Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Drobné radosti
Předpokládám, že většina z vás bude se mnou souhlasit, že by se člověk měl umět radovat i z milých drobností a nečekat jen na obr štěstí a zázraky.
I když se to možná nezdá, tak snad každý den se něco takového “malého milého“ dá najít. Možná to nestojí za zakládání nové tam-tamové zprávy, ale třeba budete mít chuť se o ně podělit tady hromadně. A pak, až přijde nějaká ponurá nálada, bude se hodit, si to tady pročíst;-)
Pochlubíte se, co vám poslední dobou udělalo taky takovou malou radost?
Ty velké radosti nezapomeňte napsat do TAM-TAMu jako samostatnou zprávu, určitě si je tu rádi všichni přečteme 😉
Juli už udělá asi 7 kroků sama a Elli tak 3 kroky…za měsíc mají rok…
Teď, v průběhu pár dnů, jsem nezávisle na sobě dostala dvě pochvaly za to, kolik toho s holkama dělám(e) a jak je zvládnu organizovat.
Nebudu zastírat, že mě to potěšilo.
😉
(…i když často mě přepadají myšlenky, jestli toho dělám dost…)
😯
To je dneska krásný začátek dne 🙂
Hali, gratuluji!!!
A taky Vás dojal tento příběh? http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/294026-knez-se-bal-ze-na-pohreb-veterana-nikdo-neprijde-sehnal-dve-ste-truchlicich.html
Jani, halino, tohle přece patří jinam, takové zprávy se píší jako samostatné růžovky 😉 drobná radost je třeba vůně kávy, první sněženka atd. 😉
dneska velmi potěšující zpráva – synátor nemá epi nález v EEG, stále to vypadá na febrilky 😀
sláváááá 😀
fakt se mi ulevilo
Halinko, tak to nepatří do drobných radostí, ale do OBR radostí. Gratuluju a přeju mladému hodně štěstí a ať se mu tam líbí a daří.
odhlásilo mě to – frančice
Tak se s vámi chci podělit o jednu svoji radost. Moje velké dítě (22 let) má od zítřka zaměstnání! Sháněli jsme místo (jakékoliv) od začátku října, kdy se rozhodl, že na VŠ už pokračovat nebude. Asi hodně z Vás nemusím líčit, co to bylo za práci sehnat práci. Ale začne se hoch hezky stavět na nohy a maminka už nebude muset počítat každou korunku, protože 3 z jednoho platu živit není sranda. Ale to vám taky nemusím vykládat…..
Hezký den.
Bami, na sporty jsem kopyto, takže nemám ani tolik co zapomínat 😉 Jediné, co jsem kdy úspěšně “sportovala“ byla turistika a ta mě dodnes nevadí a nemůžu si při ní nějak moc ublížit ;-)…aspoň myslím.
Brusle jsem měla na nohách dvakrát a potom, co jsem objela zimní stadion po břiše jsem na ně už nevlezla, běžky jsem měla na nohách jednou a když jsem už nemohla jet, tak jsem je prostě sundala a šla…ale v běžecký stopě, takže na mě zezadu běžkaři hulákali dost nelichotivá jména ;-)…od té doby se sportovat nesnanžím, ale třeba na kole jezdit umím a fakt jsem to nezapomněla ani po pár letech bez jízdy… Jinak, o tom zapomínání tak soudím podle toho, že jsem normálně tak nějak instinktivně (i když hodně opatrně) pohybovala nohama na pedálech 😉
šári šikula…je fajn sedat a jezdit švagrová udělala papíry už je to dlouho a do auta se bojí takže nejezdí 😀
a jinak ubezpečuji že se určité věci zapomínají…já a brusle jsou toho příklad…bruslila jsem dost dobře a uměla překládat brzdit do boku jak chlap….hmmmm a ted se přidržuji mantinelů a tááák se o sebe bojím 😀 😀 😀
Dneska jsem po hodně moc dlouhé době řídila auto a přežili jsme všichni – auto, chodci i já 😉 A docela mě to nakoplo, když jsem zjistila, že některé věci se fakt nezapomínají (asi jako jízda na kole)…Tak doufám, že se osmělím i další dny a bude ze mě řidič aktivní a ne v záloze 🙂