Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jaká máte přání - dvoudenní?
Ahoj holčičky,
mluvila jsem před časem s kamarádkou, která byla na jednom velmi zajímavém semináři. Byl dvoudenní.
Hned na začátku je lektor požádal, aby sepsali seznam věcí, které by udělali, kdyby věděli, že jim zbývají dva dny života.
Když to za pár desítek minut měli napsané, řekl jim, ať si seznam vezmou, že seminář ukončuje, a aby šli udělat aspoň něco z toho svého seznamu….
Co byste tam měli Vy? Jestli to není tajné. A uděláte to? 🙂
Užívala by jsem si s dětma a mužem.
Moje dvoudenní přání by bylo prožít je co nejlépe a to v rodinném kruhu s hudbou.
Já jsem tuhle diskuzi viděla už asi před 3 dny a od té doby jsem přemýšlela o obou variantách. Tato (krátkodobá) je pro mě celkem uzavřené téma. Logicky jako těhotná nejsem schopná a už celkem vůbec ne ochotná si něco takového ani reálně představit, protože touhy spojené s dítětem se tím nedají žádným způsobem naplnit.
Nezbývá mi než přát si, abych se nikdy nedozvěděla, že mi zbývá jen přesně vymezený životní čas. Výrazné neuzavřené problémy ve svém životě nenechávám, tam by mě asi nic nebolelo. Kdybych věděla o posledním čase, okamžitě bych končila s povinnostmi typu práce, to ale teď určitě nemůžu napodobit. Protože za pár dní budu potřebovat platit účty a jíst, zatímco v případě konce by toto odpadlo. Odjezdy kamsi mě v běžném kontextu nelákají a nedoháněla bych, nemůžu si pomoct, jediné spojené s tímto tématem zůstává opravdu nevědět nic takového předem a jsem opravdu ráda, že jsem nebyla na takovém kurzu, myslím, že by to pro mě byl celkem šok i v netěhotném stavu a že bych přínos asi necítila.
byla s rodinou
Hru “co by, kdyby“ moc ráda nemám. Raději než přemýšlet nad tím, co bych udělala, kdybych věděla, že mi zbývají poslední 2 dny života, půjdu přemýšlet se synem nad jeho úkolem do školy, půjdu uvařit večeři, dám vykoupat dceru. Ani bych nechtěla vědět, že mi zbývají poslední dny života, když to nebudu vědět, užiju si je mnohem víc.
Jak?
Chtěla bych mít u sebe všechny své děti a vnoučata pohromadě,
prožít společně v pohodě “své dny“ a pak v tichosti,v klidu a míru jen usnout.
Zřejmě bych byla s rodinou a přáteli – něco jako oslava, dobré jídlo, pití, povídání, procházení v přírodě, s rodinou hodně povídání, s manželem také…případně vyjádření lásky 🙂
Protože se domnívám, že člověk svými myšlenkami, slovy a činy buduje svou budoucnost, odmítám se zamýšlet nad nad výhledem, že mi zbývají pouhé dva dny….
Tento myšlenkový směr považuji za překonaný.
😯
Ono je diskutabilní i formulování ve stylu “přeju si….“, “chci…“ atp, protože “tam nahoře“ slyší na to “přeju si“ či “chci…“ – tož abych nezůstalo jen u toho věčného přání či chtění (a nenaplnění).
😛
Já bych se moc chtěla podívat do Austrálie na nějakou farmu. Takže bych první den strávila v austrálii na farmě a jezdila bych na koních a druhý den bych byla se svojí rodinou a snažila bych se na ten konec nemyslet.
Doufám, že tohle v nejbližších 60 letech nebudu muset řešit. Ale určitě bych ty 2 dny chtěla strávit se svojí rodinou a pořádně si to užít.