ho rozhodnout tak, jak chce, ale taky nechat dopadnout přirozené následky. A takhle pořád dokola, pokud se rozhodne jinak, než bychom chtěli, smířit se s tím a nevyčítat, netrestat. Říci, že náš názor je jiný, ale respektovat ten jeho. Fyzické donucení (ne trest, jen převahu) použít až v situacích, kdy je to bezpodmínečně nutné (ohrožení života, ubližování ostatním apod.), ale snažit se takových věcí mít co nejméně. A hlavně pokud už jí použiji, tak ho odněkud neodnášet a neříkat mu ty si hrozný, podívej co teď musím, ale spíš naopak, já vím, že je to nepříjemné, ale takové chování je nepřípustné. Určit hranice PEVNĚ ale bez ponižování. Jedině tak může mít dítě v budoucnu sebeúctu. A já s tím nemůžu nesouhlasit.
a že to bude mít v životě těžké, to vím, přesto si myslím, že jediná správná cesta je cesta demokracie
A ještě aby to nevypadalo nějak jinak, Maruška si od velmi časného věku uklízí, probíhalo to tak jak popisuje Bamiska, napřed já a ona třeba jednu dvě hračky, potom spolu, pak sama. Že se jí nechce se stane velmi zřídka (se dost divím, že Bamisce nikdy, ale třeba to teprve přijde). A já si prostě myslím, že na to má právo, mně se taky někdy nechce např. vysát a i když je tu nepořádek, ten den zkrátka nevysaju a jdu se klidně s malou natáhnout k pohádce. Nedokážu si představit, že by na mě někdo v tu chvíli naběhl s tím, jak si to představuju, že není vysáto a třeba mě začal plácat po zadku nebo na mě řvát ať okamžitě popadnu ten vysavač a začnu uklízet. Ale dětem se to dělá vcelku běžně, jen si občas stačí představit, jaké by to bylo nám v jejich roli.
Lien,
já už jsem o tom psala, teď ten problém absolutně nemám. Když měl tak něco přes 4 roky, tak to občas nastalo. Vzala jsem pytel a naházela do něj všechno, co se mi povalovalo pod nohama a odnesla pryč. Neviděl ty věci třeba půl roku. Stačilo to udělat několikrát. A to nemám žádné předpisové dítě, je to divoch.
Můžu říct, že hlavně v nebezpečných situacích, to u nás bylo i s plesknutím po řiti nebo s křikem (např. chování u silnice, chování k psovi, …), tohle ale zafunguje jen na ten jeden kritický moment.
Záleží asi i na tom, kolik má dítě prostoru – předtím jsme měli jednu společnou místnost pro všechny na všechno a kuchyň, teď má pokoj taky úzkou nudli a v noci by se přes hračky přerazil, když jde na záchod.
Nejde ale jen o ten úklid. Jde mi i o to, něco mu svěřit…šak neříkám, že tam má jak ve škatulce, jen že si “uklízí“.
Stejně jako s tím, jak jsi psala o tom, že děláš věci za ni – i kdyby ses jako služka necítila, přece to tak nebude v životě nefungovat, že někdo přebere za ni její povinnosti – vznikne spíš konflikt. Každý se občas musí v životě něčemu podřizovat, a ten kdo to nezná, to má v životě v našich podmínkách dost těžký.
Dík za odpověď s mytím rukou. Nebudu se ale už pouštět do úvah, kde je ten rozdíl.
lien upřímně já tuhle situaci nemusela řešit tím že se to dělá od malinkata tak je to zvyk a dělají to malej Honzík je pořádkumilovný asi po mamce(ale i to se může změnit) a pomáhá a věci dává sám na ty místa kam to patří…u kluků samo občas proběhne “se mi nechce“ ale uděljí aniž bych musel nějak nadávat nebo jim vyhrožovat, vidím to spíš že už to mají zajeté
samozřejmě oni vidí pořádek jinak a jinýma očima než já, ale také na nich nešlapu aby to měli tip top
ale vybyvuju si že také tuším že to byl Vašík nechtěl když byl malej tak hračky přes noc zmizely….neříkám že to je cesta….
mě zarazilo že požádáš a pokud né tak to uděláš za ní….je malá chápu, takže situace pojd jdem poklidit hračky společně to mi přijde normální…možná jsi to jen blbě složila do písmenek, ale takhle z toho prostě vyšlo to že Marušce řekneš a když se jí nechce tak nemusí a ty to uděláš…
já nevím jak bych takovou situaci řešila ono je totiž podsatné co chceš ty…já bych asi nastavila to že nejdřív uklízíte spolu, pak bych ji pochválila jestli najde a zvládne sama uklidit jen část na svá místa a pak zbytek časem……
já nevím další situace dítko se chce koukat na pohádku, nebo “něco“ mamka chce aby uklidilo jemu se nechce…pohádka bude až bude uklizeno….a zase bud společně nebo samo…vše se odvíjí od věku…
ono také hlavně každej si myslím musí najít to správné na to svoje dítko něco jiného bude zabírat na Honzíka a něco jiného na Marušku
já mám ráda pořádek, ale neřekla bych že nějak terorizuju dítka ….ted momentálně mám autíčka po zemi celého obýváku, ale ve chvilce kdy mám koště a řeknu Honzíkovi že jdu vytírat (před jeho spaním) a hračku musíme uklidit tak křičí “mimi“ to znamená že on je uklidí ….ale ono tam přijde určitě období kdy se mu nebude chtít….to je také normální….zatím mi ho stačí chválit jakej je šikulka…
markittko, zajímavá otázka, taky mám jednu, nejen na tebe, ještě se tu někdo podivoval, asi Bamiska a nevím kdo ještě, tak budu ráda za odpověď,.
Jakým způsobem tedy řešíe situaci, kdy vám dítě řekne, že se mu uklízet nechce, že neuklidí, tedy kromě odložení na potom, když je to třeba nutné hned.
Na umytí rukou reaguji tak, že jí vezu a umyju jí je. Ale někdy se vyvedE dobrá nálada a můžu to s ní půl hodiny rozebírat, většinou zaberou ty oškliví broučci, kteří dělají nemoci a někdy naopak nálada špatná a zvýším hlas. Jenže to vede akorát k tomu, že jí stejně nakonec vezmu a ruce umyju, jen ona brečí a já mám špatné svědomí.
Marinado, tak teprve teď jsem si všimla, že jsem Ti sice napsala pár vět jako “komentář“, ale vůbec jsem Ti neodpověděla na Tvou otázku 🙂 . Takže – činím dodatečně – “neuklízí“ – u nás se opravdu pokojíček neuklízí každý den :-D.
Já každodenní úklid pokojíku nevyžaduju a nestydím se to napsat, každý jsme nějaký. Mně to nepřijde jako priorita. Kluci musí pomáhat, neexistuje, aby nechali hračky v obýváku (kam si chodí hodně hrát kvůli většímu prostoru), musí si sklízet psací stůl a musí si rovnat a pořádat oblečení, kontroluju hlavně ramínkování, aby mi nemařili práci s žehlením, když chtějí vypadat vyžehleně (to hlavně starší chce). Koukám, jak rovnají knihy a kritizuju, když se k nim chovají nešetrně (mladší). Ale hračky a celkový vzhled pokoje s velkou rezervou, jen přesně, když vím, že neprojdu mezi kostičkami lega bez úrazu nebo když má bordel jeden a druhému to vadí.
Pořádně si uklízejí jednou týdně, o víkendu, to se vždycky vysává. Druhé vysávání není každý týden, jen někdy a to sklízejí na požádání (snažím se nevířit prach, když není nezbytno, kvůli astmatu). Před návštěvou totéž, to chápou jako vytvoření místa ke hře s návštěvou (myslím tu dětskou). Když si uklízet chtějí, jsem raději a chválím, některý týden je u nich vzorně, jindy by člověk skřípal zubama… Ale snažím se o kompromis, pracovní zóna upravená a sklizená víceméně po každé práci a hračky v určitých intervalech, ale tak, aby měli určitou svou svobodu. Občas vybudujou veleměsta z lega, která pokrývají celý prostor a rozebrat to by bylo smutné i pro mě… ale zase se moc nehneme, dokud si s tím hrajou (většinou to utne nutnost luxování).
Denní sklízení nakonec i chápu, já jsem ho nezavedla primárně proto, že jsem nebyla denně doma a nebyl, kdo by mě v důslednosti zastoupil. Manža byl rád, že je rád a zvládá úkoly, večeři a kontrolu pomůcek. Teď na to možná dojde, až tu bude další lezoucí kojeneček, do té doby to promyslím. Protože večerní úklid to stejně neřeší, kojenec v noci nepoleze a ve dne jim hrát nezakážu… uvidíme, uvidíme 🙂