Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Tatínek
Ahoj holky, pěkný večer Vám všem :-).
Dnes mám na Vás takovou trochu ošemetnou otázku a moc mě zajímá, jak na to budete nahlížet Vy… jaký budete mít názor…
Byla jsem za taťkou… a on se pořád tvářil jako že “něco“… bylo mi jasné, že mi chce něco říct a že neví, jak na to… Tak jsem to z něj vytáhla!
Když hodně zestručním jeho povídání, řekl mi, že “nechce být sám“.
Pravdou je, že ty první měsíce po maminčině “odchodu“ byly zoufalé, taťka byl strašně smutný a každý den chodil na hřbitov. Večer mi telefonoval a pokaždé se mi rozbrečel. ALE to už máme za sebou… ty nejbolestnější okamžiky…
A co teď?
Jak byste se zachovaly Vy?
Daly byste svému tatínkovi “požehnání“?
Zdravím a přeji příjemný večer.
je to hnusný se do toho vžít,ale táta by měl ode mě požehnání…i když i ve svým 35 letech by mi to vadilo,ale je to jeho život a určitě by pro mě bylo lepší vidět ho šťastnýho než smutnýho…
Padmé, sluníčko… Vím, že holky už vlastně všechno napsaly, jen chci říct, že ti děkuji, že tady nastiňuješ různé stránky života, i ty, které se běžně neprobírají… Vede to k zamyšlení, jak by se člověk hypoteticky choval i k tomu, jak moc si vlastně vážím toho, že rodina drží pohromadě a co všechno život může přinést…
Za sebe, co bych dala za to, aby moje maminka po dvaceti letech od rozvodu už nebyla sama… Vím, že to není stejné a i já vnímám vše přesně jak píšou holky, mám pocit, že to je pár dní, co jsme s tebou prožily porážku nad tou silnou vůlí žít tvojí maminky a celé tvé rodiny….
Ale vnímám to tak, že tatínek ve svém věku už ten čas, který mu ubíhá, prožívá jinak. Jsou lidé, kteří stráví celý život po boku jednoho partnera a když prožijí jeho odchod, pak jakoby pomalu odcházeli taky, až sejdou ze života úplně. Už je žít nebaví a nezáleží na ničem, když ten milovaný je pryč, oni už nechtějí žít bez něj… To se týká především hodně starých lidí, já vím…
Ale tatínek si možná uvědomuje, že nikdy nevíme, kolik času nám ještě zbývá a chce a je odhodlaný ještě zažívat hezké chvilky společně bok po boku s někým, s kým si bude rozumět podobně jako s maminkou.
Vnímám to podobně, jak napsaly holky, v tomhle věku už to není o tom, že by se lidé okamžitě stěhovali k sobě… Ale o společně tráveném volném čase.
Myslím si, že i když se povede tatínkovi najít si přítelkyni a asi to nebude tak snadné, tak vás tak brzy konfrontace s ní nečeká. Spíš to bude postupné seznamování a trávení volného času někde venku, než že by okamžitě nastoupila na maminčino místo u něj doma. A pokud mu s ní bude fajn a bude šťastný a bude si jistý, že to je člověk pro budoucí život, až pak vám ji představí tváří v tvář. Určitě je mu jasné, jak to pro vás musí být těžké, na druhou stranu, jste úžasná rodina, držíte pohromadě a on potřebuje vaši podporu i ve věcech, ve kterých vy byste se sami za sebe rozhodovali úplně jinak.
Padmé, držím palce, ať jste šťastní, i když ta cesta za štěstím někdy není zrovna podle vašich představ, ale nikdo nevíme, co je za další zatáčkou… 🙂
Děkuji Padmé! Já to tak nějak tušila. Pro člověka, který má rodinu, práci a kupu všedních rodinných starostí je to trošku jiné něž pro toho, co zůstal sám. Tam ten čas plyne trochu jinak. Je to čerstvé, opravdu, jako by to bylo minulý týden, co jsi psala o první naději a pak obrat. Ale kdy je ta správná chvíle? Kdy je to brzy a kdy je to akorát?
Asi to nebude jednoduché, až se vám některá představí, ale ruku na srdce, na srovnávání s maminkou a žárlivost už nemáš věk 😉 Jsi rozumná bytost, která hlavně chce, aby její blízcí byli spokojeni 🙂
Drž se a opatruj. Ráda tě čtu! *
Ahoj Padmé,
já to vidím tak, že je to z tatínkovy strany velký projev důvěry k tobě, vlastně by si to mohl zařídit podle svého a neptat se tě, dokud by někoho třeba neměl.
A myslím, že pro člověka, který žil dlouhá léta v dobrém vztahu, může být samota opravdu hodně těžká, i těžší než pro člověka, který zažil tu horší variantu manželství. Nemyslím si, že by tak rychle zapomněl, vlastně pochybuju, že by vůbec mohl někdy zapomenout.
Zkus od sebe oddělit jeho vnímání vztahu s maminkou a jeho potřebu nebýt sám.
blbý neblbý, je to jeho život a pokud bude pořád sám, bude doma čučet do zdi a vzpomínat a zblbne z toho. ať se nekouká na to, co na to okolí, ale co chce on:-)
Ještě když čtu Marinadu, tak mi došlo, že manželova maminka taky umřela, je to několik let a tatínek se taky pokusil nebýt sám, ale dopadlo to stejně jako u marinady, takovou paní už nenašel, takže je a už asi i bude sám a jezdí na hřbitov. Jednou jsem s ním o tom mluvila, tedy ne o hledání nové partnerky, ale jaké to je, když celoživotní partner odejde. Řekl že na prd, že není den, kdy by mu nechyběla, něco mu jí nepřipomělo, a to ani nový partner nezmění :-(, i když si právě tohle asi člověk přeje.
Tak hodně záleží, co bude tatínek hledat, jestli bude od vztahu očekávat nějakou “náhradu“ maminky, těžko se jí dočká. Pokud jen zpříjemnění dalšího života, ale s vědomím, že ONA už to nikdy nebude, může to i vyjít. Uvidíte, jen čas může ukázat.
Ahoj Ježečku, díky za napsání.
Tvoje všetečné otázečky mi trošinku nepříjemné jsou, ale je to mnou a ne Tebou, Ty za to nemůžeš, to já bych si na to měla umět odpovědět.
Je to pro mě taky dost “čerstvé“, jak tu psala děvčata (Bamiska, Lien), že je to jako “včera“… co maminka “odešla“…
Jenže – já ten čas vnímám jinak než tatínek – vím to a chápu to – mám syna, chodím do práce, mám své koníčky, můj život má úplně jiný rytmus… chci říct, že já se “zaměstnám“… kdežto taťulda je doma celý den (je v důchodu).
Radko, díky za napsání.
Taťka se mě ptal, co já na to… kdyby si event. někoho našel… nějakou přítelkyni… a ptal se mě, jestli to není “blbý“…
Mankaš, děkuji, že jsi napsala.
Je to sice jiná situace, ale v tom, co jsem se ptala, je to v podstatě stejné. Vím, jak to myslíš, rozumím, můj tatínek si jistě zaslouží být ještě šťastný.
Padmé, podle mého názoru je fajn, že tatínek o něčem takovém vůbec uvažuje. Druhá věc je, jestli se mu to podaří, protože on bude hledat pravděpodobně někoho, s kým by mohl mít podobný vztah jako s maminkou a to se mu nikdy nepodaří…Já být v kůži dcery (tedy Tebe), byla bych šťastná, když by tatínek nějakou spřízněnou duši měl…protože on bude spokojenější a z vás spadne ohromná zodpovědnost. Moje maminka už je také 20let sama, a i když je pořád mezi lidmi, partnerský vztah jí to nenahradí a my děti se musíme opravdu hodně otáčet, aby se necítila sama…(Děláme to rádi). Další věc vyzní cynicky, ale ono jde i o peníze – utáhnout z jednoho důchodu celou domácnost není legrace, ve dvou je to mnohem příjemnější.
Moje maminka si taky ze začátku zkoušela najít partnera…ani ne tak na soužití – spíš aby s ním mohla jít do kina, na výlet, atd…ale s NIKÝM jí nebylo tak dobře, jako s mým tátou, tak to pak už vzdala…teď je jí skoro 70 let a už si vedle ní opravdu neumím nikoho představit, i když bych jí to moc přála.
Tvému tatínkovi držím palce.
A ještě si myslím, že vaše požehnání bude krok k tomu, že když se tatínek s někým seznámí, nebude jí před vámi skrývat. Pokud by vaše požehnání nedostal, pravděpodobně by se stejně s někým seznámil, jen by se s ní scházel “potají“ a to by bylo smutné pro všechny…
Padmé, myslím, že holky už všechno napsaly, ostatně i z tvých řádků je cítit, že radu jako takovou nepotřebuješ, spíš snad nějaké ujištění, že je všechno v pořádku.
Ani já si nedovedu představit, že bys svému tatínkovi řekla “ne“. Můžeš to vnímat s rozpaky a obavami, to je celkem pochopitelné. Určitě bych to nebrala tak, že tatínek tvoji maminku nějak pouští z hlavy (protože podle toho, co jsi psala, to ani nejde), spíš naopak. Musí pro něj být nesmírně těžké být sám, když strávil tolik let po boku tak skvělé ženy.
Navíc vzhledem k tomu, že už máte i vy – děti své rodiny, nemusíte se bát nějaké “macechy“, přece jen ten vztah už bude jiný a nikdo vás určitě nebude nutit, abyste případnou tatínkovu partnerku považovali za druhou maminku.
Věřím, že pro tebe není lehké novou situaci vstřebat, dej tomu čas.
Padmé, můj taťka je skoro deset let rozvedený, vím, že to není stejná situace, ale vím, že pokaždé co od něho odcházíme, je mi líto, že zůstává sám, moc bych mu někoho vedle sebe přála… a proto se připojuji k názorům, že si myslím, že je to na něm. Na maminku určitě nikdy nezapomene, ale určitě si zaslouží být ještě šťastný…