Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Drobné radosti
Předpokládám, že většina z vás bude se mnou souhlasit, že by se člověk měl umět radovat i z milých drobností a nečekat jen na obr štěstí a zázraky.
I když se to možná nezdá, tak snad každý den se něco takového “malého milého“ dá najít. Možná to nestojí za zakládání nové tam-tamové zprávy, ale třeba budete mít chuť se o ně podělit tady hromadně. A pak, až přijde nějaká ponurá nálada, bude se hodit, si to tady pročíst;-)
Pochlubíte se, co vám poslední dobou udělalo taky takovou malou radost?
Ty velké radosti nezapomeňte napsat do TAM-TAMu jako samostatnou zprávu, určitě si je tu rádi všichni přečteme 😉
Majulko, Tvůj prostřední syn udělal radost i mně – volejbal je moje srdeční záležitost 🙂
Včera večer jsme se domluvili na “dovolené“, tedy manžel schválil můj návrh na víkendový seminář a už se moooooooc těším. 🙂
Ahoj, po dlouhé době Vás zdravím. Je pravda, že člověk by se měl radovat i z malých věcí. A je pravda, že čím jsou děti starší, tím i těch malých radostí je méně, natož těch velkých. Nejmladší syn (5) před chvilkou za mnou přišel a jen tak mi dal pusinku. To je tak krásný. Já si tyto radosti moc užívám. I když abych nekřivdila, prostřední syn Adam vyhrál o víkendu Český pohár st. žáků ve volejbale, čímž mi udělal radost a to hlavně tím, že měl on radost a něco se mu podařilo.
Konečně taky můžu připsat, nějak se mi nedařilo najít příležitost něco napsat, ty drobné radosti asi přicházely, když jsem byla mimo web 😀
Dneska mi rozkvetla krásná kytička narcisek, narcisky miluju snad nejvíc ze všech kytek a prý vypadaly tak, že se nikdy neotevřou, manža by je vůbec nekoupil, ale trochu jsem kručela… a rozkvetly všechny, jsou kráááásné 😀
Holky,
to se tak hezky čte, když ty radosti jsou hezky pohromadě 🙂
Já úplně zapomněla na sobotní radost – tchýně s tchánem si vzali na celé dopoledne OBĚ děti, poprvé. Vzali je do cukrárny a tchýně koupila Lucince dvoje nové bačkůrky.
kozeně odchází hlenová zátka, zdá se mi brzy, ale za chvíli už budou nová kůzlátka, jaro už klepe na vrátka
a Maruška se dobrovolně vzdala večerního koukání na pohádku a chce raději číst 🙂
Marťo jsem ráda,že jsi napsala i ve svém splínu tolik pozitiva :-)udělalo mi to radost za tebe,protože na každém dni se opravdu dá najít něco pěkného a tak naladit na jiné očekávání a ten den není až tak černý jak vypadal.děkuji 🙂
Lussy gratuluju k pokrokům a platí to stejné 🙂
Lussy, to jsou všechno úžasné zprávičky, v podstatě se u vás děje dost velký přelom k lepšímu, moc vám to přeju 🙂
Marně jsem dumala, co bych sem napsala, neboť se dost utápím ve splínu, ale navnadily jste mě 🙂
Minulý týden jsme měli třídní schůzky na základce a obě holky dostaly velkou pochvalu, jak jsou šikovné, až jsem se opravdu dmula pýchou, navíc ta menší v té třetí třídě má tak prímovou úču, která mi nikdy nezapomene poklepat po rameni, jak úžasně jsme s Kačkou překonaly ten nepříznivý vstup do první třídy s diagnózou lehké mozkové disfunkce… Kačka se učí na jedničky, dvojky, čte tak nádherně, že strčí do kapsy celou třídu a poslední diktát měla jako jediná nejlepší ze třídy – bez jediné chyby… 😀
Velké díky patří JaněK, která mě v té kritické době hodně podržela a pomohla – Jani, pořád vzpomínám a děkuju 🙂
Takže musím zvednout bradu a pomyslně si nafackovat, jak to, že všechno vidím tak černě, když je tolik důležitých věcí tak krásných… toliko moje zamyšlení…
díky holky…
Mám několik radostí z posledních dnů.
V pátek ve školce pí. učitelka chválila Lucinku, že je moc hodná, šikovná, hezky si hraje a už není tak pomalá a oblíká se sama.
Další radost je, že Lucy, který budou za chvíli 4 roky začla KONEČNĚ usínat sama, což je pro mě obrovská úleva. Sama v pokojíku spí od 2 a čtvrt, ale vždy jsem četla pohádku a pak jsem jí držela za ruku dokud neusnula. Poslední dobou se ale doba začala natahovat, a já jí musela za tu ruku držet 2 hodiny, takže usínala taky v jedenáct v noci. Pokud jsem se chtěla vzdálit třeba na záchod, dostala takový hysterický záchvat až vzbudila malého, takže pokud obě děti spaly do půlnoci byl to úspěch. No a od úterý usíná sama – přečteme pohádku, dostane pusu, má rozsvícenou lampičku a sama usne.
A ještě dnešní velká radost – Mareček vydržel mít 1,5 hodiny zalepené očíčko. To je poprvé co to tak dlouho vydržel a snad se brzy dopracujeme k předepsaným 2 hodinám jedno oko a 10 minut druhé oko. Hlavně mám radost z toho, že se moc nebránil, i si hrál a koukal okolo, což je důležitý. Většinou totiž řve a snaží si oko odlepit.
A v poslední radost mám z toho, že i když jsem prakticky od půl třetí vzhůru, tak jsem celkem funkční. A Mareček, že i když od půl třetí straší, tak je hodnej 🙂
Ježiš, holky děkuju moc.
To mě ani nenapadlo udělat z toho růžovku. Ale slibuju, jestli začne chodit dřív než v roce a půl, tak jí sem dám :-).