Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Vychováváme děti a rosteme s nimi
Uvažuji o koupi této knihy (autor Naomi Aldortová), ráda bych se zjistila, pokud jste jí někdo četl, jak se vám líbila, zda jste se něco nového dozvěděli?
kekunko, ano na kursu bylo dost prostoru pro individuální konzultaci, vlastně se individuálně konzultovalo skoro pořád, protože každý se chtěl a potřeboval na něco zeptat a i z toho, na co se ptali ostatní teď hodně čerpám, protože samozřejmě každý měl jinak staré děti, dost lidí řešilo i sourozenecké vztahy atp., takže srovnání kurs, kniha, jednoznačně vede kurs.
K životu nebezpečným situacím apod. Tam nám říkali, že ve věcech kterým je možné předejít máme předejít, tím se připravíme o 90% dohadování s dětmi :-), většina dohadů vzniká z neustálého boje někde, kde dítě ještě nemůže odhadnout následky (např. 8měsíční dítě strká prstíky do záskuvky – můžeme buď 150X denně říkat nenene, můžeš si udělat bebí (bez efektu) nebo zásuvku zaslepit.
Napíšu, jak bych tvůj případ řešila já a vůbec nevím, zda je to v souladu s kursem.
Pokud by moje dcera odmítala smrkat, vysvětlila bych jí, proč na tom trvám, dala na výběr smrkáníXodsávačka a kdyby to nepomohlo, vysávala bych jí pravidelně nos odsávačkou. Mimochodem M. budou 4roky a pokud má rýmu, vždy to odsávačkou řeším – s uchem jsme měly problém pouze jednou a pomohl olej. Myslím, že takto malé dítě ještě neumí zcela vyprázdnit nos vlastními silami a pak samozřejmě středouší trpí hodně.
No a přitom je taky důležité jí neříkat nějaké ty perly typu ty si tak hrozná, že nesmrkáš, tak ti za trest ten nos vysaju (nemusí to být ani slova, stačí takový postoj) a rázem se z normální domluvy a mírového vyřešení situace stane ponižující záležitost.
Vysvětlila bych to jednou – v klidu, ne zrovna když se o smrkání dohadujeme, třeba před spaním. A pak už bych jen toto připomínala. Nevím přesně jak je malá velká, taky by se dala použít domluva. Vysvětlit co ty máš za problém s jejím nesmrkáním a zeptat se jí, jak to tedy budete řešit. Když nebude vědět, opět dát výběr a pak zase jen připomenout a udělat co je nutné. Rozhodně bych jí nenechala nesmrkat a stále dokola marodit, i když to nakonec klidně tak může dopadnout.
A s pitím taky tak, říci jí proč je to pro tebe důležité, ukázat množství, které si představuješ, že by měla vypít, klidně jí nabídnout, že si může vybrat co chce pít, a potom už zase připomínat a připomínat. I když tam bych už asi i ustoupila víc než při tom smrkání. Přeci jen, množství tekutin pokud to tedy není opravdu nějak krizové si tělo samo nějak poručí, on ten pitný režim je taky tak trošku vyzdvihovaný. Když je nemocná, tak asi ano, ale jinak ať si pije, jak má žízeň a chuť. To je ale samozřejmě na tobě.
Snad ti to takhle nějak stačí. Kurs opravdu vřele doporučuju, protože tam ti opravdu odpoví a kolikrát se i člověd pozastaví nad tím, co vlastně po dětech chce a proč. My jsme kvůli tomu jezdili od Plzně až do PRahy, protože u nás byly kursy vypsané jen pro učitele a stejně toho času nelituji.
Lien, ráda bych se na něco zeptala, neb mne zaujalo, co píšeš. Knihu R+R jsem četla už dávno a snažím se ji alespoň částečně aplikovat v našem životě. Zvažovala jsem i kurz, ale pak jsem si, jako makinea, říkala, že je to blbost. Ty ale píšeš něco jiného. Je na tom kurzu možnost probrat individuální problémy? Já nepotřebuji, aby mi odvykládali obsah knihy, kterou jsem četla už několikrát, potřebuji vědět, jak se zachovat v konkrétních situacích. Kolik prostoru pro takovéto otázky na kurzu je?
Taky mám rozečtenu knihu Vychováváme… a zatím mám rozporuplné pocity, něco pěkné, něco mi přijde nesmyslné.
A to se týká i toho, co jsi napsala a na co bych se ráda zeptala. Píšeš, že na kurzu R+R ses dozvěděla, že dcera se může rozhodnout dle svého a ty ji máš nechat, i když se ti t nelíbí. Tak nějak to zatím chápu i z toho Vychováváme… Jenže co když jde o zdraví?
Dám příklad – moje dcera je dlouhodobě nemocná. Od půlky listopadu ji mám doma, ve školce byla jen 2x a to dohromady na 7 dní (a to už je půlka dubna pryč). Neustále tedy řešíme, že se musí léčit. Snad 30x denně ji nutím smrkat, neb když nesmrká, má hned zánět středouší, antibiotika, … Dcera samozřejmě nechce smrkat. I když ví, že bez smrkání ji čeká píchání a bolesti, nechce. Rozumné argumenty nepomáhají. Párkrát se mi podaří, aby se vysmrkala dobrovolně, jinak je to za řevu, křiku, vztekání, trucování, … To je třeba něco, co nevím, jak podle R+R udělat. Dokud nezačnu křičet, nevysmrká se. Nechat ji? To jsem sama proti sobě i proti ní. A není to jediné. Např. s pitím taky bojujeme. Dobrovolně vypije sotva 2, max. 3 deci denně, když jsem na ni tvrdá, vypije i půl litru (což i tak je dost tristní, když má vypít nejmíň litr).
Co v takovýchto situacích? Mám říct argumenty a nechat ji, ať se sama rozhodne? Znamenalo by to, že zase bude na antibiotikách, odrovná si ledviny, skončí zase na kapačkách, …
Mám pocit, že obě knihy jsou hezké, ale na tyto otázky jsem tam odpověď zatím nenašla… Budu ráda, když mi napíšeš, jak to vidíš, neb jsi byla i na kurzu.
Dík moc.
Jen si dovolím přidat odkazy na ukázky z knihy:
http://www.vasedeti.cz/vychova/vychovne-problemy/jak-pochopit-chovani-ditete/
http://www.vasedeti.cz/vychova/vychovne-problemy/kdyz-komunikace-nefunguje/
http://www.vasedeti.cz/vychova/vychovne-problemy/laska/
http://www.vasedeti.cz/vychova/vychovne-problemy/laska-neni-odmena/
makineo, až teď, když jdu napsat, že mám knížku doma a jsem zhruba v polovině, jsem si všimla, že je tady od tebe komentář. Napřed tedy ke knize, moc se mi líbí a oproti R+R bych řekla, že jde ještě trošku dál, takže mi moc vyhovuje a na ten seminář už se těším.
A ke kursům, tuším, že jako v mnohém jsme na tom i v tomhle podobně, nesnáším družení, davy lidí, angličtinu též neovládám, ale právě po absolvování toho R+R jsem zjistila, že kniha je jedna polovina “práce“, ve spoustě drobností jsem to pochopila jinak, nebo dělala chyby pořád, už je to dávno,takže ti nenapíšu konkrétní případy, ale prostě si pamatuji, že jsem v mnohém i po přečtení a “pochopení“ byla mimo :-(.
Něco si ale pamatuji, že jsem v podstatě vůbec nepochopila úplně nejzásadnější věc a to, že tenhle přístup neznamená, že dítěti něco hezky vysvětlím a tím se stane, že se začne chovat správně, ale že já mám přijmout, že i přes správný přístup a jasné argumenty, vysvětlení, se dítě může (a i se to dost často stane) rozhodnout jinak, než si já představuju a mým úkolem je ho nechat i když se mi to nelíbí. A to bych bez toho kursu určitě neobjevila, pořád jsem se snažila dceru přivést ke “správným“ rozhodnutím a chování, tam jsem pochopila, že správné to bylo leda ta pro mě.
A i ten respektující přístup jsem si v určitých situacích tak nějak přizpůsobila (i když podle pochopení z knížky jsem si myslela že dobře) a nakonec jsem zjistila, že to vlastně vůbec respektující není :-(.
A je jasné jak píšeš, že stejně záleží na konkrétním člověku, ono je to hlavně o sobě samém, pokud už člověk přijme, že chce takto vychovávat dítě, naráží na své limity, nezpracované zážitky atd., ale to už je jiná práce.
Já jsem jednoznačně pro kurs, v čemkoli nejen ve výchově je kniha jen takovým vstupem a těžko jí mohu více pochopit bez probrání svého subjektivního vnímání textu s vnímáním autora nebo lidí, kteří s ním pracují a učí se od něj.
Ahoj Lien, tak knížku jsem si dnes vyzvedla v knihovně, na první nakouknutí působí sympaticky, ale víc jsem se k ní ještě nedostala.
TAk jsem mrkla na ten seminář a docela mě překvapilo, že to je opravdu kousek od nás.
Ale nevím, mě ty semináře tak nějak moc nelákají.
Říkám si, co to člověku dá navíc než ta knížka? Já na nějaké davy lidí moc nejsem a dýl se mezi lidmi rozkoukávám, tak mám z toho vždycky i obavy v tomto smyslu.
A toho “družení“ se spíš bojím, než bych se na to nějak těšila.
A ještě navíc ani neumím anglicky.
Uvažovala jsem i o tom kurzu R+R, aspoň o nějakém tom zkráceném, který je třeba jen na několik odpolední, ne ty víkendy.
Zajímalo by mě, co Ti to přineslo navíc oproti knížce? Já mám dojem, že knížce a zásadám rozumím… Myslím, že půlka věcí se vyřešila už jen tím přečtením si a uvědoměním si některých blbostí (třeba tvrzení “ale to už přece nemůže bolet“ už prostě nikdy nepoužiju, stačilo si to uvědomit, jaký je to z mých úst nesmysl) a druhá půlka je těžší a tam se snažím a někdy se mi daří víc, někdy míň. Ale mám pocit, že to je něco, co je už na mně…
A stejně to asi bude pořád o mně a o tom, jaká jsem a o mých zkušenostech, protože třeba i s kamarádkou, která knihu R+R taky četla se v některých věcech lišíme.
Makineo díky, nakonec jsem si jí objednala, tak uvidíme, jak se nám bude líbit.
Ještě jsem objevila, že autorka přijede do ČR a bude pořádat semináře, dost se mi tam líbí víkendový pobyt, ale zase na druhé straně republiky :-(. NO dám návrh na “dovolenou“ a uvidím, jestli projde…
Taky jsem na ni nedávno na inetnetu narazila a říkala jsem si, že bych na ni ráda mrkla. Mají ji u nás v knihovně, tak mám v plánu si ji půjčit.
Víc zatím tedy nepovím 🙂
Uvažuji o koupi této knihy (autor Naomi Aldortová), ráda bych se zjistila, pokud jste jí někdo četl, jak se vám líbila, zda jste se něco nového dozvěděli?